Freiheit

K významnému životnímu jubileu Miloslava Bartoše

Jméno Miloslav Bartoš jsem zaregistroval někdy začátkem 70. let minulého století, hned při mém prvním letmém listování časopisem Krkonoše. I při Mílově známé prvotní publikační váhavosti, ovlivněné příliš vysokými nároky na dokonalost vlastní tvorby, vyšel mu první článek už ve třetím čísle prvního ročníku v roce 1968. Ačkoliv to byla jen drobná zprávička, navíc signovaná pouze autorskou šifrou, zcela osudově se týkala Krkonošského muzea ve Vrchlabí, se kterým je spojen celý Mílův produktivní věk. K datu oslavencových sedmdesátin obsahuje soupis jeho článků jen v uvedeném časopise Krkonoše - Jizerské hory, kam Míla po celou dobu jeho trvání přerůstající do páté dekády neúnavně přispívá, téměř dvě stovky položek.

Kresba Jiří Škopek

Václav JIRÁSEK: Ve znamení mlátku a želízka 1. díl (O horách a hornících). Vydala Dr. Eva Koudelková - Nakladatelství Bor, Liberec 2003. Svého druhu první zasvěcená publikace, přibližující hornickou činnost na Jestřebích horách a v jejich nejbližším okolí. Obdivuhodně pracovitý autor s bohatou hornickou praxí zužitkoval léta nadšeného amatérského bádání v regionu, aby čtivým slohem přiblížil široké veřejnosti klopotnou práci havířů v zalíbeném koutku České země mezi Krkonošemi a Orlickými horami, od prvopočátků prospektorské činnosti, až po ukončení těžby v nedávné minulosti. Studiem kronik a starých důlních map, doplněným vzpomínkami pamětníků a důkladným výzkumem v terénu, včetně profárání dostupných děl, ale i vlastními havířskými zážitky vybavený autor je čtenáři skvělým průvodcem po rudních i uhelných jámách Suchovršic, Vernéřovic, Svatoňovic, Hronova, Žďárek, Markoušovic, Rtyně v Podkrkonoší a dalších míst bývalého Náchodského panství. Dává nahlédnout i do geologického bohatství důlních slojí zmínkou o minerálech, zkamenělinách a araukaritech a objevně přibližuje nejbližší souputnice havířů - důlní lampy. Str. 206, ISBN 80-902901-9-1

O pohlednicích

Dávno, dávno již tomu. Představte si milé děti, že nebyl ani internet, ani SMS či MMS posílané pomocí mobilního telefonu. Vzkazy a pozdravy vyřizovali ústně od mlýna k mlýnu putující krajánci, kočí formanských povozů nebo vandrovní tovaryši. Dokonce i první tištěné vizitky a později i ozdobná blahopřání, považovaná, stejně jako mnoho jiných podobných tiskovin, také za předchůdce pohlednic, se pro jistotu doručovala osobně. K otevřené listovní zásilce, kartonku předepsaných rozměrů s libovolným obrázkem na jedné straně, předtiskem pro adresu a místem pro krátké písemné sdělení na druhé a s nalepenou známkou na důkaz uhrazení poštovného, jak jsme pohlednice znali až do nedávna, uběhla ještě dlouhá cesta.

Zalistujeme-li ve starých adresářích, mnohdy najdeme řadu ražeben, případně rytců. Leckdy šlo o podniky tak malé, že dnes jejich jména či názvy jsou pro nás již jen pouhými, nic neříkajícími slovy. Povědomí o nich setřel čas, který uplynul od doby, kdy zhotovovaly odznaky, medaile, plakety a někdy i účelové známky. Oživnou teprve, najdeme-li mezi dochovanými ražbami jejich výrobky, či dostanou-li se nám do rukou firemní nabídkové katalogy, prospekty, letáky.

