Freiheit

Restaurovaná dřevěná plastika zářící barvami ve šťavnaté zeleni před kostelem sv. Jana Nepomuckého ve Svobodě nad Úpou je nejspíš anonymní řezbářská práce některé z kdysi početných okolních dílen. Stávala původně na starém trutnovském hřbitově na Kryblici. Ve značně zuboženém stavu byla po jeho zrušení převezena na trutnovskou faru a určena k rozřezání a spálení. Tam ji v hodině dvanácté objevil svobodský farář P. Jaroslav Tyrner  a jeho zásluhou stojí od roku 1973 před svobodským svatostánkem na místě Schwantnerova monstrózního pomníku padlým v letech 1914 - 1918, který neuváženě zbořili „budovatelé" po druhé světové válce. Jako díkuvzdání za záchranu života duchovního pastýře byla v den prvního výročí jeho autonehody 22. 8. 1979 slavnostně vysvěcena. Kdysi snad patřívala Madona některé růžencové družině, které při kostelích pečovaly o oslavy mariánských svátků. Soudíc podle výrazného věnce z růží kolem Bohorodičky s Jezulátkem, kterou dva andílci korunují na královnu nebes. Ve věnci jsou mezi růžovými květy rozmístěny symboly Kristova umučení, probodnuté ruce a nohy a rouška svaté Veroniky s otiskem jeho tváře. Za zkrášlení ne zrovna nejnavštěvovanějšího koutu Svobody patří dík všem, kdo se na obnově památky, obohacené o vkusné klekátko pro věřící, podíleli.

In: Krkonoše - Jizerské hory 2009/6

Kdybych měl poslední tři dolary, dám dva na reklamu. /Tomáš Baťa? Henry Ford?/

Již od svého vzniku měla Svoboda nad Úpou městský ráz, za což děkuje ne­jen horníkům těžícím na nedalekých Rýchorách zlato, kteří ji založili, ale i své zeměpisné poloze. Na strmých stráních úpského údolí opravdu pšenka nekvetla. Podle urbáře vlčického panství měla Svoboda na počát­ku 17. století 88 domácností, z toho jenom 13 zemědělců. Plných 85% oby­vatel se živilo řemesly a obchodováním. Čilý rozvoj těchto činností byl podpořen i pravidelnými týdenními trhy každou středu a sobotu a dvěma, později čtyřmi výročními "jarmarky", na které se sjížděli kupci ze širo­kého okolí, dokonce až ze Slezska /z dnešní Lubavky/. V roce 1722 prospe­rovalo ve Svobodě podle daňového seznamu 78 živností, kteréžto úctyhod­né číslo nijak nesnižuje fakt, že celou pětinu tvořili tkalci. Teprve s rozvojem průmyslu ve druhé polovině minulého století se procentuální počet obyvatel pracujících dnešní terminologií v terciální sféře poněkud snížil. Vážený titul mistr řemesla měl však stále dobrý zvuk a velký vý­znam i v občanském životě.

Historie města Svobody nad Úpou je od jejího založení, přesněji od prv­ní doložené zprávy o její existenci z roku 1546, až do 7. září 1848, kdy bylo patentem císaře Ferdinanda I. zrušeno poddanství, nerozluč­ně spjata s dějinami panství Vlčice a tím i se starým českým vladyckým rodem Zilvárů z Pilníkova, který skoro tři století ovládal velkou část trutnovského manského kraje. Centrem panství a sídlem rodu byl hrad Břečtejn, jehož ruinu najdeme dodnes necelé 3 km jihozápadně od Svobody a o němž bude řeč.

