Freiheit

Na vernisáži výstavy obrazů a kreseb významného, avšak pozapomenutého, trutnovského německého malíře Wenzela Labuse (1. 6. 1888 - 4. 1. 1939) v Muzeu Podkrkonoší 26. ledna, jsem si uvědomil, že i v mém hodně, hodně, hodně rozvětveném rodokmenu figurují na jedné postranní větvičce nějací Lábusové z východních Čech. Sám umělec se již narodil v Trutnově, ale jeho stejnojmenný otec pocházel z Dolního Plesu u Jaroměře. Trochu mě popíchlo, když přítomný trutnovský muzikant Vojta Lábus, který se svými spoluhráči obstarával hudební doprovod a na závěr přednesl vtipnou etymologii svého jména, uváděl jako místo původu svých předků nedalekou obec Jasenná. „Moji" Lábusové zas pocházejí z okolí Nového Města nad Metují, rovněž na Náchodsku. I z jiných pramenů je zřejmé, že v minulosti bylo ve zmiňovaném regionu Lábusů jak naseto. Ze zkušenosti vím, že je to příliš mnoho náhod najednou. S pomocí přátel genealogů, především pokrevně vzdáleně spřízněného zkušeného badatele Jana Kočího z Jaroměře, který má ke jmenovaným Lábusům v rodokmenu nejblíže, i již zmíněného Vojty, a také díky online přístupu do některých digitalizovaných matrik, se mi podařilo shromáždit několik neznámých informací.

Obávaným postrachem rodopisců jsou tak zvaní „ztracení předci", jak se označují případy, kdy otec není v dokladech uveden. To pochopitelně pokrevní příbuznost potomků poněkud devalvuje, protože příjmení se přenáší na další generace od matky, čili jak se dříve vzletně říkávalo „po přeslici". Nikdo se nemusí ošívat, téměř každý z nás v historii svého rodu na podobné odbočky narazí, někdy i opakovaně. Tak třeba hned stejnojmenný otec malíře Labuse, vážený vlakový průvodčí z Trutnova, se narodil roku 1848 v Dolním Plese jako nejmladší ze šesti dětí svobodné Doroty Lábusové z Nahořan u Nového Města nad Metují, která se živila podomním prodejem kvasnic. Ani jeden ze sourozenců, z nichž nejstarší Josef a František byli dvojčata, nemá v matrice zapsáno jméno otce. V obchodě jí nejspíš vypomáhal její otec Jakub Jan (*1756), i když ještě za pobytu v Nahořanech je v dokladech uváděn většinou jako podruh. Dolní Ples, někdy též Vodní Ples či Wasserples nebo Zálabí, kam se Dorota přestěhovala po roce 1843, kdy se jí narodila dcera Kateřina, je zbytek vesnice Ples, která byla zbořena při stavbě pevnosti Josefov. Dalším zbytkem je Starý Ples a pro obyvatele vystěhované ze zbořené vesnice byl založen Nový Ples a Rasošky. (To jen pro upřesnění, aby bylo mezi těmi Plesy jasno). A abychom byli i genderově vyvážení, tak malířova matka Anna Labusová, která se za Wenzela staršího provdala v roce 1878, byla dcerou krejčího Antonína Krupky z Dobeše u Hořic v Podkrkonoší a Barbory, rozené Noskové. Jak vidět, český a německý živel se v uvedené rodině navzájem prolínal. Malíř Wenzel Labus, zemřel svobodný a bez potomků.
Také má dávná „pramáti" Alžběta I. po níž jsem zdědil příjmení, vnučka rychtáře z Dolního Lochova a nejmladší dcera sedláka z Nepolis, musela mít zřejmě pádný důvod, proč tajila identitu muže, s nímž počala své jediné dítě, synka Honzíka (*1851) - mého pradědečka. Od jedné z dcer výše zmiňovaného rychtáře se vine spletitá větev potomků spojená sňatkem s potomky jistého Matěje Lábuse a jeho ženy Anny z Veselice (Velké Jesenice) na Náchodsku. Nejstarší z dohledaných nositelů jména Lábus je v Berní rule v soupisu poddaných podle víry z roku 1651, shodou okolností také Matěj, rychtář z Provodova na Novoměstsku. Možná právě on je český předek německého malíře z Trutnova. Že je to hodně odvážná, krkolomná a za vlasy přitažená hypotéza? Když ale mohou být ve složité pavučině aristokratických rodokmenů doloženi jako potomci Přemyslovců členové většiny šlechtických rodů, včetně anglické královny nebo amerického presidenta Bushe, není nic vyloučeno ani mezi námi, kterým čouhá sláma z bot.
Tak buďte zdrávi všichni kluci a holky Lábusovi! Jsme jedné krve, vy i já. Byť jde možná jen o pár mrňavých geníků v dosud stále ještě definitivně neprobádané dvojité šroubovici deoxyribonukleové kyseliny.

Nepublikováno