Freiheit

Tak jako nikdo z diváků amerického televizního seriálu „Columbo" s roztržitým inspektorem v podání Petera Falka, který Česká televize vysílala už v minulém století, nikdy neviděl policistovu manželku, i když podle všech indicií nepochybně existovala, nepodařilo se mi dosud objevit spolkový odznak svobodské stolní společnosti „Ecke Freiheit", přestože jej dochovaná kronika recesistické party z Kühnelova hostince u kostela výslovně zmiňuje. Stejně tak zůstával mým zrakům skryt tušený odznak populární předválečné lyžařské školy „Slalom" ze Špindlerova Mlýna. Nechtělo se mi však uvěřit, že by se celá řada krkonošských lyžařských es z řad instruktorů „Skischule Slalom" spokojila jen s pouhou rukávovou nášivkou s třemi propletenými iniciálami S v trojúhelníku. Zejména, když neméně známá škola lyžařského mistra Adolfa Bergera v Janských Lázních nabízela frekventantům elegantní honosné „smalťáky" v mnoha tvarových, obrazových i barevných variantách od několika výrobců. Škola působila ve Špindlu od roku 1933 a v řadách jejích instruktorů měla i Svoboda nad Úpou své želízko v ohni. Idol především paní a dívek, elegán a playboy Franz Wende předával své lyžařské finesy nejčastěji pokročilým lyžařům z klientely hotelu Buchberger ve Svatém Petru. Jejím zakladatelem byl dnes téměř zapomenutý všestranný lyžař Wilhelm „Willy" Möhwald, který už v žádosti o udělení licence nabídl obecnímu úřadu prozíravě pomoc zkušených členů lyžařské školy v případě jakéhokoliv nenadálého neštěstí v horách. Hned v únoru 1934 se podle oslavného článku „Záchrana před bílou smrtí" v deníku Prager Tagblatt číslo 49 právě členové lyžařské školy Slalom při hledačce v Labském dole v mrazivé noci zasloužili o nalezení ztraceného lyžaře Harryho Schönfeldera ze Žitavy. Oddíl učitelů lyžování byl jedním z šesti oddílů neoficiálního záchranného sboru sdružujícího hasiče, četníky, lékaře, a lyžařské sportovce, který se stal předvojem pro založení jednotné Horské služby v Krkonoších 12. května 1935.

