Freiheit

Svět kolem nás se mění ustavičně. Někdy pozvolna přirozeným během času, že to pozorovatel někdy ani nezaznamená. Jindy překotně. A to nemám na mysli živelné pohromy ani válečné katastrofy. Stačí jen klidné ekonomické období bez výrazných výkyvů a občasný stavební boom, jaký zažívají exponované turistické oblasti v dobách přemíry volného času a relativní solventnosti obyvatelstva. Krkonoše procházejí horečnou stavební činností už několik let. Momentálně je takovým rozsáhlým staveništěm i kdysi poklidné městečko Pec pod Sněžkou. Nostalgické stýskání nad idylou mizejících romantických chaloupek ve stráni ode mne nečekejte. Ale ani ódy na názor šílených architektů, co je to moderní horské středisko zpívat nebudu. Největší lákadlo hor, nejen Krkonoš, je krása okolní přírody. Staří horáci s ní dokázali souznít a podvědomě ctili vyváženost mezi prostorem pro život a volnou krajinou. Ano, pokrok se zastavit nedá, ale všechno má své meze. I ziskuchtivost podnikatelů, kteří z turismu tyjí. Nikdo mě nepřesvědčí, že se někdo bude harcovat desítky či stovky kilometrů z panelákového sídliště nebo satelitního městečka do stejného mraveniště jen proto, že se jmenuje Krkonoše. Mudrování však nechme koňovi, má větší hlavu.

Na úvodním obrázku nabízím pohled na centrum Pece pod Sněžkou s erbovní stavbou arsenikové hutě v první polovině minulého století. Německý malíř a grafik Hermann Dittrich - Liebau (1868 - 1946) míšeňský rodák a milovník Krkonoš, který studoval anatomii na Umělecké akademii v Drážďanech, vydal reprodukci autorské olejomalby jako pohlednici ve vydavatelství „Gebrüder Dittrich" ve slezském Landeshutu, dnešní Kamenné Hoře v sousedním Polsku. Pro současné staromilce, rozplývající se nad tou nádherou nutno dodat, že budoucí parkoviště „U Kapličky" bylo v té době nejsmrdutějším špinavým koutem hornické osady odrazujícím od vstupu do divoké krásy bájemi opředeného Obřího dolu. Ne nadarmo si na pohled malebná stavba vysloužila přiléhavý název Jedová chýše. Téměř ze stejného úhlu pořídil fotografickou pohlednici v roce 1927 špindlerovský fotograf Wenzel Pfohl. Zdánlivě realistický záběr pozornému oku nezastře zřetelný úmysl prezentovat místo líbivě jako komerční reklamu. Snímek amatéra Fritze Hiltschera ze Svobody nad Úpou pořízený o pár let později je daleko syrovější. Koncem července 2018 zachytil situaci svobodský „zuřivý reportér" Stanislav Ondráček, kterému děkuji za inspiraci.

Nepublikováno