Freiheit

Hospoda "U Krakonoše" v Trutnově s průhledem Palackého ulicí na věž radnice a kostela. Souvislá řada domů podél ulice od Haasova paláce na náměstí až po jmenovanou hospodu s průchodem do Vězeňské uličky má podloubí, kterému se říkalo Haasovo - historická pohlednice z první poloviny 20. let minulého století.

Pro současné mlhavé období, kdy našinec valnou část dne prospí, takže časem nedokáže rozlišit bloudění v mlze od toho ve snu je to - páni kritici zajisté prominou - bez nadsázky nadpis jako řemen. Nápad ochutnat ztracená vejce, vyhlášenou snídaňovou specialitu ve starobylém trutnovském hotelu „U Krakonoše" (historicky přesně pochopitelně „Zum Rübezahl") ale nebyl ten z nejšťastnějších. Jednak je v dávno přestavěném nárožním domě v Palackého ulici čp 81 po zkrachovalém hotelu Bohemia luxusní irská restaurace Nelly Kelly´s se specifickou návštěvnickou klientelou, jednak jsem v tom virtuálním tápání vzal za kliku úplně jiného domu o několik čísel výše . Místo dvou pomyslných pošírovaných vajíček mi přistála na stole dvojice excelentních porcelánových reklamních popelníků a mé myšlenky utekly vzápětí úplně jiným směrem.

