Porcelánka v Žacléři produkovala od založení v roce 1878 vedle svého hlavního zaměření na technický elektroporcelán i široký sortiment užitkového porcelánu v podobě levného pouťového zboží - hraček, váziček, popelníků, drobného stolního náčiní, ozdobných figurek a sošek svatých, kropenek z poutních míst a řady dalších dekoračních předmětů vesměs nevalné umělecké úrovně. S jedinou výjimkou autorských předloh svého odchovance a chráněnce majitele továrny Theodora Pohla, jednoho z nejvýraznějších sochařských talentů v regionu mezi světovými válkami, Emila Schwantnera. Podle oblíbeného rčení - je to kýč, ale hezkej - a také díky důslednému značení většiny výrobků číslem modelářské formy, jsou dnes dávno odložené starožitné maličkosti předmětem zájmu několika regionálních sběratelů a v poslední době i osvícených správců muzejních domů. Jedna z největších sbírek těchto artefaktů na Trutnovsku čítá mnohakusovou kolekci exemplářů, díky zachovaným firemním katalogům i snadno zařaditelných do přibližného období jejich vzniku. Nezletilá kráska chystající se do koupele s vytlačeným téměř satanským číslem 1666 v soupisu sbírky zatím chybí. A potvora majitel, svázaný s ní nějakým těžko pochopitelným erotickým poutem, ji prý neprodá ani za plnou vaničku zvonivých euromincí.
Nepublikováno