Freiheit

Tady dříve končila zástavba městečka Svoboda. Po obou stranách hlavní cesty do Janských Lázní stálo nejpozději od první poloviny 18. století osm chalup živnostníků. V roce 1778 jim přidělili čísla popisná 53 až 60, dnes 453 - 460. K malým stavením, připomínajícím více horské chalupy, než někdejší velké dřevěné měšťanské domy na náměstí a v hlavní ulici, patřily zahrady s pastvou a senem sotva pro kozu. Podle soupisu z roku 1843 dnes v nejpůvodnějším stavení čp. 53 bydlel a čtrnáct let učil kantor Anton Kahl. Proto se místu říkalo Školní vršek. V čp. 54 měl dílnu švec Adalbert Hofmann, v již zaniklém čp. 55 a 56 žili tesař Herrmann a další švec Mohaupt. Dům čp. 57 tehdy patřil nádeníkovi Wimerovi, čp. 58 mlynářskému tovaryšovi Rosemu. V chalupě čp. 59 měl stav tkadlec Anton Fiebiger. Chalupu čp. 60 obýval už třetí zdejší švec Ignatz Hofmann. Pod její střechou se 3. června 1904 narodil legendární lyžař Franz Wende. Skokan a sdruženář se zúčastnil i prvních zimních olympijských her v Chamonix v roce 1924, kde jako nejlepší Čechoslovák ve skoku skončil na 10. místě. Později vybojoval dvě bronzové medaile na mistrovství světa, byl dvojnásobný mistr ČSR, trojnásobný mistr Polska aj. Jméno Franze Wendeho nesl kdysi známý skokanský můstek na protější stráni. Po květnu 1945 byl vystěhován i se sousedy do Německa, kde v roce 1968 v Bad Harzburgu zemřel.

In: Via Piette - informační panel

Barokní sousoší od neznámého autora se sochou Panny Marie na vyvýšeném sloupu a sv. Floriánem a sv. Antonínem Paduánským s Jezulátkem v náručí na postranních samostatných postamentech, pochází nejspíš z poslední čtvrtiny 18. století. První písemná zmínka je ve farní kronice roku 1837. Střední část sloupu z odlišného druhu pískovce s girlandami a nápisem v kartuši, který volně přeložen do češtiny zní „Pros za nás, abychom šli cestou ctnosti a ke slávě z hrobu povstali", je vzadu datována letopočtem 1844, kdy bylo sousoší pravděpodobně empirově přestavěno. Lípy byly vysazeny později. Od první světové války se v souvislosti se stavbou nové silnice do Janských Lázní, které musela ustoupit část původního domu č. 52 a pak ještě v několika vlnách, až do konce 60. let minulého století objevovaly nevyslyšené snahy o přemístění sousoší v zájmu bezpečnější dopravy.

In: Via Piette - informační panel

Radnice ve Svobodě nad Úpou je prvně zmíněna v trutnovské kronice Simona Hüttela v souvislosti s vytyčováním hranic na Černé hoře v roce 1587. Byla postavena nejspíš po velkém požáru v roce 1571, kdy v centru hornického městečka vyhořelo 16 domů. Ničivému požáru podlehla opět v roce 1599 i se všemi obecními písemnostmi. Stará dřevěná radnice s věžičkou a podloubím měla na stropním trámu datum 1677. V roce 1869 zbořenou stavbu nahradila současná pseudogotická budova podle plánů místního provádějícího mistra Antona Gansela, který se zjevně inspiroval radnicí v Trutnově. Při ukončení stavby 25. července 1869 byla do věžní kopule uložena pamětní listina, nalezená při rekonstrukci v roce 1966. V přízemí prosperoval vyhlášený hotel Radnice s výhradním oprávněním čepovat pivo z Klugova parního pivovaru v Rudníku. Od roku 1955 bylo v budově umístěno kino Máj, od roku 1974 ještě Kulturní klub. Vedlejší budova Městského úřadu, kam byly správní instituce postupně převedeny, je rodný dům textilních podnikatelů Josefa, Johanna a Ignaze Etrichů, kteří jej darovali obci v roce 1901. Z pozemkových výnosů se měla vyplácet podpora obecním chudým. Ignazův syn Igo Etrich, narozený roku 1879 v Horním Starém Městě u Trutnova, byl světově uznávaný průkopník letectví a konstruktér letounu Taube (Holubice).