Celostránková reklama ve 22. ročníku Jahrbuch des Deutschen Riesengebirgs=Vereines (Sitz Hohenelbe) z roku 1933, kterou zde reprodukujeme (obr.), nám připomíná před desetiletími zaniklou firmu Josef Rehnelt z Jablonce nad Nisou. Kromě velkého výběru odznaků a upomínek z cest nabízela i dříve tak populární štítky na turistické hole, z nichž dva krkonošské zobrazují boudu u Sněžných jam a Sněžku; tato kresba byla nedávno znovu uveřejněna. ( -anti-, Kdo má dobrou hůl, ušel cesty půl. Krkonoše 1/96, Vrchlabí 1996, s. 21). Jaký byl její další sortiment, reklama neprozrazuje.

Pokud snad znáte podobné materiály, prosíme o laskavé upozornění na adresu redakce.

Spoluautor Zbyněk Likovský

In: Sběratelské zprávy Hradec Králové 95/2000

Z Vídně 14. září 1910 „slavnému městskému úřadu Maršov II. v Čechách" (dnes část Svobody nad Úpou, okres Trutnov) odeslaný korespondenční lístek, je­hož adresní stranu zde reprodukujeme, stojí za po­zornost. Jeho levý okraj totiž tvoří reklama vídeňské firmy Wilhelm Pittner, jež byla ražebnou od roku 1872. Kromě jiného nabízela početní, hrací a pracovní kontrolní známky, přívěsky pro označe­ní klíčů, psí daňové známky, medaile a mince. Ruby čtyř známek jsou vyobrazeny. Bohužel, text na lístku je urgencí odpovědi, ale bez uvedení v jaké věci. Nenaznačuje, jakého cha­rakteru byly kontakty mezi odesilatelem a adresá­tem. Asi se příliš nezmýlíme, budeme-li předpokládat, že šlo o dodávku některého z výrobků této firmy. Z nabízeného sortimentu mohla obec objednat kupř. ukazatele cesty, uliční tabule, domovní čísla. To samozřejmě nevylučuje, že se mohlo jednat i o dodávku účelových známek - nejspíše evidenčních pro psy. Odpověď na tuto otázku snad časem přinesou ar­chivní fondy. V každém případě je tento korespondenční lís­tek dokladem kdysi existujících kontaktů potenci­álních vydavatelů účelových známek v Čechách s ražebnami tehdy sice téhož státu, ale ne na území Českých zemí.

Spoluautor Zbyněk Likovský

In: Numismatické listy 1/1998

Při pohledu na stále větší plochy vymýcených lesů na hřebenech Krkonoš, nelze nesrovnávat tuto situaci s dávnou historickou pa­ralelou, kdy lidská dravost a bezohlednost k přírodě významnou měrou přispěla k zásadní změně ve skladbě zdejších lesů. Mám na mysli těch víc než čtyřicet let drancování koncem 16. a začát­kem 17. století. Rozsáhlá pásma Krkonoš měl již v 1. pol. 16. stol. v zástavě horní hejtman Kryštof z Gendorfu, majitel Vrchlabí, báň­ský odborník a poradce Ferdinanda I., za něhož se v Krkonoších jednak pilně dolovalo, jednak bylo zřízeno nespočet hamrů na zpra­cování rudy. Obě tyto činnosti spotřebovaly velké množství dřeva, které bylo všude na dosah ruky. S největší pravděpodobností byl prá­vě tento ziskuchtivý Korutanec otcem myšlenky zásobovat krkonoš­ským dřevem rovněž "největší a nejdůležitější klenot všeho králov­ství" - Kutnou Horu.

Praotec Janeček vzal kdysi dávno do ruky kámen a předznamenal tak celou jednu dějinnou epochu. Základní materiál naší planety je od pravěku věrným souputníkem člověka. Od pěstního klínu ke gruntům stavení, od pyramid k sochařským skvostům antiky, přes klenby katedrál až k tomu nejtěžšímu kameni nad rovem. Ty nejdražší a nejvzácnější kameny se staly odznakem moci, ty dostupnější, neméně ušlechtilé a krásné, záležitostí zdobnou. Jejich zpracováním, řezáním, rytím a broušením se proslavili kamenáři z Podkrkonoší a Českého ráje už v 16. století.