Freiheit

Na první pohled je překrakonošováno. Jenže lid obecný si to žádá. Dřevěné sochy bájného vládce Krkonoš bují jako václavky na ztrouchnivělém pařezu. Motorovou pilu má ve verkštatu každý chalupářský Dr. Voštěp. Mnoho dřevorubců políbených múzou zběhlo od namáhavé práce v lese a dali se na umění. To není nářek závistivce, jemuž není shůry dáno, ale čirá realita. Skoro každý hotel, bouda i chaloupka na horských stráních se prsí tu více, tu méně zdařilým panákem na zahrádce. A čeho je moc, toho je prostě hodně. Konkrétně u Krakonoše to ale mému obdivem zaslepenému zraku příliš nevadí. Jsou horší věci - například auta. Dokonce znám případy, kdy to sošnému chlapíkovi na vhodně vybraném místě přímo sluší. Jako třeba na Naučné stezce Lesem Království. I když zrovna naučné stezky jsou podobný případ jako ty sochy (v závěsu s rozhlednami a jejich kříženci stezkami v korunách stromů) jen v bleděmodrém. Jenže momentálně je to „hustý", in, cool, hit, bomba, šlágr - podle data narození hodnotitele.