Ruiny za humny

12. května 2024    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Wenzel Lábus - Selský dvůr ve Starém Rokytníku (kresba)

Můj hypotetický příbuzný, významný trutnovský malíř předválečné éry Wenzel Lábus vystavil při velkolepých oslavách letnic v Trutnově v roce 1936 na výstavě umění a kultury ve dnech 30. května až 1. června v tehdejším Porákově paláci známém víc jako hotel Union kde je v současnosti sídlo okresního soudu kresbu hospodářského dvora ve Starém Rokytníku. Při nedávném náhodném listování obrázkovým katalogem slavností s průvodcem výstavou z trutnovského nakladatelství Josef Güttler & syn jsem objevil její uvedenou reprodukci. Komplex rozlehlého selského dvora obehnaného skupinou nesourodých stavení s dominantním kamenným obloukovým dvojitým portálem vjezdu a vstupní branky svítícím pravidelně obnovovaným vápenným nátěrem býval fotogenickým terčem aparátu mnoha fotografů procházejících po přilehlé silnici. Jedním z nich byl Fritz Hiltscher, po vystřídání několika zaměstnání na Trutnovsku nakonec prokurista Stephanovy věhlasné továrny na výrobu svíček, voskového zboží, mýdla a krystalové sody ve Svobodě nad Úpou. Podle nepatrného zlomku jeho fotoarchivu, který se souhrou šťastných náhod ocitl v databázi unikátní webové aplikace Archa Krkonoš, měl zručný fotoamatér a náruživý turista ke Starému Rokytníku intimní vztah. Stejně i k širšímu regionu Trutnovska, kde dokumentoval zajímavé, většinou sakrální stavby, kostely, kapličky, sochy, boží muka a zejména pomníky padlých vojáků z nemilosrdné řeže Němců s Němci v roce 1866.

Pokračování článku »

Milování v máji

06. května 2024    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Slunéčko východní alias asijské vulgo Harlekýn in flagranti

Sluníčko, sluníčko, kam poletíš? Žvatlají holčičky s červeným broučkem na prstíku sotva odloží plenky. Letí hledat osmou tečku - na to básník. A tak díky Zuzance Vrbové a Jiřímu Suchému vědí už celé generace, že to milé stvořeníčko je slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata). Kdo by neznal z dětství vzor všech ctností z Karafiátových Broučků či tak trochu nafrněnou krásku, idol Ferdy Mravence, žil nejspíš na jiné planetě. A máj - nemáj kdo nezažil slastné opojení tancem když zazněl saxofon, s brumendem do ouška své milé se sotva slyšitelným: Říkej mi to prosím potichoučku, že jsi moje ze všech jediná, že jen po mně stále toužíš ty můj broučku...broučínku, motýlku, sluníčko, beruško, berunko, biedrunko? Nemá cenu si nic nalhávat. Beruška je symbol.

Pokračování článku »

Někdo má rád vdolky

28. dubna 2024    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Půllitr s malovaným znakem Svazu Němců v Čechách

Někdo spolky. Zejména „stará Nemec" co jejich „pábiček být taky sokolófna", žijící v regionu po staletí si v okázalém spolkaření libovali. Jako kluky nás v tom utvrzovalo množství různých spolkových odznaků nalézaných v opuštěných domech pohraničí po nechvalně známých zlomových událostech koncem první poloviny minulého století. Už tenkrát nás většina z party sotva dorostlá do školních lavic ale dokázala odlišit líbivé barevné „smalťáky" od hnusáků s nenáviděným zalomeným křížem. Někteří hraví velcí kluci křižující krajinou s detektory kovů dodnes zažívají nirvánu při vyhrabání placky s krásně zachovalým smaltem. Jako kluk z hospody nemohu jinak než demonstrovat ten nejrozšířenější z „Bundů" opět na pijáckém půllitru. Tentokrát bez jména majitele zato s efektně broušeným skleněným víčkem ve tvaru krystalu. Je na něm malovaný znak Svazu Němců v Čechách založeného v roce 1894 v Praze jako odnož Německého Schulvereinu z roku 1880. Své pozměněné motto „Lidu k ochraně, svazu ke cti" opsal od oblíbených hasičů a ve stanovách měl šíření německé vzdělanosti, zejména literatury a podporu při zakládání škol v tehdejší Rakousko - uherské monarchii.

