Freiheit

Patent císaře Maxmiliana z roku 1567 odstartoval rozsáhlé mýcení krkonošských lesů pro potřeby stříbrných dolů v Kutné Hoře, iniciované místním pozemkovým magnátem a důlním odborníkem původem z Korutan, Kryštofem z Gendorfu. V těchto místech postavili alpští dřevaři v druhé polovině 16. stol. přehradu na splavování vytěženého dřeva do Úpy pomocí dřevěných žlabů - tzv. klauzu. Je zachycena i na malované mapě Krkonoš od Simona Hüttela z let 1576 - 1585. Dnešní pohostinský podnik Horský dvůr, stojící v jejím sousedství, se kdysi jmenoval hostinec U klauzy. Poslední zbytky zemní hráze odplavila katastrofální povodeň v létě 1897. Stavení na křižovatce důležitých cest před vstupem do sevřeného romantického  a celoročně fotogenického Klauzového dolu, od jehož umělého, i když výstižného názvu Těsný důl se zvolna upouští, byla původně brusírna skla. V opěrné zdi lze spatřit starý rozcestník a v záhybech Černohorského potoka se ještě občas zablýskne skleněný střípek z brusírenského odpadu. Vlevo u mostu stávala budka pro výběrčí mýtného na Luisinu cestu. Původně prý jezdecký chodník, později hojně navštěvovanou turistickou trasu nazvanou po majitelce panství Aloisii Czernin - Morzinové, budovali lesní zaměstnanci velkostatku Maršov v letech 1885 - 1890.

In: Via Piette - informační panel

Reprezentační budovu i přilehlé hospodářské stavení nechal postavit anglický továrník z Leedsu Frederik Wiliam Duncan, bytem ve Vídni, působící od roku 1881 i v Trutnově. V roce 1883 koupil od svého otce bělidlo příze v Trutnově - Horním Starém Městě a v roce 1896 od majitele realit a tehdejšího starosty Janských Lázní Wenzela Starka pozemek pro výstavbu. Dřevěné vybavení interiérů bylo dovezeno z Vídně vlakem na nádraží ve Svobodě nad Úpu. Dům stál na katastrálním území Maršova I. v těsné blízkosti hranice panství Vlčice a Maršov. Hraniční mezník s výraznými písmeny HW (panství Vlčice) byl donedávna k vidění hned u cesty. V roce 1927 prodal sir Frederik W. Duncan, královský anglický generální konzul v Londýně, lázeňskou rezidenci za 200 000 Kč dánskému vyslanci, který ji užíval až do roku 1938. Pochybná realitní kancelář Adolfa Hubky tu po II. světové válce ubytovávala německé rodiny vyhnané z lázeňských vil před odsunem. Na plánech výstavby nové léčebny v této lokalitě z roku 1949 se se zachováním vily Duncan nepočítalo. Začátkem 50. let minulého století byla zestátněna. Dnes slouží areál školskému odboru z Prahy 2 jako škola v přírodě.

In: Via Piette - informační panel