Dnes je první letní den. Začíná astronomické léto. Podle křesťanského kalendáře má svátek Alois. A protože žijeme v poblázněné době, kdy téměř na každé datum připadá i mezinárodní den něčeho, slaví na celém světě nejen gayové a lesbičky 21. června Den hrdosti. Uměnímilovní Evropané mají svůj Evropský den hudby. Lojzové a Lojzičky prominou, ale od roku 2002 je také Mezinárodní den trpaslíků. Vyhlásila ho Fronta za osvobození zahradních trpaslíků založená ve Francii Fritzem Friedmannem. Jejím cílem je vynášení sádrových trpaslíků ze zahrad do volné přírody. Vynášení je tak ve slovníku „vynášečů" jen eufemistický výraz pro obyčejnou zlodějinu. Se stejnou samozřejmostí obsazují squatteři budovy, které jim nepatří a hackeři si přivlastňují na internetu duševní vlastnictví jiných autorů. Zástěrku o údajném učení tolerantnosti k zahradní architektuře nevyváží netolerantnost k majitelům trpaslíků.
Trpaslík Váňa
U nás v Krkonoších bývali trpaslíci vždy váženi jako doprovod Krakonoše. A jako symbol pomocníků nosících štěstí svému majiteli se stali součástí zahradních zákoutí. Otázku vkusu pomíjím záměrně. Kýč (ale hezkej!) udělala z trpaslíků teprve komerce. Nebo by si to snad někdo troufal prohlásit o pískovcových soškách trpaslíků Matyáše Bernarda Brauna vytvářených na objednávku hraběte Šporka pro zámecké zahrady v Kuksu? Část z nich je dnes diváckým tahákem zámku v Novém Městě nad Metují. Také původní předválečné keramické figury rodinné firmy Maresch z Ústí nad Labem se dnes na sběratelském trhu málem vyvažují zlatem. Smrtící ránu dostali pidimužíci od vietnamských obchodníků v západním pohraničí chrlících gypsový nevkus pro nenáročnou německou klientelu. Nejsem nijak zapálený nanolog. To není žádná nadávka - nanologie je věda jako každá jiná. Jen se zabývá trpaslíky a vším kolem nich. Ale recese od nevkusu se na první pohled pozná těžko. To je případ i našeho jedináčka. Žije s námi v obýváku k neskrývanému úžasu leckteré návštěvy od mých abrahámovin. Dostal jsem ho, prý jako vyhlášený znalec umění, darem od kamarádů spoluzaměstnanců Ivana a Miloše. Po starším z dvojice jsme mu začali říkat Váňa. Tak všechno nejlepší, malý brachu!
Nepublikováno