Stejně jako Jára Cimrman nebo Forrest Gump se šťastnou shodu osudových náhod vždycky nechtěně ocitli v místech, kudy právě kráčely dějiny, chodí po světě kulatém tisíce dalších nýmandů, co se občas dostanou do záběrů kamer v houfu významných osobností, špiček svého oboru, populárních hvězd kulturního či sportovního nebe i jen chvilkových celebrit. Jsou i tací, kteří dokážou jít jedinečným událostem cíleně v ústrety a do záběrů se prostě vetřou, jako to svého času dokázal jistý nejmenovaný hradní ceremoniář. Historie se po letech neptá, kdo je ten pán vedle pana prezidenta, kdo to sedí v řadě s církevními hodnostáři nebo si potřásá rukou s právě povýšeným generálem. Ani, co dělá v kruhu čerstvých adeptek při volbě královny krásy, nebo mezi filmovými star na červeném koberci. Umět se nenápadně vetřít, to je oč tu běží. Mnohokrát zveřejněné záběry se nakonec archivují, a pokud se nejmenujete zrovna Clementis nebo Slánský, nikdo už vás z nich nevymaže. Alespoň pokud se kolo dějin neotočí výrazně zpět.
V trutnovském městském parku byl 9. září 2017 v souvislosti se Dny evropského dědictví odhalen obnovený pomník padlým občanům města ve Velké válce 1914 - 1918. Původní dílo trutnovského sochaře Emila Schwantnera nazvané Tanec smrti, jeden z jeho stěžejních protiválečných pomníků, stávalo na stejném místě v letech 1932 - 1942, než ho zničili nacisti. Po II. světové válce se na centrálním šrotišti barevných kovů v Hamburku, svážených z celé obsazené Evropy pro zbrojařské účely, našly pouze čtyři pamětní desky s 334 jmény padlých hrdinů. Souhrou šťastných náhod jsou i díky zasvěcenému nálezci v současné době pietně instalovány v parku trutnovského partnerského města Würzburgu. Pomníky se stavějí a bohužel i boří. Napravovat dějiny po tři čtvrtě století ani dost dobře nejde. Přesto je osvícený počin současných představitelů města Trutnova chvályhodný. Nahlíženo dnešníma očima je pomník nejen uctěním památky dávných mrtvých a složením holdu jeho tvůrci, ale zároveň symbolem navázání kontinuity mezi generacemi obyvatel tohoto kousku těžce zkoušené země, se stále ještě s hořkým nádechem vyslovovaným zeměpisným jménem Sudety - našeho domova. Zhotovením ve výsledku velmi zdařilé bronzové repliky Schwantnerova mistrovského sousoší byla pověřena v Trutnově již zavedená sochařka, místní rodačka Paulina Skavova. Přihřát se na okamžik v jejím výsluní s nejnovějším sochařským přírůstkem v pozadí - kdo by odolal? Škoda jen, že nabídku vyfotit se s námi na oslavu ještě ve vaně plné šampaňského, skromná umělkyně kategoricky odmítla.
Nepublikováno