Freiheit

Za starého dobrého Rakouska - Uherska blahé paměti býval po dlouhá desetiletí 18. srpen významným dnem oslav císařského jubilea. Ten den se v roce 1830 ve vídeňském Schönbrunnu do kolébky Habsbursko - lotrinské panovnické dynastie narodilo arcivévodkyni Žofii budoucí Jeho Veličenstvo císař rakouský, král český, uherský, lombardský, benátský, dalmatský, chorvatský, slavonský atd. atd....

Jako František Josef I. vládl monarchii dlouhých 68 let od roku 1848 do 1916 a stal se legendou. Můj děda si ho ještě dobře pamatoval. Vždyť právě pod císařskou korouhví musel narukovat do frontové „marškumpanie" jím nesmyslně rozpoutané Velké války. Ten pro něj ve svém slovníku vlídného slova nenalézal. Jak už to tak v životě chodí, vnouček (to jako já) „starého Procházku" postavil v hierarchii obdivovaných veličin na stupínek nejvyšší. Pro malého kluka byla na vahách původně především estetická stránka - impozantní zjev, barevné exotické uniformy plné blyštivých metálů a dostupnost na krásných řemeslných výrobcích všude kolem. Obdiv k říši „nad kterou slunce nezapadá" a k monarchistickému způsobu vlády přišel až později a postupně, tak jak jsem si následné systémy od protektorátní totality přes diktaturu proletariátu a reálný socialismus až k demokracii vyzkoušel na vlastní kůži. Dodnes jsem přesvědčen, že osvícený monarcha je ideální panovník. Zejména, pokud bych jím byl já osobně. Takový dogmatik, abych ve svém dětinském obdivu tvrdohlavě setrvával do kmetských let a z nostalgie volil Korunu Českou nebo se obklopoval pouze artefakty s podobiznou mocnáře, to zase nejsem. Není lehké být debilem. Konkurence je veliká - jak říkal Miroslav Horníček. Přesto 18. srpen pravidelně slavím. Už proto, že jsem se dokázal dobře oženit a má nejmilejší manželka, se kterou fáráme už dvanáctou pětiletku, mě v tom podporuje. Připíjím tedy Helenám, které dnes mají svátek i všem v tomto datu zrozeným lvům a lvicím, dávným i současným! A nemám na mysli pouze zatracovaného „miláčka" na trůně českých králů, který si svatováclavskou korunu vlastně ani nikdy na hlavu nasadit nenechal, ani idoly paní a dívek Patricka Schwayze nebo Roberta Redforda.

Nepublikováno