Starého psa novým kouskům nenaučíš! Snad proto mě možná také trochu z trucu zcela minula současná přeslazená valentýnská mánie, kterou do poklidných vod českého rybníčku zanesla ta byznysmenská „svoloč amerikánskaja". V patách za ní se plíží genderová korektnost, # Me Too, minimálně 63 pohlaví a celá fůra dalších pomateností. Svět už asi nikdy nebude, jaký býval, ale zvyk je železná košile. Stále ještě kdykoliv uvidím tu známou zkratku, ztrácím instinkty a začnu se chovat jako vydrezírovaný čokl Ivana Petroviče Pavlova. Mám Děsnou Žízeň! A to jsem nikdy nežmoulal v ruce povadlý karafiát, abych ho na slavnostní schůzi ROH předal nějaké soudružce ženě z nepočetného kolektivu spolupracovnic. Jejich mezinárodní den se prostě slušelo bohatýrsky zapít, aby baby viděly, že si jich opravdu považujeme. Ony to většinou skromně oslavily prací a zajišťovaly gratulantům zasloužený servis.
MDŽ
Zamilovaní měli odjakživa svůj svátek na 1. máje s procházkou na rozkvetlý Petřín k soše lyrického patrona a jak se později ukázalo i pěkného sprosťáka a erotomana Karla Hynka. Určitě to bylo zdraví prospěšnější než nesmyslné věšení zámků na mosty a lávky. A kdo už neměl sílu odvléci svou starou milovanou manželku pod pučící třešeň, aby ji aspoň jednou za rok políbil (pochopitelně manželku) mohl se bít v prsa a být za staromilce s výmluvou, že slaví jen svátek matek. Pokud čtení tohoto textu čirou náhodou budí dojem, že mám po suchém únoru nepřekonatelný absťák a snažím se ho přepít ausgerechnet 8. března nebo snad na abstinujícího pijana dolehl lockdown, tak se slovníkem přátel na síti „hoďte do klidu". Mě takhle haraší i ve stavu naprosté střízlivosti. Všem ženám, pannám, paním a dívkám, slečnám i dámám, manželkám, milenkám a Květě přeji hezký den.
Nepublikováno