„Řezat, řezat tu havěť, žádného nešetřit!" Takhle mudroval v dobách domácího online vyučování kvůli pandemii covid 19 nejen básník Jan Vodňanský ústy jistého Bobše, ale určitě i většina rodičů, která po několika lekcích úplně zavrhla heslo „škola hrou" učitele národů Jana Ámose. V mé blízkosti se nenachází nic, co by třeba jen vzdáleně připomínalo školáka, ale žiju víc než polovinu století pod jednou střechou s učitelkou, tak si to dovedu živě představit. Komenský mě však napadl v úplně jiné souvislosti. Sběratelé pohlednic z mého nejbližšího okolí zabývající se regionální historií nemůžou opomenout portréty osobností, které se někdy byť i jen letmým dotekem „šmrncly" o Krkonoše. Mezi nimi zaujímá kněz, učitel a exulant světového jména výsadní postavení. Jeho fiktivních podobizen od věhlasných malířů je na sběratelském trhu přehršel, takže si lze i vybírat. Aby měl vztah k regionu i autor portrétu jako v tomto případě je taková malá vzácnost. K úplné dokonalosti chybí už, jen aby se mezi krkonošské veličiny nechal zařadit ještě adresát nebo pisatel. Adresa je bohužel do Vídně ústřednímu výboru spolku Komenský a střelecká jednota Sup působila údajně ve Kbelech u Prahy. Ale buďme skromní - nic není dokonalé.
Osobnosti Krkonoš
Camil Orfano Muttich, vlastním jménem Kamil Vladislav (dokonce snad pokřtěný Jan Vladislav) se sice narodil 10. února 1873 v Praze, kde později u profesora Maxmilana Pirnera studoval na Akademii výtvarných umění. Osud ho však s počátkem první světové války zavál do Vysokého nad Jizerou. Ve městě se stal na čas ředitelem divadelního spolku a zároveň aktivním hercem, maskérem a výtvarníkem jevištních dekorací. Jako náruživý lyžař, propagátor lyžování a první redaktor Zimního sportu, časopisu Svazu lyžařů v Království českém, navrhl pro Ski klub Vysoké nad Jizerou vlajku a odznak. Při tragickém závodě v roce 1913, při kterém zahynuli Hanč a Vrbata stál člen Českého spolku pro zimní sporty v Praze Orfano Muttich jako traťový komisař u Nové Slezské boudy a byl jedním z posledních, kdo viděl slavnou ikonu krkonošského lyžování Bohumila Hanče živého. V roce 1916 narukoval jako voják do c. k. armády. Později pobýval v Mladé Boleslavi, kde založil lyžařský spolek Himalaja. Návštěvníci Krkonoš a milovníci hřebenových túr, kteří možná nikdy neslyšeli jméno Muttich ani neznají série pohledů s půvabnými jižanskými kráskami, které mu učarovaly při studijním pobytu v Itálii, ani okouzlující hlavičky slovanských krojovaných děvčátek i žen přesto v nouzi používají jeho červeně natřené němé turistické značky z plechu sloužící na horách k orientaci ve psím počasí od roku 1923. Byl kmenovým ilustrátorem oblíbeného časopisu Zlatá Praha a přispíval do mnoha dalších periodik, maloval krajiny, podobizny, plakáty, reklamy i karikatury. Ilustroval mimo mnoha jiných knih i stěžejní dílo české literatury - Babičku Boženy Němcové. Výstřední umělec, zahleděný do krás Orientu, příležitostný cestovatel, celoživotní skaut, vtipný veršotepec a veselý společník zemřel v 51 letech 6. listopadu 1924 v Nymburku. Je pohřben v Praze na olšanském hřbitově na Vinohradech. Pohlednici vydali knihtiskaři Novotný a Příhoda na Královských Vinohradech. Z poštovního úřadu Praha I. byla odeslána 18. června 1911 a druhý den již byla ve Vídni.
Nepublikováno