Freiheit

Nenažraný bernardýn Bohouš z mikrokomedie Petra Schulhoffa se od silvestra 1968 stal neodmyslitelným každoročním hrdinou silvestrovských programů mnoha televizních stanic, letošní rok nevyjímaje. Dobrácký hafan, herecká hvězda několika dalších filmů, svou přirozenou nenasytností skvěle doplňoval herecký koncert svérázných komiků Jiřího Sováka a Vladimíra Menšíka, kterým v liduprázdné horské chatě sekundovala neméně dobrá Zdena Hadrbolcová. V dobách, kdy hory patřily pracujícím, býval bernardýn na horských boudách téměř kultovním zvířetem. Na pohlednicích Jirky Bruníka tvořil dokonce důstojnou stafáž samotnému Krakonošovi v podání pana Klíčka z Krausových Bud, civilním povoláním zaměstnance zookoutku KRNAP v zámeckém parku ve Vrchlabí.

Všichni ti přerostlí horští chlupatí povaleči se švýcarskými předky byli ve své většině plebejci, podobně jako jejich páníčkové, pováleční správci kdysi honosných hotelů degradovaných na zotavovny ROH, jejichž jedinou kvalifikací byl dělnický původ, až po domovníky, kotelníky a další ztroskotance prchající před civilizací. Já vím, zevšeobecňovat se nemá, ale pár bud jsem od poloviny těch 50. let prošel a asi jsem měl na ty opačné příklady smůlu. Opravdová psí šlechta se proháněla po hřebenech mezi klečí o pár psích generací dříve. Když zůstanu jen u těch pohlednic, ostatně nic jiného se ode mě čekat nedá, tak zaručeně nejznámější byl bernardýn ze Schlingelovy boudy, miláček majitele Scholze, který ho na pohlednice výstavného horského hotelu z roku 1894 protlačil hned několikrát. Turisticky frekventované místo v 1100 metrech nad mořem na staré Slezské cestě z Horního Karpacze do kotle Velkého rybníka s tradičním pohostinstvím a historií sahající až do konce 17. století, s boudou v alpském stylu od architekta Alfreda Dehmela, naposledy přestavěnou v roce 1924, byste dnes na Staré Polaně marně hledali. Po urovnání poválečných poměrů byl kdysi pruský hotel se sto lůžky přejmenován Poláky v roce 1951 na Schronisko Bronisława Czecha, což těm mladším návštěvníkům krkonošských hřebenů na polské straně hranice už dnes taky nic neříká, protože objekt v roce 1966 do základů vyhořel. Krasavec na snímku je pyšný otec Baldur von der Rose s ještě hravým potomkem slečnou Blondou von Riesengebirge. A ještě perlička nakonec. Jak kdysi prozradil Bohoušův chovatel pan Blahovec, Bohouš se ve skutečnosti jmenoval taky Baldur.

Nepublikováno