Hned na úvod - kukačky v domě, není nic pro mě. Nemíním drásat rodičovské city pod dojmem právě vysílaného seriálu České televize nějakou další historkou o zaměněných dětech. To je snad lépe nevědět. Mám na mysli to minimálně každou hodinu opakované chrčivé ku - ku, přehlušující pravidelný tikot kyvadlových hodin, které patřilo ke koloritu nejedné staré krkonošské boudy. Dnes už poctivé vyřezávané schwarzwaldky většinou jen mlčky visí na stěně jako dekorace u ojedinělých horských chalupářů. Z domácností i veřejných prostor je dávno vytlačily nehlučné a přesné digitální multifunkční chronometry, náramkové mini komputery s krokoměrem, měřičem tlaku a málem i vodotryskem nebo chytré mobilní telefony. Kukačky na úmyslně „zestařeném" snímku si snad ani nezaslouží tak mizernou fotografii za ta léta trpělivého spočinutí na temné podestě schodiště, kde se kyvadlo nekývne, kukačka nekukne a ručičky nepohnou z míst s vypadlými číslicemi. Čas, kdy ležely odložené mezi ostatním nepotřebným harampádím na půdě u Voltrů ve Slatině u Černilova, se nepočítá. Ale před tím jistě celé roky ukrajovaly neúprosně tik tak vteřinu po vteřině, minutu po minutě z nekonečna. Dobrácký strýček je daroval začínajícímu sběrateli vlastně jako přívažek k luxusním francouzským stolním hodinám v porcelánové kouli s uměleckou montáží z litého kovu. Ty samozřejmě neodolaly prvnímu nájezdu zlodějů - aby jim parchantům pařáty upadly!
Když jsou v domě kukačky
„Kukulienky" jejich zraku naštěstí unikly. A při tom by se v té době na začátku devadesátek s uvolněnými mravy taky byly docela dobře prodaly. Dnes už zdaleka takovým hitem nejsou. I když představují „staroněmeckou" klasiku s téměř 300 letou tradicí. Přední maska stylizující štít domu, s dvířky z nichž „vyletí ptáček", je zdobená rozvilinami dubových listů a završená místo obvyklejší kukačky v letu hlavou jelena s rozvětveným parožím. Ozdobné číslice a ručičky jsou vyřezané z imitace slonové kosti. Masivní závaží řetízkového pohonu má tradiční tvar smrkových šišek. Vyřezávaný je i dřevěný terč kyvadla. A když na to přijde tak šlapou - no jako hodiny! Dvě různě naladěné píšťaly ozvučené koženými měchy „kukají" v hodinách s kukačkou údajně od roku 1730, kdy se je povedlo sestrojit hodináři Ketterovi. Původní dřevěné soukolí originálních nástěnných kyvadlových hodin ze Schwarzwaldu, což je taková Bádensko - Württemberská Šumava, známých od poloviny 17. století už dávno nahradily kovové továrně vyráběné stroje, ale na celkové mechanice se prakticky nic nemění. Virtuozitu tamějších řezbářů, kteří zdobí schránky hodin povětšinou mysliveckými motivy, žádné bakelitové výlisky asijských obchodníků pochopitelně nemůžou nahradit. Mít takovou starožitnou památku doma je určitě lepší než podvržený potomek.
Nepublikováno