Kouření škodí zdraví, to dnes ví každé malé dítě. Přesto zarputilé kuřáky neodradí ani odporné naturalistické obrázky vnitřností na každé krabičce cigaret. V dobách, o kterých píšu, bylo kouření in a popelníček i na jídelním stole v restauraci byl stejnou samozřejmostí jako ubrus nebo příbor. K dobrému tónu patřilo, jen aby byl vždy vysypaný a čistý. Něco málo o tom vím. Ze zakouřeného lokálu mého dětství jsem plynule přešel do „báru kde houstne dým" sotva jsem se naučil pár loudavých kroků foxtrotu a nakonec do party náruživých kuřáků s „čvaňhákem" u huby i v dílně plné hoblovaček. Snad proto jsem celoživotní nekuřák. Popelník jako stálá součást každého interiéru býval zároveň ideálním místem pro umístění reklamy a to jakékoliv. Z již jednou navštívené sbírky znám rozličné upoutávky na výrobce značkových likérů. Nemálo těch porcelánových propaguje početné české i cizí porcelánky nebo jednotlivé zadavatelské firmy i jednotlivce. Shodou náhod splňují módní slogan „dva v jednom" i oba trutnovské exempláře. Renomované sklenářství, broušení skel a zrcadel, zasklívání obrazů a velkoobchod se sklem a porcelánem Heinricha Hoffmanna se sídlem ve výstavném měšťanském domě s číslem 85 v Trutnově na Kaiserstrasse 20, přejmenované po první světové válce na Kudlichstrasse na reklamě nešetřilo. Firma založená údajně už v roce 1874 zároveň ve 20. století několikrát měnila adresu, aniž by se hnula z místa. Císařskou ulici smetl poválečný odpor k odkazům na Habsburky. Rodáka ze Slezska Hanse Kudlicha, považovaného za osvoboditele sedláků, revolucionáře a poslance Říšského sněmu v roce 1848, který měl v Trutnově pomník, nahradil v názvu ulice po roce 1945 český historik „Otec národa" František Palacký. Také domovní čísla se během let měnila. Dnes je dům v městské památkové zóně zanesen v katastru nemovitostí pod čp 85 jako nemovitá kulturní památka. Poslední předválečný majitel Heinrich Hoffmann se narodil v Trutnově 10. července 1884 a při sčítání obyvatelstva v roce 1900 byl zapsán jako učeň ve sklenářství Jindřicha Petrovického v Plzeňské ulici v Praze na Smíchově. Dům v Trutnově vlastnila jeho ovdovělá matka Anna Hoffmannová (*23. července 1852) původem z Choustníkova Hradiště, přesněji z nějaké okrajové části Kocbeře (Rettendorf). V prvních sčítacích operátech z První republiky z roku 1921 už figuruje sklářský mistr Heinrich Hoffmann jako majitel domu i obchodu. V tomtéž roce byla na opačném konci Československa v Nové Roli na Karlovarsku založena další nová porcelánka jako firma „Keramické závody a. s. Bohemia", u níž si úspěšný trutnovský obchodník objednal první z uvedených reklamních popelníků. Bohemia po vychytání začátečnických chyb začala produkovat kvalitní prvotřídní zboží srovnatelné s luxusními jídelními a nápojovými soupravami i dekorativními předměty německé tradiční značky Rosenthal a brzy se stala jednou z nejlepších v oblasti. Vysoký standard si uchovává dosud i v rámci společnosti Karlovarský porcelán a. s. Naproti tomu výrobce druhého popelníku, firma Haas & Czjzek z Horního Slavkova na Sokolovsku patřila k nejstarším manufakturám v Čechách s kořeny sahajícími až do roku 1792, kdy ji založil Johann Georg Paulus. V roce 1867 získali podnik s privilegiem na výrobu bílého střepu společníci Georg Haas a Johann Czjzek. Oba pánové byli v den císařského jubilea v roce 1908 k 60. výročí nastoupení Františka Josefa I. na trůn povýšeni do šlechtického stavu. V meziválečném období se porcelán se značkou Haas & Czjzek vyšvihl na špici všeobecné obliby i ve světovém měřítku a zařadil se mezi republikové rodinné stříbro. Vysoko nasazenou laťku si továrna udržovala i po znárodnění v roce 1945 a pozdějším začlenění do podniku Karlovarský porcelán. Mezi významné majitele výrobků slavkovské porcelánky s více než 200 letou tradicí patří panovnické domy mnoha zemí včetně britské královny Alžběty II., která si servis s erbem specielně vyrobený ke stříbrnému jubileu v roce 1977 údajně velmi považuje. Stejně tak váza s motivem sv. Jana Nepomuckého, dar pro papeže Jana Pavla II. z roku 1995 zaujímá ve Vatikánu čestné místo. Obdiv pro exkluzivní porcelánové sady ze Slavkova nijak neskrývala ani bývalá první dáma Olga Havlová za jejíhož působení na Pražském hradě byl v reprezentačních prostorách užíván servis jí osobně vybraný. Po zpackané privatizaci, kdy se firma s bombastickými plány na čas vrátila k původní značce v roce 2011 zkrachovala. Což se po krátkém oživení opakovalo i v roce 2017. Okolní výrobci dodávají nyní nejoblíbenější dekory H a C z převzatých forem se spodní značkou „Elizabeth original Bohemia". Ani Heinrich Hoffmann se z příběhu nevytratil. Nejen že patřil k tehdejší trutnovské německé většině, ale byl nepochybně zdatný obchodník. O jeho politické angažovanosti v letech připojení Sudet k Německu nic nevím, ani se v tom nemíním nimrat. Snad prý ve válečných letech zaměstnával skrývajícího se známého místního malíře Karla Mayera. Faktem je, že ještě před odsunem spolu s ostatními rodinnými příslušníky do Německa ukončil dobrovolně svůj život sebevraždou ve sběrném táboře pro vysídlence v Horním Starém Městě 28. října 1945. Ostatně stejně jako dědic slavné slavkovské porcelánky baron Jiří Haas z Hasenfelsu mladší, vyhlášený svůdník, podivín a excentrický sběratel, který na svém hradě Bítově shromáždil unikátní kolekci půl stovky vycpaných psů a kde se za podobných okolností v roce 1945 zastřelil. Majetková podstata firmy Jindřich (sic!) Hoffmann, sklenářství a obchod sklem a porcelánem, Trutnov, Palackého 20, nabytá státem konfiskací podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondu národní obnovy byla na základě vyhlášky ministra vnitřního obchodu ze dne 18. října 1949 začleněna do národního podniku Sklo a porcelán.

P. S.
Chybička se vloudila... Kdepak chybička - přehmat jako vrata! Nepozorností jsem sklenářství umístil do jiného baráku a díky pozornému čtenáři Günterovi Fiedlerovi, který se v mapách opravdu vyzná a jemuž za upozornění děkuji si teď musím sypat popel na hlavu. Překopat celý text, když se to tak „hezky čte" se mi nechtělo, takže jsem jen uvedl nesrovnalosti do souladu se skutečností. Zapomeňte, že jste četli něco jiného. On to stejně nejspíš nikdo nepozná. Těm, kohož jsem zmátl se kajícně omlouvám. Jmenovitě panu Barthovi, jehož pojí s Heinrichem Hoffmannem příbuzenské pouto.

Nepublikováno