Optimistické nadšení nad slušným houbařským úlovkem z července zpražilo suché léto bez jediné houbičky i má fyzička poněkud z formy. Teď na začátku října po několika deštích prý snad někde i rostou. Déja vu někdejší záplavy kozáků přímo na zahradě u domu mi Krakonoš připravil rozhozením výtrusů třepenitky svazčité, která vyráží v trsech na trouchnivějících kořenech dávno pokácené břízy. Nahloučené žlutě svítící plodnice vyrážejí zdánlivě ze země. Ve skutečnosti opisují rozsáhlý pozvolna odumírající kořenový systém stromu, který léta poskytoval ve vzájemné symbióze výživu početným kozákům březovým. Třepenitka je sice na pohled fotogenická a roste od jara do podzimu, ale pozor! Hořká, hořká, hořká! To hlavně, ale taky prý (jen) mírně jedovatá. Nezkušení houbaři si jí občas pletou s jedlou a výbornou opeňkou měnlivou. Podle zkušených lesních matadorů je však třepenitka houba vhodná leda k zahození. Není všecko zlato, co se v trávě žlutě třpytí.
Nepublikováno