In: Via Piette - informační panel

Trutnovský kronikář Simon Hüttel zmiňuje blíže neurčenou strážní věž na řece Úpě v souvislosti s plavením dřeva v 16. století. Pravděpodobně je to táž, která byla poblíž trhového náměstí mladého hornického městečka Svobody nad Úpou přestavěna z kamene v roce 1608. Na strategickém místě u brodu na důležité stezce spojující vlčické panství přes úbočí Rýchor se Slezskem se kdysi vybíralo mýto. Úzká věž na šíři jednoho klenutého oblouku podloubí byla záhy rozšířena přístavbami. Vznikl mohutný městský dům s vysokou sedlovou střechou a dvakrát předsazeným štítem. Vikýřovými vraty se na patrovou půdu ukládalo seno nebo obchodní zboží. V přízemí se zachovaly renesanční klenby a kamenné zárubně dveří. Koncem 20. století byl jeden z nejstarších domů ve městě značně zchátralý, až se v roce 1995 dočkal rekonstrukce provedené majitelem Miroslavem Hedvičákem. Současný pension Měšťanský dům s restaurací si uchoval vzhled renesančního domu a původní stavební prvky jej řadí mezi vzácné kulturní památky. Je poslední připomínkou historické zástavby městského jádra, ovlivněnou z blízkého Slezska, stejně jako sousední hornická města Vrchlabí a Žacléř. Dřevěné domy se sedlovou střechou, vysokou bedněnou lomenicí a podloubím, s chlévem, dílnou či krámkem do ulice a obytnou místností v zadním traktu, byly pro Svobodu nad Úpou typické.

In: Via Piette - informační panel

Citlivě opravený zděný dům s neobvyklou dvojitě mansardovou střechou a výraznou kamennou zárubní vchodových dveří s obloukovým klenákem je znám pod lidovým názvem „čínská pagoda". Vznikl krátce po prvním očíslování domů, které ve Svobodě nad Úpou proběhlo v roce 1768 na místě dřevěnky ovlivněné pozdní gotikou z původní městské zástavby. Ve vstupní hale se dochoval u měšťanských domů neobvyklý masivní základní kámen s letopočtem výstavby 1786 v ozdobné kartuši. Z historie domu známe málo. Poskytoval přístřeší různým živnostem, v polovině 19. století například řeznictví nebo o 70 let později výčepu vína. Ve druhé dekádě 20. století sem z protějšího domu čp. 105 přestěhoval svou tiskárnu vydavatel mnoha zajímavých tiskovin Franz Feix. Po l. světové válce byl prvním předsedou obecní samosprávy v novém státním uspořádání ČSR. Prosperující podnik převzali po roce 1945 bratři Volhejnové. Jejich podnikání ukončil nástup komunismu v únoru 1948. Dnes je chráněná kulturní památka sídlem řemeslníka a jeho rodiny.

In: Via piette - informační panel

Doklady o stavebníkovi, který v první čtvrtině 19. stol. přestavěl původní renesanční dřevěnku na pozdně empírový zděný měšťanský dům s mansardovou střechou a štukatérskými prvky ve výzdobě fasády, se nezachovaly. Indicie, že to byl některý z místních početných majetných Etrichů, podporuje i dochovaná domovní značka s kotvou a iniciálami I. E. na středním mělkém risalitu průčelí. Pozdější majitel, lékárník Emanuel Breuer z Trutnova, tu 1. 6. 1865 zřídil lékárnu U Panny Marie Pomocné. V roce 1884 otevřel po dlouhých administrativních průtazích i filiálku v domě Fortuna v Janských Lázních. Jeho potomci stáli za zdejší tárou se sortimentem rozšířeným o foto potřeby a drogistické zboží do roku 1945. V roce 1910 zde přes protesty svobodských občanů zahájila provoz také první benzinová čerpací stanice v úpském údolí. Jako vzorový doklad historické zástavby města byl dům vyhlášen kulturní památkou. Citlivě renovován a přejmenován byl koncem 20. století.

In: Via Piette - informační panel

Pozdně barokní měšťanský dům se šířkovým průčelím děleným toskánskými pilastry a rokokovou štukatérskou výzdobou fasády je státem chráněná kulturní památka. Do sedlové střechy byl vysunut obytný vikýř s okrasným segmentově zakončeným štítem. Na postranních pilířích stávaly pískovcové vázy. Dlouhou dobu byl v majetku podnikatelské rodiny Etrichů, která dala městu v průběhu let několik starostů. Ve dnech 12. a 13. září 1779 zde přenocoval budoucí císař Josef II. s doprovodem generálů Laudona, Wurmsera a dalších hodnostářů, při inspekční cestě po bojištích „bramborové" války s Pruskem. Na paměť této události na domě 12. září 1880 odhalili mramorovou pamětní desku. Slavnostní projev přednesl čestný občan Svobody nad Úpou, janskolázeňský lékař Dr. Bernhard Pauer z Trutnova. V době protihabsburské euforie po první světové válce byla deska v srpnu 1923 odstraněna a uložena v místním muzeu, odkud zmizela.

In: Via Piette - informační panel