Pokračování článku »

Hudba jsme my

24. dubna 2024    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Grafické listy s portréty hudebních velikánů

Leitmotiv Roku české hudby 2024 je svádivý, zejména když v mnoha proklamacích je zdůrazněna myšlenka, že se k němu může připojit každý z nás. Kvačím tedy se svou troškou do mlýna zcela v duchu geniálního Járy Cimrmana, jehož nesnášenlivý hrdina si otevřel vytouženou hospodu, ale chodili mu tam lidi. Stejně jako jsem kdysi odvážně popsal story, jak jsem potkal lyže, ač anti sportovec, anti lyžař a anti pisátěl vrhám se bezhlavě i do víru hudby. Bedřich Smetana, na jehož stoleté výročí narození celá tahle sláva před stoletím vznikla, by zajisté pochopil, co myslím, když říkám, že mám hudební hluch. O hlasu raději pomlčím. Slib, který jsem dal svému učiteli hudební výchovy, že za žádných okolností nebudu zpívat na veřejnosti je už všeobecně znám a já ho celý život dodržuji. Chtít s takovou výbavou oslnit se rovná sebevraždě. Nutkání šířit osvětu je však silnější než pud sebezáchovy. Cituji: „Roky končící čtyřkou mají v české hudbě podobný význam, jako osmičkové roky pro národ a stát. Až podivuhodně často vycházejí na výročí narození, úmrtí, či vytvoření stěžejních děl nejvýznamnějších českých skladatelů."

Pokračování článku »

Zpěváček z Pilníkova

20. dubna 2024    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Pivní korbel Josefa Bartha z Pilníkova

Jmenoval se Josef Barth. Jeho oblíbený skleněný korbílek na pivo schrastil můj již kdysi zmiňovaný spolupracovník Imrich Tóth někdy na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století při nějakém zednickém melouchu neznámo kde. Na podobné nálezy mělo tohle obrovité Slovačisko s maďarskými předky při rekonstrukcích sklepů a půd obzvlášť vyvinutý nos v předtuše výhodné směny za několik stakanů tuzemáku. Běžnou hospodskou nekalibrovanou sklenici, půllitr s uchem z čirého skla doplnil nějaký šikovný kutil jednoduchou kovovou montáží s plechovým víčkem. Na sběratelsky vyšší level ho řadí zdařilá zachovalá malůvka odznaku mužského pěveckého spolku v Pilníkově s letopočtem 1862 a jménem majitele. Pilníkov jako historicky první městečko na panství Vlčice získalo status včetně udělení znaku od krále Vladislava II. Jagelonského dva roky před panovníkovou smrtí 20. března 1514. Což máme hnedle jedna dva tři - poměrně hodně let. Přesně suma sumárum 510! Historická fakta jsou nesmlouvavá - ať se to svobodským patriotům sebevíc nelíbí, shluk dřevěných hornických domků pod Černou horou byl mezi česká městečka povýšen na vlčickém panství až jako druhý v roce 1546. A to ještě jen pro výsady a privilegia, za nimiž lze tušit slibný třpyt zlatinek v potocích uhánějících z Rýchor. Neoddiskutovatelná je i převaha německého etnika v regionu. Přednášku o vzniku spolků v Rakousko - Uhersku si odpustím. Faktem je, že opravdu houfně vznikaly až po nástupu Františka Josefa I. na trůn, zejména po vyhlášení prosincové ústavy v roce 1867. K těm nejrozšířenějším patřily všeobecně uznávané spolky hasičské a v závěsu za nimi tělocvičné, často se společnou členskou základnou, následovány veterány minulých válek. Politické byly zpočátku drženy na uzdě, ale sborový zpěv, to není nic proti ničemu, takže zejména ty mužské měly zelenou i v době Bachova absolutismu v letech 1851 - 1859.

