Freiheit

Stává se už téměř tradicí, že se mi v období kolem Vánoc navzdory početným přáním pevného zdraví neudělá dobře. A tak se místo bujarého veselí povaluji v posteli. Naštěstí ne s horečkou. Pro poloslepé vtipálky dokonce ani s herečkou, což by mohlo být zajímavější. Jako předčasně vyspělého pubescenta mě totiž z dospělých žen nejvíc přitahovaly učitelky a herečky. Učitelky pro deklarované časté opakování. U hereček, zejména filmových, mě zas fascinovalo, že opakování je jen a jen na vůli režiséra. Z dnešního pohledu relativně jasná volba. Dopadlo to jako vždycky. Potkal jsem učitelku. Prožili jsme se svorně do období mezi smaragdovou a diamantovou svatbou, které všechny ostentativně ignorujeme skoro jako tu první opravdovou. Po těch letech si už ani přesně nepamatuji, jestli ta původní fáma přece jen trochu nepřeháněla. Naopak jsem přesvědčen, že leckterý režisér by dal nevím co za to, kdyby ta o herečkách platila stoprocentně. Probdělé noci i přelom roku jsou ideálním časem k bilancování. V téměř již minulém roce proběhlo bez fanfár například 55. výročí ukončení mé povinné dvouleté základní vojenské služby. To je doba, která nebyla někomu dopřána ani na celý život.

Na vojnu nevzpomínám. Alespoň ne nějak přehnaně často. A když, tak většinou v dobrém. A to mám v rukávu chlapáckých vojenských historek neúrekom. Několik snad i zažitých na vlastní kůži. V dnešní době virtuálních seznamek mají své stránky na internetu spolužáci, mnozí už od mateřské školky, fotbalisti, komunisti, hasiči. Harleyáři, popeláři, vyléčení alkoholici, mistři pěvci norimberští, rybáři i myslivci. A houbaři pochopitelně, Václav Burle promine. Kulturisti, Jehovisti, potápníci, tažní ptáci. Jen ne jistí průzkumáci. To jsme, kruci kluci od slavné a obávané samostatné ženijní průzkumné roty 51. ženijní brigády z Litoměřic opravdu takoví zobáci? Vždyť se před námi třásla kolena při nočních cvičeních strážním hlídkám všech praporů dislokovaných v kasárnách Pod Radobýlem. A nepochybně i zabijákům z NATO číhajícím tenkrát ještě za západní hranicí někde u Tachova. My jsme to byli, kdo zhasínal, když byl VÚ 6196 v roce 1963 zrušen a přemístěn do Chrudimi. Samozřejmě vím, že vysloužilí vojáci a kamarádi z vojny mají své oblíbené a navštěvované stránky „Spolubojovníci" na webu www.csla.cz . Ale o sebrance grázlíků s nějakým škraloupem z civilu, politicky nespolehlivých i kovaných pro udržení morálky, s výsadkářským výcvikem bez rozdílu určených pro práci v týlu nepřítele, jejichž přežití se v případě válečného nasazení v generálním štábu počítalo na minuty, té prima partě sotva dospělých kluků, nikde ani muk. A že to během naší služby v letech 1961 - 1963 smrdělo několikrát. Hned na úvod Berlínská krize, následně Kubánská krize hrozící nukleární katastrofou. To jsou milníky Studené války v tehdejším rozděleném světě, se kterými obratně žonglovali politici. My je ale v několikaměsíční plné pohotovosti prožívali. Shodou okolností se nás sešlo dost z Trutnovského regionu. Svobodu nad Úpou reprezentovali, každý po svém dokonce dva kusy. Karikaturní tablo na rozloučenou vyhotovil zručný kreslíř Štěpán Riedel. Doprovodné fotografie z vojenského života vznikaly tajně v oficiální útvarové fotokomoře. Třeba se někdo pozná. Většinou se u toho popíjelo, tak omluvte jejich sníženou kvalitu. Není zaviněna pouze stářím.

Na historické pohlednici z dob Rakouského mocnářství je imposantní areál vojenského velitelství. Ani v době mého vojákování, kdy zde sídlilo velitelství brigády, se na vzhledu budovy moc nezměnilo. Naše rota obývala suterén levého křídla a v ohradě přes ulici býval autopark - ideální zašívárna přímo pod okny štábu. Dnes je tam snad tržnice. A jako že pod svícnem bývá opravdu tma tmoucí, stačilo z otevřeného okna pévéesky (pro nevojáky - PVS = politicko - výchovná světnice) byť zamřížovaného, zahvízdat domluvenou melodii. Hostinský ze sousedního výčepu v místech dnešního svatebního salonu Brilliant Princes vzápětí přikvačil se dvěma erárními čajovými džbány. Do každého se vešly čtyři poctivé kousky lahodného světlého ležáku Kalich á 1,40 Kčs z blízkého měšťanského pivovaru spadajícího pod křídla Severočeských pivovarů, národní podnik. Kdyby nešlo o ukradené dva roky života docela fešácký kriminál.

Nepublikováno