Freiheit

V dobách kdy „století páry" pomalu končilo, čoudilo v Úpském údolí nespočet různě vysokých komínů místních továren, provozoven a dílniček. V nejedné blafal na plný výkon parní kotel regionální provenience opatřený zobrazeným výrobním štítkem. Pozorný čtenář těchto stránek možná stihl zaznamenat, že jeden takový jmenovitě vytápěl zaniklou cihelnu v Mladých Bukách. V nedalekých Heřmanových Sejfech, dnešním Rudníku, v jeho místní části Leopoldov, nazvané v roce 1677 jak je v kraji dobrým zvykem podle pozemkového vlastníka Leopolda Viléma z Valdštejna, postavil v roce 1854 podnikatel Ehrich huť na zpracování rud vytěžených v lokalitě zvané Dlouhý les. Později vstoupil do společnosti se zkušeným strojním inženýrem Hoffmannem a spojili huť se slévárnou a továrnou na železné výrobky. V roce 1875 oba zkrachovali a slévárnu se strojírnou získal v dražbě za 56 000 zlatých Ferdinand Kühnel z Hostinného. Vážený měšťan a podnikatel se do historie města na Labi zapsal mimo jiné svým hrdinským postojem při vpádu pruských vojsk v roce 1866. Byl mezi zatčenými členy obecního zastupitelstva, kterým Prušáci hrozili zastřelením v případě odporu obyvatelstva jedním z mála, kdo si zachoval rovnou páteř. Nový majitel rozšířil podnik v roce 1877 o kotlárnu a záhy se stal císařsko - královským privilegovaným dodavatelem pestré škály strojírenských výrobků a parních kotlů nejen do celého mocnářství, ale do mnoha zemí Evropy, na Balkán i do zámoří. Koncem 19. století zaměstnávala prosperující firma údajně 218 zaměstnanců. Většinový majitel Ferdinand Kühnel v roce 1907 náhle zemřel stižen mrtvicí.

Po jeho smrti řídil provoz jménem dědiců notář Josef Auer z Hostinného. Ten spoluvlastníky obratně odstranil ze správy majetku a pokračoval v podnikání sám. Požehnání mu to ale nepřineslo. „Lehce nabyl - lehce pozbyl". Provoz postupně upadal, a když samozvaný podnikatel při cestě do Liberce v roce 1917 náhle zemřel, stala se továrna společným majetkem Karla Günthera a Franze Lohse. Firma Günther & Lohse, která měla po válečných otřesech, krátce po vzniku Československa něco málo přes stovku dělníků pokračovala ve výrobě parních strojů, turbín, katrů a pilařských strojů, válců, transmisí a dalšího strojírenského sortimentu v bohaté nabídce až do konce druhé světové války. Z jejich produkce bylo téměř veškeré strojní vybavení unikátní parní pily postavené za účelem likvidace dřeva z polomů po živelní katastrofě v roce 1930. Stávala na svobodském předpolí naproti Weisshuhnově papírně tehdy ještě v Mladých Bukách. Po roce 1945 se v areálu strojírny v Rudníku střídali majitelé skoro jako ti pověstní apoštolové v okýnkách orloje. Východočeské dřevařské závody a následně Dřevostroj i posametové C-T Kovo, s. r. o. se specializovaly především na stroje pro dřevozpracující průmysl zejména katry - vertikální pily na pořez kulatiny. Ironií historických náhod vrší v objektu po někdejším Kovošrotu Rudník současná firma ABA - AZA, s.r.o. mimo jiný odpad i výrobky předešlých majitelů v podobě druhotných surovin jak se dnes říká kovovému šrotu.

Nepublikováno