Freiheit

Jako výsměch působí v letošní až do září krajně nepříznivé houbařské sezóně rodinná fotografie z alba někdejšího hospodáře na Zlaté vyhlídce u Janských Lázní, hostinského Bohumila Nožičky. Lesy v okolí nad Bolkovem i směrem k dnes už neexistující boudě Večerní červánky a k Javorníku byly odjakživa známé hojnými nálezy hub i ostatních darů přírody - malin, ostružin a hlavně borůvek. V dobách po Velké válce ve 20. letech minulého století nebylo jejich sbírání ani zdaleka tak masovou záležitostí jako nyní. Lidé měli mnohem méně volného času, tak bylo jistě potěšením jen tak si oskočit do nejbližšího mlází pro pěkného hříbka nebo křemenáče. Radost z úlovku je nefalšovaná stále a podléhají jí houbaři bez rozdílu věku. Udělat si módní selfie s nevídaným nálezem není v době chytrých mobilů žádný problém. Tenkrát byl ale po ruce fotoaparát opravdu vzácně. Snad proto se snímek, na kterém Nožičkova sestra Anna Marie provdaná Vašků tak pyšně pózuje, dodnes zachoval. Vzhledem k tradiční absenci nějaké bližší informace není známo, zda se šťastná houbařka nechala zvěčnit při jedné z početných návštěv na Zlaté vyhlídce nebo ve svém bydlišti v krajině pod Velišem na Jičínsku, kde se v roce 1877 narodila. I bez přesné datace je to jistě zajímavý žánrový obrázek. A v současné mizérii vlivem sucha tak trochu k vzteku.

In.: Krkonoše - Jizerské hory 10/2015

Duchovním otcem spolku zimních sportů „Aupatal" ve východní části Krkonoš, zastřešujícího později vznikající pobočky v úpském údolí od Pece pod Sněžkou až po Trutnov, byl bezpochyby vrchlabský továrník Quido Rotter, zakladatel a neúnavný propagátor organizovaného lyžování v celých Krkonoších. Je celkem logické, že se s prosbou o pomoc obrátil na stejného nadšence, kolegu z Krkonošského spolku, Prospera Piette - Rivage z Maršova I. K původní myšlence a zásluhám na jejím naplnění se časem hlásil kdekdo, faktem zůstává, že první porada přátel zimního sportování, kteří se pravidelně scházeli ve starobylé hospodě „Na Peci" se uskutečnila už v lednu 1903. Týž rok na první svátek vánoční byl na schůzi v hostinci „Na Křižovatce" ve Velké Úpě ustaven pětičlenný spolkový výbor v čele s všestranným pionýrem lyžařského i sáňkařského sportu Kajetánem Baierem z Janských Lázní.

Pokaždé když vyjde o čemkoli nějaká knížka, zvedne se o popisovanou lokalitu, osobu či předmět zvýšená vlna zájmu. A jde - li o takový klenot, jako je vyčerpávající publikace Miloslava Bartoše o Luční boudě, považované za „rodinné stříbro" krkonošských hřebenů, tím spíš. Souhrou šťastných náhod se ve správné době objevil na internetovém aukčním portálu eBay zajímavý odznak z předválečné éry společenského života na krkonošské boudě bud s bohatou a pestrou tradicí. Honosným provedením z kvalitních barevných smaltů, charakteristickým tvarem, barevností a v neposlední řadě i výrazným symbolem hudby v podobě tradičního hudebního nástroje, stylizované lyry, se řadí k mnoha dalším dekoracím po řadu let populárního spolku Veselá mysl. Jeho zakladatel a dobrá duše, skladatel, zpěvák a hráč na citeru Hans Soukup, který více než čtyřicet let obveseloval večer co večer hosty i personál zpěvem a hudbou k poslechu i tanci, byl člověk neobyčejně vitální a tvůrčí. Jeho nevyčerpatelné triky jak nalákat hosty k aktivní zábavě byly pověstné. Jedním z velkých lákadel byly originální tištěné zpěvníčky jeho písní, snad každou sezónu obměňované prodejné odznaky spolku i čestná uznání, záslužné odznaky a vyznamenání pro dobré zpěváky. Návštěvníci si je určitě považovali. Možná stejně jako dnes početní sběratelé. No nekupte to!

