Latinský název pro rozšířenou houbičku luk pastvin zahrad a sadů - špičku obecnou, kterou by pro její nepatrný rozměr jen málokterý houbař sebral do polévky, i když podle mínění znalců je prý výborná. Klobouček nakrájený na nudličky lahodně houbově voní i chutná a labužníci oceňují i příjemné křupnutí mezi zuby. Roste zejména po deštích od dubna do listopadu hojně a často vytváří v trávníku čarovné kruhy. Staré hospodyňky si ji cenily pro snadnou dostupnost na skok od kuchyně, když potřebovaly honem, honem dochutit jídlo. Marasmus zároveň znamená tělesnou i duševní sešlost což je stav, který dříve či později dostihne každého houbaře. A pak je každá jedlá houbička na vlastní zahradě doslova požehnáním. Exemplář na snímku je sice už značně zchátralý, ale stačí se rozhlédnout kolem...
Marasmius oreades
Tak to je pověstná houbařská latina! Chcete znát pravdu? Zahrada je autentická, stříbrný smrk reálný a sousedi ho dobře znají. Špička živá nejen jako, tkví podhoubím pevně v zemi. Jen ten hříbek, smrkáč jeden falešnej se přidal k mé nejmilejší na pravidelné odpolední procházce do lesů. A v čí hlavě se asi zrodil ten prasečí recesistický nápad vykouzlit a zvěčnit půvabné zátišíčko? Každá taková kulišárna většinou nezůstane bez trestu. Nejen mí blízcí, ale ani Krakonoš nemá podobné podfuky rád. Fotogenická plodnice byla po rozkrojení prolezlá červy skrz naskrz.
Nepublikováno
Ale docela mu to sluší!