Freiheit

Nejen osobnosti, ale i spousta movitých i nemovitých památek se svých „pěti minut slávy" dočkají až v souvislosti s nějakou katastrofální událostí, po kterých baží senzacechtiví diváci a čtenáři. Nejinak je to s dlouho neužívaným zámkem v Horním Maršově nabízeným současným majitelem ruskou firmou Sagna na prodej za 14,5 milionu korun. Od dnešního rána je cenná kulturní památka spíš na odpis. Po rozsáhlém požáru celého objektu, při kterém zcela shořela střecha i věž, se zachovaly v podstatě jen obvodové zdi vybydlené budovy. Šlechtické sídlo dal ve stylu doznívajícího baroka postavit v roce 1794 císařský komoří Jan Berthold Schaffgotsch spolu se svým zetěm Alfonsem Aichelburgem. V roce 1869 přestavěli Aichelburgové soliterní budovu v duchu neorenesance na čtyřkřídlý uzavřený blok, na jehož jihozápadním průčelí přibyla později asymetricky postavená věž s cibulovou bání. Unikátní dvouramenné schodiště je dílem dalších majitelů Czernin - Morzinů z první dekády minulého století. Devastace nastala hned po roce 1945 s vyvlastněním pozemkových majetků na základě dekretů presidenta republiky, kdy byl zámek převeden nejprve do správy obce a následně na stát. Zřízením Dětského domova s necitlivými stavebními úpravami bylo poválečné drancování interiérů, z nichž torzo zachráněných artefaktů skončilo v Muzeu Podkrkonoší v Trutnově, pouze dovršeno. Občasní nocležníci z řad vandalů a bezdomovců, ilegální fotografové bez skrupulí, ochotní pro originální video překračovat zákon, i obyčejní zlodějíčci, kteří za pár korun dokážou zničit i dražší věci než je instalace elektřiny, vodovodu a ústředního topení historického objektu spolu se zubem času postupně ukusovali z uprázdněného komplexu od roku 1994. Dodatečné úvahy, co všechno se pro záchranu cenné stavby dalo udělat, kdyby... jsou jen příslovečným nářkem nad rozlitým mlékem. Zvlášť ve srovnání se záchranou některých památek, jejichž devastace pokročila až k úplnému zániku a pomocí veřejných sbírek a evropských grantů je skupiny nadšenců doslova křísí z popela.

Nejsem sup ani hyena tak se pohledem na zkázu nijak nekochám a tudíž tady žádné fotky z požáru nehledejte. Místní veřejnost mě na základě mnou úmyslně šířené pověsti pokládá za krkonošského patriota a já se k tomu hrdě hlásím. Rád bych si i pro osobní vzpomínku uchoval zámek v paměti, jaký byl až do rána 19. srpna 2018 kdy mě nezvykle brzo probudila hasičská siréna. Jako milovník historie přináším nejrozšířenější původní podobu maršovského zámku na všeobecně známé a mnohokrát publikované vedutě od Waldemara Rau (1827 - 1889) vytisknuté v Drážďanech v roce 1851. A z nostalgie fotografii trutnovského guru krkonošské fotografie Jiřího Havla na pohlednici z nakladatelství Orbis blahé paměti. Osobně mám rád i kresbu úpického pana učitele, zručného kreslíře a malíře Karla Kapouna, narozeného v roce 1896 v Poličce, na kterou se mohu kdykoliv zajít podívat do minigalerie jedné známé chalupy. Vyfotit bych ji určitě uměl i líp, ale pan domácí byl bohužel doma. Nejosobnější vzpomínka, stará neuvěřitelně zakrátko doslova kopu let, je z mé poslední návštěvy tehdy ještě veřejnosti přístupných zámeckých prostor. Jako tancechtivý a předčasně dospělý teenager jsem vymetal taneční zábavy v dostupném okolí. Tradiční ples pořádaný Sdružením rodičů a přátel školy v Horním Maršově v sále na zámku 30. ledna 1960 mi pochopitelně nemohl uniknout. S několika rozjařenými přáteli u jednoho stolu jsme se dokonce nechali vyfotit přítomným profesionálním fotografem z Komunálních služeb v Trutnově. Ten debílek na snímku, co zkazí každou fotku, jsem skutečně já.

Nepublikováno