Freiheit

Zkušení fandové motorismu jistě tuší, že mám na mysli těžkotonážní „Emku" z početné rodiny boxerů, motocyklů s horizontálně umístěnými válci s protiběžnými písty na společné hřídeli, pózující na unikátním snímku v ulicích Trutnova. Ve druhé světové válce je proslavila legenda ve službách Wehrmachtu s typickým kulatým logem továrny BMV na palivové nádrži. Těžké silniční bavoráky mnoha typů, včetně nejrozšířenějšího R - 71, zaujaly již několik let před válkou sovětské konstruktéry, snažící se úspěšné stroje okopírovat pro potřeby Rudé armády. Po podepsání proradné smlouvy o neútočení mezi Hitlerovským Německem a Stalinským SSSR v srpnu 1939, která vstoupila do dějin jako Pakt Ribbentrop - Molotov, získali Sověti od koncernu BMV 5 strojů R - 71 s přívěsným vozíkem, včetně výkresové dokumentace a licenčního práva jejich výroby. Když německá vojska, smlouva - nesmlouva, napadla v létě 1941 Sovětský svaz, byly moskevské továrny evakuovány z dosahu leteckého bombardování daleko za Ural. Motocykly s typovým označením M -72 přezdívané Molotov po již uvedeném ministru zahraničí Vjačeslavu Michajlovičovi se následně od roku 1942 montovaly v Irbitu ve Sverdlovské oblasti. Odtud prokazatelně pochází motorka na snímku s čitelnými písmeny IMZ v kruhu (psáno azbukou) a značící Irbitský Motocyklový Závod. Podle drobných technických odlišností je zobrazená krasavice s největší pravděpodobností vyrobená jako modernizovaná verze po roce 1952. Sovětský svaz je od roku 1954 dodával do Československa v rámci dlouhodobé poválečné pomoci při budování ozbrojených složek armády, policie, ale i hasičů apod. Tím končí lekce dějepisu a přeskočíme také množství jistě zajímavých technických dat, protože to je i pro všeználka mého kalibru příliš tenký led.

Stroj s originální „sajdkárou" a espézetkou 10010 B patřil OO - VB (pardon, mládeži = Okresnímu oddělení Veřejné bezpečnosti) čili policii v Trutnově. Neznámý vodič v kožené kombinéze s nezjištěnou hodností na červeném nárameníku je podle „modré" brigadýrky, patrné i na černobílé fotografii, jasná švestka. Tak se říkalo modrým uniformám z 50. - 60. let, pro která svědčí rovněž absence helmy i nonšalantně mezi prsty držená zapálená cigareta v těsné blízkosti palivové nádrže - kaskadérský kousek z galerie nekázně a vědomí výsadního postavení. Civilní spolujezdec v sidecaru je pracovník kriminálky Jaroslav Drobný, kterého hlasitý nesouhlas se vstupem bratrských vojsk v srpnu 1968 odsunul na místo skladníka. Symbolické je tudíž i stanoviště, na kterém se pánové nechali vyfotit. Je to Náměstí Republiky před budovou Pracovního úřadu, tenkrát Okresního národního výboru, kde měli pracoviště. V pozadí je blok dnes již neexistujících domů, na jejichž místě je provizorní parkoviště u budovy soudu. Rohový dům vpravo má probouraný průchod do Nádražní ulice před současnou chloubu Trutnova, multifunkční kulturní stánek UFFO. Vedlejší nízká budova je pozůstatek někdejší hospodářské stodoly. V tomto prostoru byl 7. listopadu 1960 k výročí Velké říjnové revoluce odhalen pseudopamátník osvobození v roce 1945, legendární trutnovský tank číslo 415, který (ani žádný jiný jemu podobný) v Trutnově nikdy nebyl, dovezený za tím účelem z armádního šrotiště v Žilině. Monumentální kvádrový podstavec vyprojektovali snaživí kresliči ze Stavoprojektu pod vedením Ing. Jaroslava Trojana. Téhož veselého kumpána, který se mi v té samé době jako externí učitel ve Večerní průmyslové škole snažil nahustit do makovice základy technického kreslení a na rozloučenou s naší třídou nám dokonce navrhl tablo. Odbojní obyvatelé města ocelový kolos po příjezdu spřátelených okupantů v tom odhodlaném čase v srpnu 1968 strhli. Chvíli byl sice instalován u školy kapitána Jaroše, ale když si Sověti v roce 1970 důrazněji dupli, vrátili ho představitelé města při druhém výročí potupného Srpna pokorně zpět. A trvalo celých dvacet let než v tichosti a bez oslav zmizel úplně, stejně jako sovětská posádka z kasáren. Jak nemám všechny tyhle bolševické symboly rád, neodpustím si připojit dva snímky ze slavnostního odhalení tanku pro ilustraci a orientaci v prostoru.

Nepublikováno