Pokračování článku »

Olga Fikotová – Connolly (13. listopadu 1932 – 12. dubna 2024)

16. dubna 2024    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Olga Fikotová - Connolly

Olinka, ta černovlasá okatá holka, miláček národa i můj zemřela. Jako kluk jsem v padesátých letech nebyl sám, kdo hltal na rozhlasových vlnách sporadické zprávy z letních olympijských her v Melbourne v roce 1956 odkud sympatická československá studentka medicíny a krátce i diskařka, dvojnásobná mistryně republiky v hodu diskem přijela pozlacená vítězstvím ve své disciplíně. S jedinou zlatou medailí pro ČSR podloženou olympijským rekordem 53,69 m započala i její obdivuhodná love story, když se dle názoru totalitních sportovních bafuňářů nepatřičně do sebe zamilovali s o rok starším americkým sportovním kladivářem Haroldem Connollym, rovněž zlatým olympijským medailistou z Melbourne. Minulost úspěšné basketbalistky, československé reprezentantky, která před pouhými dvěma lety na mistrovství Evropy v Bělehradě získala s družstvem žen stříbrnou medaili, znali jen opravdoví sportovní znalci. Po australském triumfu se rázem stala mediální hvězdou. Na umrněném českém písečku však ne nadlouho.

Pokračování článku »

Automat Bajazzo

14. dubna 2024    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Automat Bajazzo - ilustrační foto. Némlich takový byl v naší hospodě

Mechanické válcové hrací automaty ovládané pákou na boku daly hanlivý název „jednoruký bandita" výherním automatům všeobecně. Lupič, který potřeboval k obsluze obě ruce se jmenoval Bajazzo. Zpravidla číhal na své oběti ve venkovských hospodách a štamgasti mu říkali důvěrným krycím jménem Forbes. Nedávno zveřejněný historický automat na prodej pohlednic evokoval vzpomínku na podobný přístroj, který zůstal v naší hospodě po roce 1945, když nuceně odešli původní majitelé. Sice nenabízel žádné zboží, pouze peněžitou výhru. Důmyslný mechanismus byl však sestrojen především k oškubání gamblerů. Jako kluka mě zaujal zejména pohybující se šášula, paňáca v tradičním pestrém kostýmu Harlekýna z Commedie dell´arte a časem jsem se ho naučil trochu šidit. Často se mi dařilo obehrát důvěřivé spoluhráče z nepočetné vesnické party vrstevníků, které jsem na unikátní hračku snadno nalákal. Výrobců nevelké dřevěné skříňky o typizovaných rozměrech zhruba 73 x 46 x 14 cm bylo mnoho, často i anonymních. Tento konkrétně s povolením ministerstva financí z 25. září 1925 je opatřen štítkem výrobce ETA Praha - Vršovice. Původní obchodní značka akciové společnosti založené počátkem dvacátých let minulého století vznikla ze slovního spojení Elektro- technické aparáty a firma mimo jiné vyráběla i hrací automaty. Naše kdysi Nieveltova dnes už zaniklá hospoda ve Stříteži čp. 28 u Trutnova, která ho měla pronajatý pravděpodobně od Trutnovského pivovaru byla jako naschvál v německojazyčné oblasti, takže i návod za čelním sklem dvířek byl německý. Klasickou ukázkou jak lze zachovalou funkční technickou starožitnost byť s dobrým úmyslem totálně zmršit je můj klukovský zásah do originálu a výměna návodu za neuměle ručně napsaný český překlad:
1. Vhoďte jeden neopotřebený dvacetihaléř shora vpravo!
2. Vyčkejte, až peníz spadne dolů, načež knoflíkem na pravé straně otočte vpravo, až klapne péro!
3. Točením knoflíku levého pohybujte šaškem sem a tom, aby zachytil do svého klobouku kuličku, spadající z horního otvoru mezi skupinou tyček. Zdaří-li se to, vyhodí automat samočinně výhru na dolní hvězdici označenou střídavě 40-60-40-80 haléřů.

Pokračování článku »

 
1 2 3 4 5 56 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.