Fenomén přírodních amfiteátrů je spojen s uvolněním spolkového života v poslední třetině 19. století a oživením Rousseauových idejí o návratu k přírodě. Vlastenecké spolky ochotníků se z tradičních hradních nádvoří a romantických zřícenin stále častěji uchylovaly se svými představeními i do volné přírody a kde to dovolovala konfigurace terénu, vznikala přirozená hlediště s jednoduchým vybavením, jak je známe z mnoha míst v Čechách i na Moravě. Některá s dlouholetou tradicí jsou stále udržována. Většina jich ale časem zanikla, stejně jako lesní divadlo v Horním Lánově na historické pohlednici, kde strohé dřevěné lavice ještě svítí novotou. V regionu bývalo podobné divadlo také v Horním Starém Městě u Trutnova, vybavené rovněž pevným základem scény, známé z mnoha černobílých i barevných dobových pohlednic. Divadelními hrami ožívalo i nádvoří na Břecštejně, ještě dříve, než je zastínily zahradní slavnosti na později prezidentském Hrádečku.
Sezóna v Pekle
Tak jako v mnoha místech vnitrozemí byli hybnou silou kulturního dění Sokolové, v pohraničních oblastech s většinou německého obyvatelstva bývali divadelníci zastřešeni celostátním Svazem Němců v Čechách založeným v Praze už v roce 1894. V Horním Lánově se lokální pobočka oddělila od té celolánovské z roku 1898 ještě před Velkou válkou, konkrétně v roce 1909. Činnost divadelních ochotníků výrazně aktivovala přístavba velkého sálu u někdejší Goderovy pekárny známé později jako Hostinec u pošty, v němž v roce 1923 přibylo jeviště vybavené moderní technikou. Divadlo se hrálo často a sál mnohdy zájmu návštěvníků ani nestačil. Nápad vybudovat alternativní hlediště pod širým nebem se pravděpodobně zrodil velmi záhy. Romantická zvlněná krajina se vzácnou květenou kolem Pekla na jihovýchodním svahu údolíčka Pekelského potoka nabízela k podobnému účelu hned několik dispozic. Bohužel v podzemí je největší známé ložisko dolomitu v České republice s charakteristickým narůžovělým „krkonošským mramorem", které nenasytně požírá činný lom. S nuceným vystěhováním většiny původních obyvatel po druhé světové válce divadlo osiřelo a stále méně patrné terénní úpravy jsou dávno porostlé vzrostlým lesem. Jeho přesná lokalizace činí potíže i těm několika málo žijícím místním předválečným rodákům. Z neodeslané pohlednice s vybledlým razítkem divadelního spolku se podrobnější informace o činnosti ochotníků v Horním Lánově, o osobnostech z řad divadelníků nebo vzniku amfiteátru pochopitelně vyčíst nedají, ale za badatelský pokus by to určitě stálo. Zvedne nějaký jiný Tonda z údolí Malého Labe hozenou rukavici?
Nepublikováno
Převzato: Zpravodaj obce Lánov a sousedních obcí Dolní Lánov a Dolní Dvůr - číslo 43, podzim 4/2017