Freiheit

Ani potutelně se uculující strejda v opršalém hubertusu, rozšafně bafající z památeční gypsovky, ani nabubřelý démon s muskulaturou kopírující žulové stavivo svých rodných „Riesengebirge". Do zástupu víceméně statických suvenýrových panáků vnesl trutnovský mistr modelace především pohyb. Schwantnerův Krakonoš v komorním provedení z bílého glazovaného porcelánu o maloučko přesahující výšku 20 cm, tak jak jej autor vymodeloval pro žacléřskou porcelánku svého mecenáše Theodora Pohla, energii přímo vyzařuje.

Foto Lubor Kotek

Jedním z méně známých sochařských ztvárnění Krakonoše byla polopostava inspirovaná očividně Šalounovou sochou v hořickém parku, umístěná daleko od domovského pramene největší české řeky, v Ústí nad Labem - Krásném Březně. Místní podnikatel a obchodník kovovým zbožím, náruživý ochránce přírody a uznávaný ornitolog Dr.h.c. Heinrich Lumpe (16. 2. 1859 - 21. 3. 1936), rodák z Doubice u Krásné Lípy, zde na místě zrušené cihelny na svahu Mariánské skály založil v roce 1908 na rozloze 6 ha přírodní ptačí rezervaci nazvanou Lumpepark, pokládanou dnes za první zoologickou zahradu na území někdejšího českého království. Ovlivněn činností jiného milovníka přírody, amerického průmyslníka Henryho Forda, budoval se značnými finančními náklady toto vyvážené a umělecké krajinné dílo celých 20 let, až do své nevysvětlitelné sebevraždy při pobytu v lázních Dubí u Teplic. V duchu dobového vkusu zde kromě stovek listnatých i jehličnatých dřevin, okrasných keřů a neobvyklých rostlin, se srnčí oborou a množstvím úkrytů pro ptačí hnízda, nechal z 20 vagónů tufu dovezeného z Duryňska vystavět romantické objekty zahradní architektury - pohádkovou jeskyni, trpasličí hrádek Heinrichsburg, či údolní jezírko s celým systémem kaskád a vodopádů. V roce 1914 byl park zpřístupněn veřejnosti. V meziválečném období jej navštěvovalo ročně až 50 tisíc návštěvníků. To už byl areál obohacen o Růžovou zahradu, Leknínové jezírko a řadu pohádkových výjevů a scenérií jako Perníková chaloupka, Červená Karkulka i publikovaný Krakonoš, obklopený zkamenělým lesem z araukaritů dovezených z Radvanic u Trutnova. Ve stejném roce jako park, založil podnikatel Lumpe společnost pro výstavbu vodovodů, která se v roce 1912 stala hlavním dodavatelem při výstavbě vodovodu v Janských Lázních a o dva roky později i na Sněžku. Vyhlášené radvanické naleziště zkamenělých pravěkých stromů mu tudíž nemohlo uniknout. V té době se na drancování vzácné archeologické památky zdaleka nepohlíželo dnešníma očima. Za zásluhy o ochranu přírody byl „Otec evropského ptactva" (o zákazu lovu zpěvných ptáků prý přesvědčil i italského diktátora Benita Mussoliniho) oceněn zlatým diplomem na univerzitě ve Vídni a čestným doktorátem univerzity v Greifswaldu v Duryňsku. Na místě Lumpeparku se do dnešních dnů zachoval pouze o sochařskou výzdobu ochuzený trpasličí hrádek. Kolem dokola se rozprostírá téměř 30 ha ústecké zoologické zahrady.

In: Krkonoše - Jizerské hory 2007/6

Ne náhodou tvoří ústřední motiv poštovního razítka, které bude používáno ve dnech 16. - 19. 11. 2006 u příležitosti Regionální výstavy poštovních známek v Trutnově, jeden z významných symbolů města. Při té příležitosti určitě neuškodí připomenout si historické souvislosti.

Název půjčený z tradiční výstavky rukodělných prací amatérských tvůrců, pořádané každoročně na podzim Krkonošským muzeem ve Vrchlabí, uvádí historickou „Hand mache", která nijak neskrývá svou inspiraci jedním z nejrozšířenějších motivů zobrazení Krakonoše na pohlednicích v jejich zlatém věku na přelomu 19. a 20. století. A jako fotografická koláž užívaný ještě po druhé světové válce. Také na poslední výstavě v klášterním ambitu bylo možno spatřit artefakty, jejichž jedinou předností je aktivní vyplnění volného času autora. Hodně drsně řečeno, kdyby nevznikly, asi by se nic nestalo. Anebo jim chybí nános laskavé patiny několika desetiletí, který řadí uvedený obrázek pod shovívavý okřídlený výrok - „je to kýč, ale krásnej". Olejová malba na plátně, nesoucí „rukopis" celkem zručného malíře, zdobila původně načančaný oválný polštářek korunující pyramidu peřin pod vyšívaným přehozem v parádním pokoji. V krajním případě jej pán domu, když se hospodyně nedívala, použil jako podložku pod hlavu při nedělním šlofíčku na kanapátku tamtéž. Patrné stopy opotřebení tomu dokonce nasvědčují, i když dle hrubé slamněné výplně soudě, tomuto účelu asi opravdu určen nebyl. Vsazením plátna do současného rámečku vznikla docela milá a esteticky únosná dekorace interiéru milovníka krkonošských starožitností.

