Freiheit

Projekty na výstavbu železniční trati ze Svobody nad Úpou do Pece pod Sněžkou a dál na Sněžku se objevovaly již od roku 1868, ještě dříve než na svobodské nádraží přisupěl první vlak. Nejblíže k realizaci měl plán Prospera Piette de Rivage z období těsně před I. světovou válkou. Trať měla vést po levém břehu Úpy a končit za náměstím v Horním Maršově. Vlivem válečných událostí vše skončilo u měřičských prací firmy Köhler a Raynal z Prahy a zdlouhavého jednání o výkupu pozemků. Firma Piette tyto snahy obnovila v roce 1920 započatou výstavbou sídliště s 39 byty pro zaměstnance papírny. Architekt Thiele z Vídně navrhl uzavřený blok s dynamicky rozrůzněnou úrovní střech. Vnitřní parkovou úpravu protínala ulice k předpokládanému nádraží. Dokončen byl pouze tento koncový lichoběžníkový objekt s domy čp. 94, 95 a 99. Z té doby je nejspíš i spontánní název lokality Nový Svět. U obloukového betonového mostu mezi papírnami začínala Růženina cesta na Rýchory, pojmenovaná po Rose Piette, manželce mecenáše Prospera Piette, otevřená 14. června 1899 za účasti místní honorace včetně jmenovaných. Na malém prostoru se nabízí i zajímavé srovnání svébytné autorské architektury rodinných domků z období mezi světovými válkami a nenápadité unifikované výstavby ze 70. a 80. let dvacátého století.

In: Via Piette - informační panel

Komplex továrních budov, především části z neomítaného lomového kamene, je dnes poutavou ukázkou industriální architektury 19. století. Mohutné zdi odolaly i ničivé povodni v roce 1897. Technickou zajímavostí je i 1450 metrů dlouhý vodní příkop s mnoha viadukty a nadjezdy, pro finanční náročnost zvaný „miliónový". Papírnu začali stavět Julius Eichmann a Gustav Roeder, společníci firmy Lorenz z Hostinného. První papír vyrobili 9. července 1862. Brzy se ale rozešli a papírna od roku 1865 vyráběla pod hlavičkou „Gustav Roeder & Co." kvalitní psací, rýsovací, bankovní ceninový a bankovkový papír s moderními ochrannými prvky proti padělání například s průsvitkou. Na papír ze zdejší papírny se tiskly peníze mnoha států světa, včetně předválečného Československa. S rozvojem fotografické techniky přibyla výroba barytonovaného fotopapíru a obalových materiálů pro fotografické papíry a filmy. Výrobky Gustava Roedera (1812 - 1883) rytíře Řádu císaře Františka Josefa I. a jeho dědiců znali lidé po celé Evropě a sklízely ceny na významných světových výstavách. V roce 1934 přešel celý podnik na Friedricha Eichmanna z Hostinného, potomka spoluzakladatele. Po II. světové válce byl provoz včleněn do národního podniku Krkonošské papírny a v roce 1993 zrušen. Budovy koupila firma Denis s.r.o. a pronajímá je.

In: Via Piette - informační panel

Z někdejšího starobylého Zinneckerova hamru na zpracování železa zřídil v polovině 19. století bělič Johann Etrich ze Svobody primitivní papírnu na výrobu psacích papírů. V roce 1866 ji koupil Prosper Piette st. původem z Lucemburska, nájemce papírny „Císařský mlýn" v Praze - Bubenči. Tam jako první v tehdejším Rakousko - Uhersku zavedl výrobu cigaretového papíru a později i tapet. V Dolním Maršově v krátké době vybudoval moderní továrnu na jemný cigaretový, hedvábný, krepový a karbonový propisovací papír. Zboží se znakem vlaštovky, oceněné medailemi a diplomy ze světových výstav, úspěšně vyvážel do celé Evropy i zámoří. Nejznámější z rodiny, jeho syn Prosper ml. komplex továrních budov s výraznými sjednocujícími architektonickými prvky dále rozšiřoval. Stejný stavební styl uplatnil i při přestavbě nedalekého pobočného závodu. Ve své firmě zavedl řadu sociálních výhod pro pracující. Například jako první v celé monarchii již v roce 1879 otevřel Alžbětin dětský domov, tedy školku a jesle pro sto dětí. Od 50. let minulého století je továrna součástí Krkonošských papíren.

