Freiheit

Doklady o stavebníkovi, který v první čtvrtině 19. stol. přestavěl původní renesanční dřevěnku na pozdně empírový zděný měšťanský dům s mansardovou střechou a štukatérskými prvky ve výzdobě fasády, se nezachovaly. Indicie, že to byl některý z místních početných majetných Etrichů, podporuje i dochovaná domovní značka s kotvou a iniciálami I. E. na středním mělkém risalitu průčelí. Pozdější majitel, lékárník Emanuel Breuer z Trutnova, tu 1. 6. 1865 zřídil lékárnu U Panny Marie Pomocné. V roce 1884 otevřel po dlouhých administrativních průtazích i filiálku v domě Fortuna v Janských Lázních. Jeho potomci stáli za zdejší tárou se sortimentem rozšířeným o foto potřeby a drogistické zboží do roku 1945. V roce 1910 zde přes protesty svobodských občanů zahájila provoz také první benzinová čerpací stanice v úpském údolí. Jako vzorový doklad historické zástavby města byl dům vyhlášen kulturní památkou. Citlivě renovován a přejmenován byl koncem 20. století.

In: Via Piette - informační panel

Pozdně barokní měšťanský dům se šířkovým průčelím děleným toskánskými pilastry a rokokovou štukatérskou výzdobou fasády je státem chráněná kulturní památka. Do sedlové střechy byl vysunut obytný vikýř s okrasným segmentově zakončeným štítem. Na postranních pilířích stávaly pískovcové vázy. Dlouhou dobu byl v majetku podnikatelské rodiny Etrichů, která dala městu v průběhu let několik starostů. Ve dnech 12. a 13. září 1779 zde přenocoval budoucí císař Josef II. s doprovodem generálů Laudona, Wurmsera a dalších hodnostářů, při inspekční cestě po bojištích „bramborové" války s Pruskem. Na paměť této události na domě 12. září 1880 odhalili mramorovou pamětní desku. Slavnostní projev přednesl čestný občan Svobody nad Úpou, janskolázeňský lékař Dr. Bernhard Pauer z Trutnova. V době protihabsburské euforie po první světové válce byla deska v srpnu 1923 odstraněna a uložena v místním muzeu, odkud zmizela.

In: Via Piette - informační panel

Pozdně gotický dřevěný kostelík ve Svobodě nad Úpou založili husitští kazatelé v roce 1584. Patřil jako pobočný do Mladých Buků a byl zasvěcen sv. Adalbertovi (Vojtěchovi). Současný barokní jednolodní kostel sv. Jana z Nepomuku nechal vystavět na stejném místě Josef Adam ze Schwarzenberku v letech 1777 - 1779. Z původního kostela zůstal zachován chór. Presbytář, loď a sakristie sklenuté plackou jsou přistavěny. Hranolovitá věž vysoká 35m byla postavena až v roce 1836. Řadu svobodských zvonů, zničených v obou světových válkách, nahradily současné dva zvony z dílny Marie Tomáškové - Dytrychové z Brodku u Přerova, pořízené zásluhou pátera Jaroslava Tyrnera a vysvěcené 23. dubna 1994. Stropní fresky namaloval v roce 1932 profesor Dominik Brosick z Jablonce nad Nisou. Do roku 1888 byl v předpolí kostela hřbitov v té době přemístěný na Sluneční stráň. Na místě zrušeného pomníku padlých v I. světové válce s postavou archanděla Michaela v rytířské zbroji od sochaře Emila Schwantnera, stojí od roku 1973 Růžencová Panna Maria ze zrušeného hřbitova v Trutnově na Kryblici. Fara s typickou valbovou střechou je z roku 1770. Zděný dům čp. 6 vedle kostela je bývalý nadační špitál a chudobinec, založený Johannem Adamem Schwarzenberkem 6. dubna 1683. Vpravo od kostela, na místě domu čp. 9, stávala první známá budova farní školy z roku 1747, připomínané již v roce 1681.

In: Via Piette - lnformační panel

Romantický německý básník Karl Theodor Körner, svým osudem i posmrtnou slávou připomínající českého Karla Hynka Máchu, se narodil v Drážďanech 23. září 1791. Zážitek milostného vzplanutí k Veronice Hollmannové, dceři boudaře z Nové Slezské boudy, vylíčil v nedokončeném díle Cesta do Krkonoš. Básně věnoval i prameni Labe a Sněžce, které navštívil. Bouřlivý život v Lipsku musel ukončit po nešťastném souboji. Poté studoval dějiny a filozofii v Berlíně. Často navštěvoval Karlovy Vary, kde poznal Goetha. V lednu 1813 se stal c.k. dvorním divadelním básníkem ve Vídni. Po výzvě pruského krále Fridricha Viléma III. k boji proti Napoleonovi vstoupil ve Vratislavi do Lützowova sboru „černých myslivců", který ve svých nacionálně laděných básních proslavil. Zemřel ve věku 22 let na následky válečného zranění 26. srpna 1813. Nejznámější sbírka básní Lyra a meč vyšla až po autorově smrti. Stal se symbolem bojovníka za svobodu německého národa. Ve vojenské uniformě jej zobrazuje i bronzový reliéf od L. Zapfa na 4 metry vysokém pískovcovém obelisku,  odhaleném na památku jeho pobytu v Krkonoších po sto letech 10. srpna 1913 pobočkou Rakouského krkonošského spolku z Maršova I. a II. s výraznou podporou firmy P. Piette. Řada podobných pomníků byla v té době postavena především v severních Čechách.

