Víte co je bukalie? No nebudu napínat. Názvy sběratelských oborů nejsou mezi normálními smrtelníky nějak zvlášť rozšířené a jedinců, kteří se ještě ve škole učili vedle latiny i řečtinu, také valem ubývá. Bukali není klukovské hanlivé označení obyvatel sousední vesnice Mladých Buků, ale řecký výraz pro lahev. Bukalie je tudíž chorobné shromažďování lahví všech tvarů a velikostí nikoliv pro jejich obsah s určitým procentem alkoholu, ale především pro jejich výtvarnou krásu a zajímavou historickou hodnotu. Sklo je ideálním roky prověřeným materiálem, který znali už obyvatelé starověké Mezopotámie i stavitelé pyramid v Egyptě. Miliardy vyrobených lahví a lahviček z čirého skla i nespočtu jeho barevných variant by už dávno zaplavily planetu nebýt vedle trvanlivosti skla i možnost jeho recyklace. Trvanlivost je bohužel zároveň i negativum. Každý střípek odhozený v přírodě vydrží celá tisíciletí a přirozeně se nerozloží pravděpodobně nikdy. Často se tak v zemi skrývají hotové „poklady" v podobě zachovalých a neporušených lahví.
Na velikosti nezáleží
Ty pivní, ale i limonádové a sodovkové s patentním porcelánovým uzávěrem a litým emblémem výrobců jsou mezi sběrateli nejpopulárnější. Leckterý chalupář zase ocení bohatě tvarované dekorativní secesní lahve od punče nebo rustikální keramické lahve s ouškem od minerálních vod. V oblibě jsou i lékárnické prachovky se zabroušenou zátkou mnohdy broušené a leštěné s malovaným štítkem. V duchu zavádějícího rčení, že co je malé, to je hezké se stále většímu zájmu těší především mezi sbírajícími dámami prázdné flakony od voňavek. A všeobecně (jsme národ hypochondrů) i miniaturní lékovky a dózičky. Ty opravdu staré točené a bezešvé či foukané do dřevěných forem už na žádné půdě nebo ve sklepě zpravidla nenajdete. Sklo ke smůle hledačů žádný detektor nevyčuchá, a tak je každý nález nepoškozeného exempláře při zemních pracích na poli i na zahrádce nebo při stavebních výkopech čirou radostí a národním svátkem. Podobné nadšení údajně vyvolal nález neobvyklé lékovky s kapátkem, kterou mi nedávno darovala vyhlášení zahrádkářka a spřízněná duše z pravidelných pondělních kávových dýchánků. Drobounká „placatka" z hnědě zatónovaného skla není větší než starším kuřákům důvěrně známý symbol stylu a elegance, klasický benzinový zapalovač Zippo amerického výrobce z Bradfordu, který se stal po čokoládě a žvýkačkách nejžádanějším suvenýrem z rukou amerických vojáků na Plzeňsku koncem války. Originální šroubovací uzávěr lékovky se nezachoval. Nezvykle skloněné zaslepené hrdlo však na první pohled zaujme. A což teprve na druhý, když se objeví podélná drážka v jinak plném masivním kapátku a nad ní nepatrný kruhový otvor na dávkování neznámého utrejchu. Lahvička se znatelným švem od sklářské formy nemá žádné označení, takže se lze jen dohadovat, co obsahovala a zda byla jen na jedno použití nebo se snad injekčně doplňovala. Možná ani není tak stará jak vypadá a právě to je sympatické. Lékovka, lahvička, kuriozita - všechny jsou ženského rodu. A k ženám přece kapka tajemství patří.
Nepublikováno