Freiheit

Jak to chodívalo na vsi po únorovém vítězství proletariátu v roce 1948, dokládá komický cár nedatovaného papíru z rodinného archivu. Sotva se společnost jakž takž oklepala z dvojakého života s neustálou hrozbou smrti v Protektorátě, ujala se vlády diktatura rudá. Nedělám si iluze o povaze malého občánka jakéhokoliv státu, když je vystaven tlaku okolí. Dav semele skoro každého. Můj táta byl bouřlivák a pruďas a s pocitem relativní svobody v zádech si často lidově řečeno pouštěl hubu na špacír. To není pro hostinského zrovna šťastná volba. Jistý Palivec by mohl vyprávět. Tehdejší lidově-demokratické zřízení, což je samo o sobě významový nonsens přálo fízlům všech kategorií. Nebylo tomu jinak ani za vychvalovaného Rakouska - Uherska, natož v Protektorátě. A určitě i za idealizované Masarykovy První republiky se armáda „Bretschneidrů" mnohokrát uplatnila. A tak když zase jednou Kléma burácel z reproduktorů chraplavého rádia v lokále, rozpálil se národní správce jediného hostince ve Stříteži u Trutnova doběla a před početnou sešlostí sousedů nastínil řešení situace pomocí pořádného klacku. Nevědomky v záchvatu rozčilení použil paradoxně metodu nastupující vládní garnitury, proti které tak brojil. Jak už byl v ráži, přibral i moskevského báťušku a všechny jejich tavárišče pobratimy. Však to znáte, jak to dodnes chodí v hospodě - řeči se mluví a pivo teče.

Bohužel tím urazil bolševický jemnocit některého snaživého štamgasta. Netrvalo dlouho a na Místní akční výbor přišel na základě anonymní stížnosti příkaz z nějaké nadřízené věrchušky o zbavení hříšníka národní správy obou živností - hostince a kolářské dílny - jejichž byl jediným zaměstnancem, eventuálně o vyhoštění z obce. Otec nebyl žádný poseroutka a obratem obešel osobně všecky sousedy s peticí. To tenkrát nebylo tak frekventované slovo jako dnes a říkalo se tomu spíš lidová iniciativa. Šokující výsledek měl nejspíš svou váhu. Podotýkám, že po válce značně vylidněná Střítež měla jen něco málo přes stovku obyvatel. Tak se stalo, že papír z oka v oko podepsali všichni přednostové domácností bez výjimky. Tudíž i samotný stěžovatel, což si i na okresním sekretariátě dokázali na prstech spočítat. Bydleli jsme tam celkem deset let, celá má „nejlepší" klukovská léta. Ve zpětném zrcátku to ale bylo Pyrrhovo vítězství.

Nepublikováno