Freiheit

Říjen je můj měsíc...ale to už tady bylo, to bych se jen opakoval. V úterý 8. října byl jeden z těch krásných podzimních dnů, dost možná jeden z posledních a obec Svoboda nad Úpou zajistila pro důchodce autokarový zájezd na Rýchory s pohoštěním na Rýchorské boudě. Borůvkové knedlíky jako od maminky i varianta pro masožravce v podobě bramborových knedlíků plněných uzeným jistě nebyly jediným lákadlem, ale fakt je, že se v znovuotevřené restauraci, která s novými nájemci nahradila mrňavoučký bufet, sešlo na 35 výletníků. Známá „děvčata" mě lákala, ať se taky přidám, i když jsem se až dosud jakékoliv činnosti spojené s klubem důchodců instinktivně bránil. Už dávno si nepotřebuju dokazovat, jaký jsem chlapák, ale přece jen, výzva to byla. Celý život se řídím rčením o vrabcích, co se houfujou, zatímco orel létá sám. I když přiznávám, stojí to stále větší úsilí.

Byl jeden domeček, v tom domečku stoleček.... Ten domeček byla starobylá Schweydarova vinárna v Trutnově, toho času jako bývalá vinárna „U Borůvků" v majetku národního podniku Restaurace a jídelny, jejíž osud se naplnil, takže měla doslova na kahánku. Stoleček, dle mínění znalců tzv. kuřácký, je ze zdobné hořovické litiny se dvěma kruhovými etážemi na třech prolamovaných nožkách s maskaronem, stylově zapadající do období historizujících slohů v poslední třetině 19. století. Když jsme se poprvé potkali, povalovaly se jeho jednotlivé části mezi dalším haraburdím na půdě dotyčného domu určeného k demolici. ...kde jsou ti páni? Na hřbitově....ne, ne. Ještě ne. Vyprávěl jsem ten příběh, možná trochu zmateně, příteli novináři Hynkovi Šnajdarovi, který ho s fotografiemi Miloše Šálka zveřejnil v magazínu Trutnovinky v červenci 2013.

Součástí ryze venkovského panství Vlčice byla drahně let pouhá dvě městečka, provázaná navzájem mnoha společnými událostmi. Tím druhým vedle Svobody nad Úpou bylo starobylé slovanské sídliště Pilníkov, povýšené dokonce na žádost Adama III. Zilvara z Pilníkova jako první už 20. března 1514. Domovská ves šlechtického rodu Zilvarů tehdy získala od českého krále Vladislava II. Jagellonského s městskými právy také vlastní erb, užívaný dodnes. Statut města byl obci znovu potvrzen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR 12. dubna 2007.

V posledních letech se na internetovém trhu s uměním objevilo několik nabídek bronzových odlitků téže plastiky býka, připisované Bohumilu Kafkovi, z umělecké slévárny Franty Anýže v Praze. Dva artefakty jsem měl možnost vidět in natura na vlastní oči. Strohé popisy galeristů se v detailech liší, stejně jako udávaná cena. Tu však ponechme stranou. Pro srovnání cituji:

Každý máme svůj kříž...

K Emilu Schwantnerovi (1890 - 1956), v celostátním měřítku umělci stále ne dostatečně doceněnému, se přívlastek „regionální", byť sám o sobě nezní nikterak pejorativně, v úžasu nad širokým záběrem jeho životního díla odmítám připojovat. Jeho monumentální, dnes bohužel nenávratně ztracený trutnovský pomník padlým vojákům ve Velké válce 1914 - 1918 byl příkladnou ukázkou jeho sochařské virtuozity a humanistického smýšlení. Podle nepodložených ústních svědectví byl prý po skončení II. světové války spatřen mezi stovkami zrekvírovaných zvonů a dalších uměleckých předmětů na šrotišti barevných kovů v Hamburku, kam byl v průběhu války skutečně dopraven a jeho demontáž je fotograficky zdokumentována. Fakticky se tam ale zachovaly jen pamětní desky se jmény 334 obětí prvního světového válečného běsnění z Trutnova, instalované díky všímavému nálezci od roku 1948 v parku Husarenwäldchen trutnovského partnerského města Würzburgu.

Letošní nanicovatá houbařská sezóna, zapříčiněná suchem v letních měsících se projevila i na nejnavštěvovanějším houbařském webu nahouby.cz, kde i největší bouráci, prsící se pravidelně plnými přepravkami nasbíraných hub, vkládali fotografie dozrávajících brusinek, berušek a slimáků, večerních červánků či zlatého kapradí. Ty tam jsou bohatýrské nálezy našich dědů z úvodního obrázku. Když začátkem září přece jen trochu zapršelo, bouchly ve mně ještě před novoluním saze a v nezlomné víře v kouzelnou moc měsíce jsem v těch dvou týdnech do letní rovnodennosti, kdy slunce přechází ze znamení Panny do znamení Vah a Krakonoš otevřel svou štědrou náruč dokořán, podnikl několik houbařských vycházek do nejbližších lesů.