Červnové výročí 400 let od brutální „Staroměstské exekuce", která znamenala ztrátu hrdla pro 27 údajných českých pánů, je symbolicky spojeno s popravčím mečem legendárního pražského kata Mydláře a nepředstavitelnou krutostí tehdejší doby. Naše zjemnělá generace zná meč nanejvýš v podobě miniaturní hračičky na otevírání listovních zásilek. Jak pozná každý lingvista s vytříbeným citem pro jazyk český, název dnes již minimálně užívaného nástroje vznikl složením slov pero a řezati. Původně sloužil nožík s ostrou čepelí opravdu k seřezávání ptačích brků, jimiž se psávalo v počátcích doby inkoustové. Vhodná dlouhá pera z husích křídel nahradila ocelová psací perka opatřená dřevěnou násadkou vynálezce Jamese Perryho, jak jinak než chudého anglického kantora z nějaké zapomenuté štace poblíž Londýna už v roce 1820. K dokonalosti je vypiplal a do strojní výroby zavedl o deset let později tkalcovský tovaryš Josua Masson v nově založené továrně v Birminghamu. Oba pánové na takové prkotině, která se udržela v užívání až do poloviny minulého století, vytřískali kapitál. O tom jsem ovšem jako školák sázející do písanky inkoustové kaňoury z věčně rozskřípaného perka neměl ani ponětí. Břidlicové tabulce, na kterou psali starší spolužáci někde ještě ve druhé světové válce, jsem unikl jen o fous.
Slovníkové heslo: Perořízek
Ano, ano, čtete dobře vy všichni „pamětníci" plnicích per a prvních kuličkových propisovaček, co už se dnes nedokážou rukou ani podepsat. Pokrok v podobě psacích strojů, počítačových klávesnic a chytrých telefonů téměř vytlačil schopnost vyjádřit myšlenky čitelným ručním písmem a nepřímo i užívání perořízku k původnímu účelu. A protože se šikovné kudly užívalo druhotně k šetrnému otvírání dopisních obálek, přenesl se do poněkud jiné oblasti písemnictví i název perořízek. Přestože lze téměř v každé domácnosti (o kancelářích nemluvě) najít i několik různě zdobených perořízků z rozličných materiálů, které jsou stále ještě běžným dárkem k mnoha příležitostem, sluší se jen smutně podotknout - bývávalo! Ne snad, že by současná generace byla jeden barbar vedle druhého, který rve došlé obálky zuby nehty, ale kdo dnes posílá dopisy? Všechno se dá přece tak snadno vyřídit esemeskou, e-mailem, tweetem a tisícem dalších vymožeností sociálních sítí. Pokud ještě žijí gentlemani s vychováním ze staré školy byť i se srdcem zálesáka nějaký ten relativně zbytečný leč užívaný perořízek se v jejich blízkosti určitě povaluje. Ten trochu netypický na snímku zhotovil na zakázku zručný nástrojář ze Svobody nad Úpou v ZPA (Závody průmyslové automatizace) Trutnov, dříve národní podnik Křižík blahé paměti v dobách, kdy bylo využívání pracovní doby posuzováno se všeobecným nadhledem, přestože na jakoukoliv újmu režimu byl paragraf. Osobně mám doma všelijak tvarovaných perořízků různé provenience několik a o mnoho dalších jsem přišel. I když jsem pro svou úchylku terčem posměchu, nikdy se mi nestane, že bych jakýkoli dopis otevřel bez použití některého z nich. Dokonce, ani když dopředu vím, že psaní i s obálkou stejně vzápětí zahodím do koše.
Nepublikováno