Myslím, že i současnou zpohodlnělou "televizní" generaci by mo­hlo zajímat, jak se vyvíjel kulturní a společenský život v naší obci před nástupem totalitních režimů. Jedním z výmluvných svě­dectví je kupříkladu seznam spolků a organizací, které provozova­ly svou činnost ve Svobodě nad Úpou mezi oběma válkami. Šlo většinou o spolky německé, což je vzhledem ke skladbě obyvatel pochopitel­né. Jejich názvy uvádím ve volném českém překladu a v závorce rok jejich založení, pokud se mi ho podařilo zjistit. Nejstarší byl se vší pravděpodobností spolek dobrovolných hasičů /1869/ a spo­lek divadelních ochotníků /1870/. Další byly: pěvecký spolek "Har­monie" /1878/, spolek vojenských veteránů /1878/,spolek živnost­níků /1884/rakouský, později německý Krkonošský spolek/1886/, svaz Němců v Čechách /1898/, německý kulturní spolek, svaz němec­ké pomoci /1898/, spolek "Svépomoc" /1899/, spolek zaměstnanců v obchodě a průmyslu/1901/, spolek zimních sportů "Úpské údolí" /19O3/, spolek hostinských a výčepních /l905/, katolický kostel­ní a zkrášlovací spolek /19O5/, spolek fiakristů /1910/, spolek slepců /19H/, spolek německých osadníků /1911/, národní svaz ně­meckých katolíků /1920/, svaz katolické mládeže /1921/, myslivecký spolek /1921/, vlastivědný a muzejní spolek /1927/, feriální /prázdninový/ studentský spolek "Asciburgia", fotbalový klub s A a B mužstvem a řada stolních společností. Záměrně neuvádím politické strany s celostátní působností / a nebylo jich málo/, stejně jako profesní a zaměstnanecké spolky v jednotlivých prů­myslových závodech, zejména papírnách, neboť to je už "o něčem jiném."

A nakonec jedna výzva: V bývalém Kühnelově hostinci, pro pamětníky známém spíše jako hospoda u Kozlovských, kde je dnes služebna Výcho­dočeských energetických závodů, působila stolní společnost "Ecke Freiheit". Uvítám jakýkoliv doklad o její činnosti.

In: Svoboda forum 41 (12. 11. 1990) - Střípky z dějin XI

Již v několika předešlých číslech padla zmínka o výstavbě mostu v Maršově I. A je tu další důvod k nahlédnutí do historie na téma mosty a komunikace. První zmínka o dřevěném mostu přes Úpu pochází z roku 1553 a najdeme ji, kde jinde, než v Hüttelově kronice. V sou­vislosti s vytyčováním hranic uvádí: "... most k Mladým Bukům, který se nyní Birgfreiheit zove". Od pradávna se na mostě vybíralo mýtné nebo clo. Polovina výtěžku se odevzdávala panstvu do Vlčic, druhá polovina sloužila obci na údržbu mostu a částečně i na úhradu ná­kladů s provozováním nepříliš výnosného zlatého dolu. V roce 1703 byl dřevěný zastřešený most stržen povodní a narychlo zbudované provizorium sloužilo až do roku 1712. V tomto roce v červenci byl dán do provozu nový, opět dřevěný most, který vydržel s drobnými opravami až do roku 1892!  Pro značnou zchátralost byl stržen a na jeho místě postavili Otto Fiedler a Václav Havránek z Hostinného za účasti italských kameníků celkovým nákladem 14 200 zlatých kle­nutý kamenný most s jedním obloukem. Byl 9 metrů široký se 125 centimetrů široký­mi chodníky po obou stranách. Jeho, v životnosti mostů jepičí exis­tence, trvala pouhých 5 let. Jedna z největších povodní minulého století jej v roce 1897 poškodila natolik, že musel být odstraněn a na jeho místo nastoupil roku 1898 dvacet metrů dlouhý železný kra­savec, hrdě se pnoucí 3,70 m nad řekou. Oba mostní pilíře postavila firma Rella a Neffe z Vídně, která v té době prováděla regulaci Úpy. Ten zchátralý, rezavý a děravý staroušek, držící se nad vodou jen si­lou nějaké nadpřirozené vůle, po kterém denně šlapeme, to je stále on.

