Freiheit

Poslední víkend v září mívám už několik let zaškrtnutý v kalendáři pro výlet přes Pomezní Boudy do Hiršbergu, někdejšího centra Krkonoš na slezské straně hor, dnešní Jelení Hory. Celá plocha Radničního náměstí a spletitá síť přilehlých ulic je dějištěm velkolepého tradičního trhu starožitností a sběratelských kuriozit i novodobých artefaktů současných tvůrců, včetně typické změti poškozených, odložených a nepotřebných věcí, hraček, nástrojů, nářadí a součástek, charakteristických pro populární blešáky, tento rok již po pětačtyřicáté. Sjíždějí se sem prodejci nejen z Polska a blízkého zahraničí o kupujících, zvědavcích, náhodných návštěvnících, žebravých muzikantech a nejspíš i kapsářích ani nemluvě. Ostatně již několikrát jsem o tomto zářijovém mumraji psal, protože jsem si až dosud z každé návštěvy nějakou cetku přivezl. Ať už to byla primitivní figurka Krakonoše nebo aspoň pohlednice s Duchem gór, jak mu nejčastěji říkají Poláci.

Letos nic! Duch zvítězil nad hmotou. Kochal jsem se, kochal, to ano. Na ohromné ploše, která se ani při nejlepší vůli nedala celá projít, jsem viděl tisíce zajímavých lákadel, mnohdy i cenově dostupných, která by se mi líbila, ale bez nichž se v životě dokážu obejít. Dokonce i na to obligátní espresso macchiato jsem se nechal pozvat, takže jsem byl asi ta nejběloskvoucnější vrána, co neutratila ani zlotůvku. I když chybělo docela málo, abych si jednu blbinu přivezl. Zákazová tabulka hříšného tance z období německé okupace mě na okamžik zaujala. Asi by obohatila mou cedulkárnu na bývalém pracovišti v kotelně. Od té doby, co máme dálkové vytápění tam už ale nepobývám tak často a nabízený exemplář podezřele zářil novotou. Čili podfuk, jako možná víc než polovina nabízených „starožitností". A to by byla těžká rána mé ješitnosti.

Nepublikováno