Nepublikováno

Letošní stoleté jubileum od vypuknutí do té doby největší války na evropském kontinentu, které jsme si pro její globální rozšíření uvykli říkat první světová, oživilo vzpomínky na množství mužů z Krkonoš, kteří v uniformách rakousko-uherské armády bojovali na všech frontách. Je docela s podivem, kolik jich, ač suchozemci, sloužilo u námořnictva, nebo u nejnovější složky ozbrojených sil válčících stran, letectva. Letecké eso Eugen Bönsch z Luční boudy vzdušné souboje přežil a i díky našemu časopisu je veřejnosti poměrně známý. Na opačném konci pomyslného seznamu je řada pozapomenutých jmen těch, kteří padli. Teprve osmnáctiletý pilot, desátník Vinzenz Jeschek patřil k vůbec nejmladším vycvičeným stíhačům leteckých sil monarchie nasazeným do bojů. Narodil se 22. 1. 1900 na úpatí horských hřebenů v Prostředním Lánově na Vrchlabsku. Ve farní matrice křtů od roku 1900 byl pod pořadovým číslem 11 zapsán jako Vincenz Franz Ježek česky, stejně jako jeho otec Ignaz Ježek, zámečník původem z osady Kovářská čp. 7. Matka Františka Antošová pocházela z Branné čp. 173.

Tenhle ptáček vyrůstal pod křídly Jestřába a jistý čas hnízdil v Krkonoších, konkrétně v Peci pod Sněžkou. Ornitologové mohou zůstat v klidu, to je jen pokus představit v roce významného výročí HS nějak originálně dobrodruha Karla Brabce. Podle jeho vlastních slov spíš „dobrého druha", statečného chlapíka s pestrým životopisem, kamaráda zoceleného komunistickým kriminálem, vodního skauta se srdcem závodníka, pro kterého neexistovaly žádné hranice, mezi přáteli oblíbeného společníka, odbojáře a agenta - chodce. V jeho případě spíš plavce.

Anonymní rukodělné artefakty bez podpisu tvůrce nebo aspoň autorské značky jsou pro některé systematické sběratele doslova na houby. Pro jiné jsou naopak výzvou k zahájení pátrání, i kdyby měli pobláznit celý houf pomocníků, kterým tímto velice děkuji. To je případ i publikované dřevěné figurky pantáty Krakonoše, který díky někým v minulosti dodatečně podstrčenému košíku opravdu vypadá jako rozšafný houbař, jakých jsou v letní sezóně plné lesy. My znalci ale vidíme na první pohled, že mu chybí charakteristická dlouhá fajfka, po níž zůstal prázdný otvor v ústech a nastavená dlaň. Lidových výrobců Krakonošů bývalo v Krkonoších i v jejich podhůří habaděj a ještě dnes by se jich několik našlo. Někdo postavičky „seká jako Baťa cvičky", takže ačkoli je každý kus originál, jejich výraz splývá v jakési unifikované řadě, jiný nezapře školenou ruku či přirozený talent a vdechne i tak nepatrnému dílku sochařskou osobitost. Vzhledem k výraznému „rukopisu" a několika dalším dostupným indiciím je autorem 40 cm vysoké naivisticky pojaté sošky s největší pravděpodobností český řezbář loutek Ferdinand Palouš. Podle dvoudílné obsáhlé Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla v českých zemích a na Slovensku od dlouholetého sběratele loutek prof. Milana Knížáka se narodil 29. 5. 1903 a zemřel 29. 11. 1971 v Mříčné u Jilemnice.

V odborných kruzích září jméno krkonošského rodáka Edwina Rolfa jako jasná hvězda. Většině obyvatel i návštěvníků regionu, které ani nenapadne si ho vygooglovat však zůstává neznámé. Majitel malé strojírny na jemnou mechaniku a optiku v Chotěvicích na Trutnovsku v době mezi světovými válkami se narodil v Hořejším Vrchlabí 14. února 1899 a v letech 1910 - 1914 navštěvoval reálné gymnázium v Hostinném. Vyučil se strojním zámečníkem a elektrikářem a ve stejném oboru absolvoval i vysokoškolské studium. V první světové válce skončil jako mladičký voják s plicním onemocněním v lazaretu. S titulem inženýra vstoupil velkoryse do života v roce 1922 vlastním patentem vysokootáčkové vodní turbíny na výrobu elektřiny, čímž se finančně zajistil. Krátce působil v Rokytnici v Orlických horách a po přestěhování začal od 25. 1. 1929 samostatně podnikat v budově bývalého mlýna čp 62 v Chotěvicích. Nefunkční mlýn přestavěl již předešlý majitel Josef Winter na továrnu zpracovávající lněný odpad.