In: Via Piette - informační panel

Maria Eduard Prosper Piette de Rivage (1846 - 1928) syn zakladatele svobodské papírny Prospera staršího z Vieil - Salmu v Lucembursku, vzdělanec a humanista, ale také úspěšný výzkumník a podnikatel, pokračovatel rodových tradic výrobců papíru, si označení „Otec Krkonoš" opravdu zasloužil. Patřil k významným osobnostem své doby a stopy jeho činnosti nalézáme dodnes na mnoha místech regionu. Jako spoluzakladatel a dlouholetý pokladník Krkonošského spolku, který nezištně a všestranně podporoval, má velký podíl na propagaci a rozvoji turistického ruchu v Krkonoších. Bez jeho pomoci by nevycházel spolkový časopis „Krkonoše slovem i obrazem", ani řada turistických map. Výrazně přispěl k rozšíření sbírek nového Krkonošského muzea ve Vrchlabí i k činnosti mnoha dalších společenských a zájmových organizací jichž byl členem. V srpnu 1891 po něm byla pojmenována část České cesty od Kotle ke státní hranici s pamětní deskou u pramene Labe. Pro své sociální cítění a péči o zaměstnance i jejich děti byl nazýván též krkonošským Owenem. Čestný občan Svobody nad Úpou i Maršova I., c. k. komerční rada, byl v roce 1898 povýšen císařem Františkem Josefem I. do šlechtického stavu. Bronzová pamětní deska věnovaná Krkonošským spolkem,  je dílem významného trutnovského umělce Emila Schwantnera.

In: Via Piette - informační panel

Rozptýlená zástavba venkovské návsi někdejší samostatné obce Maršova I. se začala výrazně měnit v poslední čtvrtině 19. století. Díky promyšlené urbanistické koncepci Prospera Piette-Rivage vznikl harmonický uzavřený celek. Dominantní budova původně soukromé školy je z roku 1880. První ředitel Eduard Petrák, jeden ze zakladatelů Krkonošského spolku, tu zahájil vyučování v září 1881. V roce 1885 se stala veřejnou. Obklopoval ji přírodní park s alejemi stromů a umělým jezírkem. Před školou byl v roce 1881 odhalen pomník s bronzovou bustou osvíceného císaře Josefa II., přeměněný po I. světové válce na pomník padlých spoluobčanů. Zbořen byl v roce 1960. Za školní budovou vyrostla již dříve řadová kolonka bytů pro zaměstnance a v roce 1928 dlouho plánovaný kostel sv. Josefa. Blok obytných městských budov i správních institucí (obecní úřad, pošta) s historizující štukovou výzdobou fasád, rámoval vzniklé centrum společně s továrním křídlem Piettovy papírny. Odtud se rozbíhaly i cesty, nesoucí jména členů rodiny Piette: Piettova promenáda údolím Černohorského potoka do Janských Lázní, Hedvičina alej do Svobody nad Úpou, Paulina cesta na Mochomůrku, Holubova cesta k Duncanu a od Roederovy papírny Růženina cesta na Rýchory.

In: Via Piette - informační panel

Podle čtyř maršovských rycht vyrostly postupně čtyři osady velkého Maršova, označované římskými číslicemi jako díl I. - IV. Později se první tři díly nazývaly Dolní Maršov na rozdíl od Horního Maršova (čtvrtého dílu). Již z Berní ruly (1654) lze usuzovat na převážně zemědělský charakter osídlení s lánovou plužinou, založenou pravděpodobně během kolonizační vlny za Přemysla Otakara II. ve 13. stol. Větší statky u řeky Úpy, vlastnící mnohdy i vodní právo, se staly zárodkem průmyslových podniků v druhé polovině 19. století, kdy se každý maršovský díl stal samostatnou obcí. S rozvojem továren se změnila i bytová výstavba a roubené chalupy ustupovaly zděným půlštokovým stavením i bytovým domům pro zaměstnance. Zajímavý je např. dům na Pietteho náměstí s firemním logem Eichmannovy papírny zakomponovaným do vstupních dveří, nebo vila továrního ředitele Metzenauera, dnes součást hotelu Prom. Lokalitu negativně poznamenala povodeň v roce 1897. Oběť 17 životů ze zničeného Breitrova domu dodnes připomíná pomníček a pod přemalbou na zdi papírny výstražně prosvítající značka o výšce vzedmuté hladiny. Demolici více než 50 domů, včetně starobylé hospody Dřevěnka, si vyžádala výstavba silnice z Trutnova do Pece pod Sněžkou, dokončená v roce 1980 a panelových domů Rýchorského sídliště.

In: Via Piette - informační panel

Vyhlídkové místo s charakteristickým altánkem v podobě houby je zmiňováno již v průvodcích po okolí Janských Lázní z konce 19. století. Jako Princeznina tišina či odpočinek je uváděno i v první česky psané knize o Krkonoších od Václava Durycha z roku 1897. Chodívala sem prý ráda významná návštěvnice lázní princezna Alma Thurn - Taxisová, rozená Belcredi, která pod Černou horou prožila i vpád pruských vojsk v roce 1866. Vycházková trasa Promenádním lesem klesající po úzkém hřebínku ke Svobodě nad Úpou, vroubená věkovitými javory, se až do konce I. světové války jmenovala Alej císaře Františka Josefa. Pěšince směřující k Justovu mlýnu do Maršova I. propůjčila jméno Paula provdaná Holubová, dcera zakladatele zdejší Piettovské dynastie Prospera st. Dominantní kopec s výhledem do Úpského údolí přitahoval pozornost i dříve.