Freiheit

Podle tradice založili osadu na soutoku Úpy a Janského potoka snad již začátkem 16. století horníci z rýchorských zlatonosných dolů v místech starší rozptýlené zástavby. Pozemkoví majitelé Zilvárové z Pilníkova pro ni vymohli od císaře Ferdinanda I. práva horního městečka, stvrzená listinou z 30. 8. 1546, známou však jen z mladších konfirmací. Stejně tak se nedochovalo ani privilegium Rudolfa II. z roku 1580, povyšující Svobodu na město s dvěma výročními trhy. Z původního jména Bergfreiheit, odvozeného od horních svobod, vzniklo zkrácením Freiheit i pozdější česká zkomolenina Vrajt. Již od počátku bylo město nadáno erbem, doloženým nejstarší dochovanou městskou pečetí z roku 1634. Výmluvné heraldické figury - zkřížené hornické náčiní, mlátek a želízko i srnčí paroží, evokující německý název Rýchor - na polovině svisle rozpolceného štítu, vedle poloviny císařského orla, připomínají slavnou minulost rýchorského hornictví. Přes svůj název byla Svoboda městem poddanským, úzce spjatým s panstvím Vlčice až do správní reformy v roce 1848. Díky hornickým výsadám, potvrzeným následně i dalšími panovníky, žilo město až do nástupu průmyslové revoluce především ze vzkvétajícího obchodu a řemesel.

In: Zlatá cesta - informační panel

Vápencový lom skrytý v bukovém lese ukrývá silným poklopem uzavřený zbytek jeskyně, v které se podle zprávy z roku 1908 našly ostatky dávno vyhynulého jeskynního medvěda Ursus spelaeus. Nalezené kosti se údajně později ztratily při požáru muzea v Hradci Králové. Nemožnost nejméně deset tisíc let staré ostatky prozkoumat a nedostatečné publikování zastřelo unikátní nález mnoha nejasnostmi i pochybami. Jenže v létě 2002 jeskyňáři z České speleologické společnosti pod vedením geologa Radko Táslera usazovali kovový poklop na vchod do Medvědí jeskyně, aby zabránili ničení krápníkové výzdoby. Při tom nalezli vápenným sintrem zpevněné kosti, které pracovník Národního muzea v Praze Borek Ekrt určil jako pozůstatky mladého jeskynního medvěda. Je škoda, že větší část jeskyně i s případnými nálezy zničila těžba vápence. I tak speleologové místo dál zkoumají.

In: Zlatá cesta - informační panel

První ze skupiny tří stavení v horní části údolí Seifského potoka, dnes Kalné, postavil v roce 1866 Anton Frenzel. Narodil se 11. září 1830 v rodině sedláka z Mladých Buků čp. 125. Lokalita byla nejprve žertem a později i oficiálně nazvána jeho jménem. Svatému Antonínovi byla zasvěcena i svérázná kaplička postavená v roce 1933, zamýšlená údajně jako hrobka tehdejšího majitele. Rodina už před koncem 19. stol. provozovala v domě pohostinství, které rozšířil přístavbou prosklené verandy s tanečním sálem vyučený mladobucký truhlář Julius Peschke po sňatku s vyhlášenou kuchařkou Augustou Frenzelovou v roce 1900. Jejich zásluhou se hospoda stala oblíbeným výletním místem obyvatel i návštěvníků především ze Svobody nad Úpou a Janských Lázní po celou první polovinu 20. století. Z poválečných provozovatelů se do historie zapsal Ivan Marko, příslušník východní armády, svou rekordní tržbou za neplatné peníze ve dnech měnové reformy v roce 1953. Od poloviny šedesátých let sloužila budova k rekreaci železničářů z lokomotivního depa ČSD Zdice. Ti ji v letech 1988 - 89 celou zbourali a v roce 1992 byl na jejím místě postaven stylově podobný, moderně vybavený horský hotel Pod pralesem.

In: Zlatá cesta - Informační panel

Údolí Sejfského potoka, dnes Kalné, nepochybně objevili již dávní prospektoři pátrající po oslnivých zlatinkách v celém podhůří Rýchor údajně již od začátku druhého tisíciletí. Osadu ale založil v rámci racionální zemědělské politiky až majitel vlčického panství Adolf Schwarzenberg na pozemcích zrušeného mladobuckého poplužního dvora v roce 1684. V sedmnácti nadačních staveních se usadily mladé manželské páry z poddanských vesnic panství, pro které už v rodných chalupách nebylo místo. Z Mladých Buků bylo deset rodin, asi pět ze Sklenářovic, tři z Vlčic a jedna z Pilníkova. České jméno Sejfy, odvozené z německého Thalseifen nebo Seifenthal, je z roku 1886 a úzce souvisí s rýžováním zlata. Sejfy nebo též sejpy jsou hromádky hlušiny po rýžovnické činnosti. Nad osadou ústí i jedna z dědičných odvodňovacích štol Velké pinky, největšího hlubinného díla ze zlatých dolů na Rýchorách. Od roku 1948 je osada Dolní Sejfy součástí obce Mladé Buky. Část zbylých domů slouží soukromé rekreaci, ale několik obyvatel tu žije trvale. Potomci původní rodiny Grundmannů tu na pozemcích hospodaří dodnes a jim vděčíme za zachování malebnosti zdejší krajiny.

