Freiheit

V létě roku 1964 projížděl Československem tradiční americký dostavník s typickou obloukovou plachtou s dvěma statnými belgičáky v zápřahu a třepetající se vlajkou s hvězdami a pruhy na zádi. Jeho majitel, stavitel a kočí, dobrodruh a cestovatel Leon Gillis ho pojmenoval Poslední vůz Západu a všude kudy projížděl, budil zaslouženou pozornost. Do spartánsky zařízeného prostoru dočasného domova na kolech naložil s výjimkou devatenáctiletého syna Alana, který končil studium v USA, celou svou početnou rodinu. Především ta byla největší atrakcí zejména pro kluky všech věkových kategorií. Pět štíhlých modrookých a dlouhovlasých krasavic, seřazených jako píšťaly u varhan, počínaje paní Iyone Gillisovou, pyšnou na čtyři sympatické dcery. Nejstarší, dvacetiletou Lee Ann, sedmnáctiletou Carol, šestnáctiletou Barbaru a miláčka davů, teprve dvanáctiletou Janett. Benjamínek Georg, malý devítiletý všudybyl a neposedný štírek, tenkrát pánské pozornosti celkem pochopitelně unikal.

Otec Gillis chtěl původně ukázat dětem krásy rodné vlasti. Zahřívací kolečko v délce 4000 mil z Virginie na východním pobřeží napříč Spojenými státy na západ do Kalifornie absolvovali za necelých 300 dnů. Cestování se jim zalíbilo a po návratu vlakem na východ vyrazili na palubě lodi Queen Mary přes Atlantik na pouť Evropou s cílem v Moskvě, kde chtěli být po třech letech putování nejpozději do zimy. Po návratu domů plánovali další přednáškové turné po USA, při němž zamýšleli zužitkovat dojmy z pobytu v cizině. Od překročení železné opony se těšili neobvyklému zájmu obyvatel i všech tehdejších sdělovacích prostředků. Od mládeží oblíbeného Mladého světa po režimu poplatné Rudé právo. Straničtí nohsledi v redakci pochopitelně neopomněli zdůraznit, že celá rodina je jednotně oblečena v bleděmodrých pracovních kalhotách amerických kovbojů. Pcha! Za podobné modráky platili ti šťastnější z nás závratné sumy v na hranici zákona vyvexlovaných bonech v Tuzexu. My na venkově jsme potupně nosili „samodoma" podomácku spíchnuté texasky z režné černé látky na kominické montérky. Poslední vůz Západu a hlavně jeho dlouhovlasá osádka byl pro nás zjevením a zároveň příslibem do šedesátých let. Říkalo se, že jsou nejfotografovanější zámořskou rodinou hned po Kennedyových. Viděl jsem je při asi týdenním táboření v Náchodě, než jim polské úřady vyřídily přejezd do Polska. Americké Kalupinky rozdaly a podepsaly tisíce fotografií. Zajímavý vůz jsem si z nepochopitelných důvodů nevyfotil. Fotogenická Janett, ač ještě dítě, uvízla jako krásná ilustrace v jednom z mých rodinných alb. Nikdy víc jsem ji v životě nepotkal ani nekoketuji s nápadem požádat o její vyhledání pošťáka Ondru z televizního pořadu Pošta pro tebe. Jen touto cestou blahopřeji k narozeninám.

Poslední vůz Západu na oficiální pohlednici

Nepublikováno