Freiheit

Se stejným názvem pořadu moderovaným nestárnoucím Janem Rosákem vyrukovala nedávno k radosti početné obce sběratelů kuriozit televize Prima. Najdeme ho i na vývěsních štítech nejednoho Antiku čili prodejny starožitností nebo bazaru. Ukázkový exponát z této kategorie, kuřácký stolek s příběhem z ušlechtilé hořovické litiny se dostal dokonce i do regionálního tisku. Pamětník si při té příležitosti jen smutně posteskne - kde jsou časy populárních železných nedělí z dob reálného socialismu blahé paměti? Čas od času je většinou na jaře vyhlašovaly samosprávy měst a obcí, když se potřebovaly zbavit přebytečného kovového odpadu. Sběrny Kovošrotu pokrývaly hustou sítí celou republiku a železný šrot byl vedle papíru nejběžnější komoditou tak zvaných druhotných surovin. Téměř nebyli bezdomovci, dokonce i opálení spoluobčané museli mít v občanském průkazu razítko o zaměstnání. Výkupní ceny se pohybovaly v řádu haléřů, takže sběr byl po mnoho let záležitostí školáků nebo dobrovolně povinných brigád Národní fronty vyhlašovaných uličními výbory, případně horlivými organizacemi hasičů, milicionářů či důchodců. Teprve soukromé podnikání po sametu a vpád tržního hospodářství i do této dříve nikterak lukrativní oblasti přineslo hromadné mizení měděných okapů, kanálových mříží, dopravních značek, bezpečnostního zařízení výtahů i železničních přejezdů včetně odcizení kolejnic. A protože všechno je jen otázka peněz, musela tomu udělat přítrž nejvyšší místa zákonným opatřením.

Vraťme se však zpět k „nostalgickému" vzpomínání na doby, kdy všechno patřilo všem a nic nebylo ničí. Hromady kovového šrotu po takové železné neděli čekající na odvoz, byly plné nejrozmanitějších výrobků a součástek i jejich fragmentů z poctivého kovu, žádný umělohmotný šunt a póvl. Rajské to tržiště sběratelů starožitností, chalupářů, kutilů i výtvarníků vyrábějících z doslouživších předmětů nové zajímavé artefakty. Valná část sesbíraného materiálu se s tichým souhlasem příslušných orgánů stěhovala v duchu zákona o zachování hmoty jako dekorace na chalupy, do sbírek pošahanců, do dílen i ateliérů k novým majitelům. Pomineme - li opravdové umělecké předměty odlité z bronzu, z filigránem zdobené mosazi či tepané z měděného plechu - ano i to se tenkrát běžně vyhazovalo ve snaze udělat místo módním doplňkům á la Brusel - zůstaňme u obyčejné a přehlížené šedé litiny. Z parádních bočnic šlapacích šicích strojů různých značek se vyráběly oblíbené stolky k zahradnímu nábytku. Jeden z mých kamarádů z nich měl dokonce docela originální oplocení miniaturní zahrádky. Široko daleko v regionu nejznámější chalupář měl na Hrádečku moderní sochu ze starého zemědělského pluhu natřeného červeně. I když ten byl nejspíš z původního vybavení chalupy. Mnoho automobilových a motocyklových veteránů vděčí za své oživení právě železným nedělím. Rozebraná kachlová kamna poskytla často vedle několika zvlášť dekorativních kachlů na výzdobu rustikálního interiéru i zdobená litinová dvířka nebo celé podnoží s pokroucenýma nohama. Dodáním nové desky vznikl nevšední a sousedy záviděný konferenční stůl v historickém stylu. Litinový zouvák v podobě brouka roháče z dob kdy se nosila naleštěná kožená hochštíblata, vyhazovaný jako nepotřebné haraburdí se dnes prodává málem jako umělecké dílo. Stejně tak litinová podložka pod cihličku, jak říkávala moje babička těžké železné žehličce na dřevěné uhlí, je dnes zavěšená na stěnu docela oživujícím prvkem. Podobné kousky se v současné době dají najít leda tak na internetových aukcích, častokrát za přemrštěné ceny. Nebožtík pan Čapek z pražského vetešnictví v Týnské uličce by si rval vlasy. Při sběrových akcích, ale i na skládkách a smetištích to bývalo zadarmo. Možná by se to i tenkrát nechalo kvalifikovat jako krádež, i když to dle veřejného mínění bylo jen pouhé všeobecně tolerované přemísťování. Dokonce spíš s ušlechtilým úmyslem zachránění hodnot než nějakého obohacení. I dnes se krade a v daleko větším měřítku. Každý majitel nějakého kousku litiny z výnosu železných nedělí si při čtení kriminálních zpráv, ve kterých figurují miliony, svou dávnou kaňku na charakteru může blahosklonně prominout i bez zpovědi.

Nepublikováno