In: Zlatá cesta - informační panel

Výletní stylovou roubenou hospodu a betonový bazén přírodního koupaliště napájeného potůčkem z Rýchor vybudoval Josef Siegel z Mladých Buků a 24. července 1932 zahájil první sezónní provoz. Areál, nesoucí Krakonošovo jméno, se přes svěží vodu i v nejparnějším létě, stal velmi oblíbeným cílem návštěvníků z široka daleka. V bazénu se skokanským můstkem a oddělenou částí pro neplavce i na přilehlých osluněných travnatých svazích bývala hlava na hlavě, jak dokládají dobové pohlednice. Krátce po II. světové válce tu vznikla sokolská župní žákovská osada s řadou roubených chatiček a stanovým táborem, změněná po únoru 1948 na pionýrskou osadu Jitřenka. Každoročně se tu o prázdninách vystřídalo na 200 dětí. Plovárna střídavě vzkvétala a chátrala, podle toho, jak se měnili majitelé. Po delším čase úplně mimo provoz se v neděli 21. 7. 2002 nákladně zrekonstruovaný Retropark Sejfy znovu slavnostně otevřel návštěvníkům s nabídkou rozšířených a kvalitních služeb. Na mnoha současných mapách je v lese nad koupalištěm zakreslen pomyslný středověký hrádek Stadelburg. Archeologický výzkum jej nikdy nepotvrdil, ale Zlatá cesta vede i kolem tohoto zajímavého místa.

In: Zlatá cesta - Informační panel

Cihelnu, uváděnou před II. světovou válkou jako majetek obce Mladé Buky, založil Johann Franz z Bystřice krátce před koncem 19. století. V roce 1923 patřila továrníku Antonínu Zálišovi ze Lhoty u Červeného Kostelce a provozoval ji Stanislav Kryštof z Hradce Králové. Sestávala z kruhové pece s 38 metrů vysokým komínem a 16 klenutými komorami vytápěnými parním strojem s výkonem 50 HP ze strojírny Kühnel v Rudníku. Ve strojovně od firmy Raupach z Varnsdorfu se v kolovém mlýnu upravovala cihlářská hlína. Kotelna měla osmadvacetimetrový komín, materiál převážely vozíky po malém kolejišti. Užitkovou vodu zachycoval rybníček. Cihly, dlaždice a jiné cihlářské výrobky se sušily na volném prostranství. Tehdy sem nevedl elektrický proud ani telefon. Po roce 1948 na místě cihelny vznikla nedávno rekultivovaná skládka komunálního odpadu. Podle sítě obchodních domů reálného socializmu si vysloužila místní název Prior.

In: Zlatá cesta - informační panel

Podle církevních „Libri confirmationum" měla obec faráře už v roce 1350. Mladé Buky, kde jsou historicky doloženy dvě zaniklé tvrze různých majitelů, se tak řadí k nejstarším sídlům východních Krkonoš. Od začátku 16. století se v jejich držení téměř nepřetržitě střídali páni na Vlčicích. Během 19. století se ryze zemědělská vesnice začala industrializovat. Jen nejstarší mladobucká papírna je známá už od 17. století. V roce 1836 zde trutnovský podnikatel Jan Faltis založil první mechanickou přádelnu lnu v monarchii, připojili se textilní magnáti Etrichové, v Kalné Vodě bělič Hanke a řada drobnějších provozoven. Hlavně pro jejich potřebu zahájila rakouská Severozápadní dráha v únoru 1871 výstavbu železniční trati z Trutnova do Svobody nad Úpou s nádražím na mladobuckém katastru. Dne 17. prosince 1871 byl zahájen provoz. Zastávka Mladé Buky byla vedle strážního domku s nástupištěm za tratí. Směrem k obci se zastávka s nástupištěm, vybudovaná brigádnicky místními občany přemístila od 21. 8. 1949. V roce 1976 musela tato budova ustoupit výstavbě nové silnice z Trutnova do Pece pod Sněžkou. České dráhy zavedly 29. září 1997 na trati tzv. nulový grafikon. Provoz byl obnoven společností Viamont 4. října 1997.

In: Zlatá cesta - informační panel