Willy Möhwald se narodil 1. září 1908 v tehdy samostatné obci Herlíkovice, o kterou se dnes katastrálně dělí město Vrchlabí a obec Strážné. V té době se mohla docela klidně jmenovat Möhwaldov. Jeho otec Franz byl na rozlišení od všech místních Möhwaldů znám jako „Möhwaldbäcker" a s manželkou Wilhelminou měli kromě hospodářství i malou pekárnu v čp. 6. Dvanáctiletý synátor bydlel kvůli snadnější školní docházce už od 1. září 1920 u příbuzných (jak jinak než Möhwaldů?) ve Vrchlabí čp. 379. Ve městě s bohatou tradicí sportovního lyžování se pohybově nadaný kluk z horské chalupy brzy vypracoval do závodnické špičky jako všestranný lyžař. Především odvážný skokan. Stejně tak i houževnatý běžec a hbitý sjezdař. Nepatřil sice k té pověstné extra elitě organizované většinou v HDW (Hauptverband der deutschen Wintersportvereine), sdružující zimní sportovce německé národnosti v ČSR, ale slast stát při závodech „na bedně" často také zakusil. O jeho kvalitách vypovídají nejlépe statistické přehledy z historie československého lyžování. Už ve svých 19 letech reprezentoval jako nejmladší z výpravy s červeno-modro-bílou vlajkou svou vlast na zimní olympiádě v únoru 1928 ve Svatém Mořici ve Švýcarsku. Slavný Rudolf Burkert tehdy získal pro ČSR historicky první medaili ze zimních her za třetí místo ve skoku na velkém můstku K - 66 a nováček Willy Möhwald bodoval jako druhý nejlepší z našich čtyř skokanů výslednou patnáctou příčkou. O dva roky později byl již jako zástupce „Wintersportvereinu" Špindlerův Mlýn v uniformě vojína československé armády členem vojenské hlídky, která v disciplině podobné dnes tak populárnímu biatlonu získala překvapivě bronz na mistrovství světa v klasickém lyžování na Holmenkollenu v Oslo v Norsku. Ve skoku, běhu na 18 km nebo v závodě sdruženém reprezentoval ČSR na mistrovstvích světa v Oslo 1930, v Oberhofu 1931 a ještě v Innsbrucku 1933. Zapsal se i do historie unikátního vysoce adrenalinového a doslova krkolomného Májového závodu ze Studniční hory přes Úpskou hranu do hlubin Obřího dolu, který se jezdil od roku 1928 pravidelně každou první květnovou neděli. Jako vítěz jednoho z prvních ročníků prosvištěl trať o délce 2 - 2,5 kilometru s výškovým rozdílem téměř 600 metrů - víc sjezd než slalom - na dřevěných lyžích bez ocelových hran. Jeho padesátimetrový skok s horní hrany do prázdna, který ustál, budil zaslouženou pozornost v myslích pamětníků ještě hodně dlouho. Willy s o tři roky starším bratrem Franzem, který se vyučil řezníkem u mistra Seidla v Hořejším Vrchlabí, si pronajali malý domek postavený na základech původních garáží hotelu „Marienwarte" ve Špindlerově Mlýně a v roce 1928 ho přestavěli na Sportovní dům Olympia čp. 162 s obchodem a bytem. Nabízeli zde široký sortiment sportovních potřeb především pro lyžaře včetně slušivé jednotné výstroje instruktorů lyžařské školy Slalom - tmavomodrých šponovek a bleděmodré větrovky nebo pulovru, doplněných koženými botami a žokejskou čapkou s chránítky na uši. Franz, na něhož byl obchod napsán, narozený rovněž v Herlíkovicích 10. října 1905, stejně zdatný lyžař jako bratr, zahynul s hodností feldvébla říšskoněmeckých branných sil 10. listopadu 1942 na východní frontě u obce Kozly nedaleko Vitebska v Bělorusku. O Wilhelmovi, který válku přežil, je už méně známo, že se ve Špindlerově Mlýně ač evangelík ve farním kostele 30. dubna 1938 oženil, což by dnes zajisté bulvárnímu tisku neuniklo. Jeho vyvolená princezna, celým jménem Eleonore Vera Ida Josefa Antonia Theresia Maria bydlela v té době v luxusním hotelu Esplanade čp. 155 majitele několika dalších špindlerovských podniků Josefa Plecha. Narodila se v Praze 31. ledna 1913 tak říkajíc se zlatou lžičkou v ústech do starobylé šlechtické rodiny Czernin - Morzinů, mimo jiné též majitelů Vrchlabského a Maršovského zámku. Nebýt zrušení šlechtických titulů a pozemkové reformy po vyhlášení Československého státu, když se rozpadla Monarchie v roce 1918 a pochopitelně i druhé světové války a jejích tragických následků, mohla to být jedna z nejbohatších rodinných dynastií v Krkonoších. Na kdyby se v historii bohužel nehraje, tak aby měla pohádka o chudém chlapci z horské vísky, který díky talentu a píli ke slávě došel šťastný konec, prozradím ještě, že manželé žili po válce v Gautingu v Bavorsku. Willy zemřel 15. května 1975 a Eleonora 7. ledna 1992 a měli spolu tři dcery - Veru, Sylvii a Sonju. Ale to už je od „Skischule Slalom" opravdu hodně daleko. Obloukem se vraťme na začátek, abychom si opět potvrdili známé rčení, že největší tma je pod svícnem. V depositáři historické sbírky Krkonošského muzea ve Vrchlabí je pod inventární signaturou H 3305 (http://sbirky.krnap.cz/vademecum/ ) skryt před zraky zvědavců trojúhelníkový smaltovaný odznak lyžařské školy Slalom, jako by právě vyšel z vyhlášené ražebny Josefa Rehnelta v Jablonci nad Nisou, přestože značku výrobce postrádá. Díky laskavosti správce sbírky Mgr. Jiřího Loudy je má zvědavost ukojena. Teď už mi zbývají jen ti svobodští „koutníci".

Toť on - mého srdce šampion

Nepublikováno