Je nádherné nedělní ráno, Nový rok 1. ledna 2017. Do ojíněných korun stromů na hřebeni Kravího vrchu na vrcholu stráně za chalupou intenzivně svítí slunce a mrazivý vzduch jiskří nad spoře pocukrovanou krajinou. První, co mě napadne je, jak musí být krásně na Rýchorách. Po mnoho let jsem v tomto čase stával před desátou hodinou u Rýchorské boudy a čekal, až se otevřou dveře do vyhřátého bufetu a činovníci turistického oddílu ze Žacléře v čele s obětavým „Ádou" Görnerem a jeho nerozlučným jezevčíkem rozbalí svá fidlátka, potřebná k udělování pamětních listů na hvězdicový novoroční výstup na Rýchory, pořádaný každoročně od roku 1981. Scházela a stále ještě schází se tam veselá parta kamarádů, známých i náhodných příchozích ve směru od Žacléře, Horního Maršova, Svobody nad Úpou, Mladých Buků i Trutnova aby družně uvítali nastávající rok.
Bejvávalo
Byl jsem tam poprvé se zahájením 7. ročníku v roce 1988. Ve vzduchu již byly cítit politické změny z konce následujícího roku. Od té doby jsem vystoupal nahoru do roku 2010 celkem šestnáctkrát. Podle počasí a momentální kondice na běžkách nebo pěšky - jednou dokonce i v holínkách. Novoroční oblevy nejsou v posledních letech žádnou vzácností. Znamenalo to si po silvestrovské noci přivstat, ale zase ne moc, na boudě se otevíralo opravdu až v 10,00. Po kafíčku a poklábosení s přáteli, se kterými jsem se někdy potkal jen jednou za rok právě tady (viď Františku Braune) jednoho rychlého Krakonoše na cestu spláchnout ještě douškem z Rýchorské studánky a svižně dolů k pozdějšímu svátečnímu obědu. A v době presidentování Václava Havla zasednout v jednu hodinu ke státnickému projevu v televizi. Při zjištění, že ten diplom z roku 2010 je nejspíš skutečně poslední v řadě - nějak mi totiž na podobná extempore nezbývají síly - zkouším bilancovat. Mnohé se od té doby změnilo. Tiskařská technika i grafická úroveň pamětních listů i celková atmosféra na Rýchorské boudě. Něco jen málo, něco víc. Vystřídali se pořadatelé a mnozí z pravidelných účastníků novoročních setkání odešli za Šedým vlkem do jiné hospody, kde je stále víc a víc plno. Přeji všem, kteří našli cestu do malebného kouta Krkonoš na Rýchorském hřebeni letos poprvé, aby se mohli vracet ještě hodně dlouho.
Tenhle byl úplně první. Namátkou ještě několik dalších
Nepublikováno