Oživená tradice trhů ve Svobodě nad Úpou se po rozpačitém začátku setkala již při své druhé repríze s příznivým ohlasem občanů. Regio­nální kniha knih, mnohokrát citovaná kronika Simona Hüttela, datuje právo pořádat dva výroční trhy a to svatovavřinecký a adventní, do roku 1580. Výnosem císaře Františka II. z 20. dubna 1827 bylo povo­leno konání čtyř výročních trhů a to: v úterý po přenosu sv. Václava,v úterý po Božím těle, v úterý po narození Panny Marie a v první adventní úterek. V souvislosti s trhy se slavila pouť na svátek patrona kostela sv. Jana Nepomuckého 16. května a císařské posvícení, z rozhodnutí Josefa II. jednotně v celé monarchii, připadající na svátek sv. Havla 16. října. Svoboda měla prý v širokém okolí dobrou pověst zejména pro své pravidelné trhy týdenní. 0 těch napsal ve své "Historii města Svobody" kronikář a obecní tajemník Bernard Hampel následující řádky. "Na prosby všeho občanstva hornického městečka Svobody pod zlatými Rýchorami na břehu Úpy, Jakub Weiher, vévoda marienburgský, svaté římské říše hrabě, vrchní válečný plukovník Pruska, starosta na Christburgu,Schlohau a Büttau, svobodný pán na Vlčicích atd., 28. dubna 1653 připojením hraběcí pečeti znovu potvrdil, že v hornickém městečku Svobodě se budou podle starého zvy­ku konat dva obyčejné týdenní trhy a to každou středu a sobotu." Ještě před druhou světovou válkou se dalo z obecních účtů vyčíst, že poslední týdenní trh se konal v roce 1810. Čistý zisk pro obecní pokladnu, tzv. čtvrtkový peníz /Viertelgeld/ z něho činil 1 zlatý 30 krejcarů, z čehož je zřejmé, že obec od pořádání trhů upustila pro naprostou nerentabilitu. To však již fungovalo mnoho živností, obchůdků a služeb k uspokojení občanů. Dnes, kdy spoustu jinde běž­ného sortimentu zboží a služeb ve Svobodě postrádáme, jsou znovuobnovené trhy ani ne tak finančním přínosem obce, jako příjemným zpestřením života koupěchtivých obyvatel. Doufejme jen, že se co nejdříve připojí se svou nabídkou v hojnějším počtu také místní podnikatelé.

In: Svoboda forum 39 (29. 10. 1990) - Střípky z dějin IX

Komunální volby klepou na dveře. Rád bych vám proto připomenul chro­nologii svobodských starostů, tak, jak se dala vysledovat v archivních materiálech:

Gottfried Finger - 30 let (1730 - 1760); Joseph Fibiger - 3 roky (1760 - 1763); Karolus Fibiger - 1 rok (1763 - 1764); Anton Stephan - 6 let (1764 - 1770); Franziskus Huebner - 16 let (1770 - 1786); Josef Patsch - 2 roky (1786 - 1788); Ignaz Höher - 2 roky (1788 - 1790); Johann Jakob Fiedler - 4 roky (1790 -1794); Josef Stephan - 21 let (1794 - 1815); Franz Stephan - 4 roky (1815 - 1819); Ignaz Etrich - 5 let (1819 - 1824); Josef Etrich - 5 let (1824 - 1829); Ignaz Etrich - 3 roky (1829 - 1832); Ignaz Baudisch - 12 let (1832 - 1844); Franz Baudisch - 4 roky (1844 - 1848); Ignaz Etrich - 23 let (1848 - 1871); Josef Finger - 6 let (1871 - 1877); Johann Thim - 8 let (1877 - 1885); Johann Fiebiger - 5 let (1885 - 1890); Franz Stephan - 18 let (1890 - 1908); Johann Fiebiger - 11 let (1908 - 1919); Franz Feix - 4 roky (1919 - 1923); Julius Etrich - 2 roky (1923 - 1925); Rudolf Lissak - 8 let (1925 - 1933); Wenzel Just - 5 let (1933 - 1938); Franz Thamm - ? (1938); MUDr. Franz Breuer - 6 let (1938 - 1945).