In: Krkonoše - Jizerské hory 2008/12

Krakonoše není nikdy dost a tak upoutávkou na blížící se zimní sezónu může být reprodukce této nevšední pohlednice. Historie „lístků, které zmenšily svět", jak je vzletně nazval Roman Karpaš v titulu své popularizační publikace, spadá, nebudeme - li úzkostlivě lpět na nějakém desetiletí, do stejného období, kdy si na krkonošské pláně začaly probojovávat cestu první zahnutá prkýnka neboli ski. O tom, že pán hor není s odpuštěním žádný konzervativní moula, svědčí řada jeho dobových vyobrazení s tímto novým dopravně sportovním vynálezem. Snad poprvé jej tak zachytil mistr Mikoláš Aleš pro knihu svého synovce Josefa, který si podle své vášně dokonce říkal Lyžec. Mezi pohlednicemi z první poloviny minulého století zaujímá přední místo ta kreslená vydavatele Paula Höckendorfa z Jelení Hory doplněná vtipnými verši. S lyžemi na nohou je i známá figura Rýbrcoula s trčící bradkou podle obrazu Moritze Schwinda na jednom z početných lyžařských přívěsků, které lze najít mezi historickými suvenýry z Krkonošských hor. Dokonce ani lidoví výrobci dřevěných figurek nezůstávali pozadu a občas své lišejníkem posypané pajduláky umístili vedle tradičních saní rohaček i na lyže. Kuriózní je i adresní strana uvedeného lístku. Jistý Hans jej uprostřed léta roku 1935 poslal z Rokytnice nad Jizerou svému příteli Waltru Mittnerovi do Ceuty, výsostného španělského území na marockém pobřeží severní Afriky. Není divu, že autor předlohy Adolf Schnabel (1874 - 1950), sám horák z Jizerek, všestranně nadaný a činný umělec, který se po studiích na uměleckoprůmyslové škole v Teplicích, v Drážďanech (kresba) a ve Vídni (sochařství) vrátil do rodné Desné, kde příležitostně pracoval i pro místní porcelánku, dokázal celkem úspornými prostředky tak mistrně zachytit tu téměř živočišnou radost ze zvládnutého pohybu a pevného splynutí s přírodou.

In: Krkonoše - Jizerské hory 2006/11   

Kdyby Krakonoš neexistoval, museli bychom si ho nejspíš vymyslet. Bájný duch našich hor se „narodil" krátce po proniknutí prvních odvážlivců do jejich nedotknutých hvozdů. Zkazky o něm rozšířili pravděpodobně mazaní Vlaši, hledači rud a drahých kamenů, aby si tak uchránili bohatá krkonošská naleziště. Po staletí pak žila v Krkonoších vedle sebe dvě etnika a jejich představy vládce pohoří byly tudíž dvojí. Germánský otužilý kulturista, zvláštní znamení „Pozor, je ozbrojen" se příliš nepodobá dobráckému taťkovi z hájovny s věčně vyhaslou ušmudlanou kypsovkou z českých poudaček.

Nejznámější sochy svrchovaného pána nejvyšších českých hor, ať už je to nedávno obnovená bronzová replika Kirschnerova Krakonoše na kašně uprostřed Krakonošova náměstí v Trutnově, skvostná Šalounova strašidelná polopostava v hořickém parku, janskolázeňský dobrák na hromadě kamení poblíž Kolonády, či hřmotná figura na opačném konci republiky před stejnojmenným hotelem v Mariánských Lázních, jsou bez ohledu na jejich rozdílnou uměleckou hodnotu realistické postavy poplatné době svého vzniku. Zcela nově se s danou tématikou vypořádal současný umělec, akademický sochař a učitel na kamenicko-sochařské škole v Hořicích v Podkrkonoší, Michal Moravec. Komorní skulpturu nazvanou „Strážce hor", které umístění na soukromé zahradě docela sluší, tvoří čtyři nestejně velké bloky bělostného hrubě opracovaného hořického pískovce. Ústředním motivem kompozice se sochařsky pojednanou lícní stranou je hlava horského ducha vyjádřená jednoduchou moderní zkratkou podobně jako menší postranní bloky symbolizující přírodu - hory, skály, lesy. Instalace na Sluneční stráni ve Svobodě nad Úpou proběhla ve vší tichosti 14. srpna 2006. Přestože je poněkud stranou turistických cest, své nadšené obdivovatele i nelítostné kritiky časem zaručeně získá.

In: Krkonoše - Jizerské hory 10/2006