In: Via Piette - informační panel

Při prvním číslování domů ve Svobodě nad Úpou v roce 1768, které platilo až do konce 20. století, dostal tehdy první dům od mostu přes Úpu číslo 1. Radikálně přestavěn na zájezdní hostinec U města Vídně byl někdy po roce 1841. Bouřlivě se tu například oslavovalo 17. 12. 1871 zahájení provozu železnice. Původní poštovní úřad otevřel 1. 8. 1859 zahradník Ambrož Baudisch v sousedním domě vpravo čp. 2. Ten byl v roce 1927 zbořen a o rok později zde tehdejší starosta a podnikatel Rudolf Lissak vystavěl honosnou vilu, dnešní mateřskou školu. Ještě před koncem století se pohostinství přejmenovalo na Hotel Pošta a krátce po začátku nového dostalo secesní vzhled s bohatou štukovou výzdobou. Poštovní úřad, vybavený od roku 1869 telegrafem a od 1. 6. 1903 telefonem, byl však záhy z původní budovy přemístěn do nadačního domu textilních podnikatelů bratří Etrichů čp. 74 na náměstí. Hotel koupil v roce 1917 Ferdinand Schmidt, majitel papírny v Mladých Bukách a zavedl zde výrobu instalatérského a topenářského těsnění. V době připojení Sudet k Německu se sem z provozních důvodů přestěhovala pošta, sloužící tehdy jako spádová pro široké okolí. Při rozsáhlé modernizaci provozu v 70. letech minulého století byly z fasády odstraněny veškeré zdobné prvky a budova bohužel ztratila svůj autentický výraz.

In: Via Piette - informační panel

Vedle brodu přes řeku Úpu, položeného kdysi poněkud výše proti proudu, je most v těchto místech prvně uveden v trutnovské kronice Simona Hüttla v roce 1553. Krytý dřevěný pravděpodobně věšadlový most, udržovaný z mýta a výnosů zlatých dolů, strhla v roce 1703 povodeň a nouzové překlenutí řeky sloužilo až do roku 1712. Další dřevěná, mnohokrát opravovaná konstrukce, byla v roce 1892 nahrazena 9 metrů širokým jedno obloukovým kamenným mostem s postranními chodníky. Za 14 200 zlatých jej postavili za pomoci italských kameníků stavitelé Otto Fiedler a Václav Havránek z Hostinného. Vydržel jen do katastrofální povodně roku 1897. V následujícím roce jej na okresní náklady nahradila současná pozoruhodná nýtovaná konstrukce z oceli, uložená na pilířích vyzděných vídeňskou firmou Rella & Neffe, která v té době prováděla regulaci řeky. Generální opravou prošel na konci 20. století, od jehož začátku jej stráží kamenný český patron sv. Jan Nepomucký.

In: Via Piette - informační panel

Projekty na výstavbu železnice nejen do Svobody nad Úpou, ale i dál do hor a třeba až na Sněžku, se objevovaly již od konce šedesátých let 19. století. Teprve průmyslníci z povodí Úpy, motivovaní otevřením nového nádraží v Trutnově (1870) slavili se svou žádostí u vídeňského dvora úspěch. Trať v délce 10,5 km se dvěma stanicemi a dvěma zastávkami, včetně deseti strážních domků, vybudovalo asi 400 dělníků během necelého roku. Nádraží ve Svobodě nad Úpou, stojící tehdy v katastru obce Mladé Buky, uvítalo první vlak 17. 12. 1871. Přestože jízdní řád ještě nepočítal s potřebami turistů, má železnice výsostný podíl na zvýšení návštěvnosti východní části Krkonoš. Od roku 1874 do roku 1962 se stanice jmenovala Svoboda nad Úpou - Janské Lázně. V dobách největšího provozu sem přijíždělo až 24 vlaků denně, mimo jiné zvláštní vlaky z Prahy či Berlína včetně jídelního a salonního vozu s tanečním parketem. Od konce roku 1997 provozuje trať soukromá společnost Viamont.

In: Via Piette - informační panel