Freiheit

Volby prezidenta republiky - aktuálně:

Většina komentářů k těsnému výsledku prezidentských voleb se bez ohledu na jména shoduje, že naše země je rozdělená na dvě nesmiřitelné poloviny. Není to tak docela pravda. Zhruba jedna třetina oprávněných voličů dala svůj hlas vítězi. Druhá třetina poraženému. Zbylá třetina jsou ignoranti, kterým je to jedno. Ti rozhodli. To je demokracie po česku.

V polském tkalcovském muzeu („Muzeum Tkactwa") v Kamenné Hoře je od 21. října 2017 instalovaná velkolepá souborná výstava nazvaná „Krkonoše v obrazech Friedricha Iwana" věnovaná polovině století od umělcova skonu. Na 300 prací, olejů, akvarelů i leptů představujících především výhledy na Krkonoše po obou stranách státní hranice, hřebeny i jednotlivé boudy, hlavně v zimě, ale i města v širším okolí je největší známou prezentací děl tohoto plodného umělce shromážděných na jednom místě. Jednotlivé exponáty i celé soubory zapůjčily vedle vlastních sbírek tkalcovského muzea další věhlasné instituce jako např. Muzeum Haus Schlesien - Königswinter v Německu, Národní muzeum ve Vratislavi, Muzeum Krkonoš v Jelení Hoře, Krkonošské muzeum ve Vrchlabí a řada soukromých majitelů. Pro sběratele historických pohlednic Krkonoš jsou mnohé náměty důvěrně známé, protože před lety vycházely ve vysokých nákladech a byly velmi oblíbené. Na internetových aukcích i ve větších antikvariátech v polském příhraničí se stále ještě dají sehnat autorské grafické listy s nevšední poetikou v Iwanově mistrném provedení. Typickou komorní grafiku o rozměrech tiskové desky 10 x 8 cm s idylickým detailem z českého podhůří Sněžky vylovil kdysi ze svého tajemného batohu při zastávce z nějakého horského vandru v maršovské Rýchorce sběratel, tulák a pábitel „Šedý vlk" Jarda Hofman. Na nějakých hodnotách nikdy nelpěl a rád mi ji za jeden velký rumíček přenechal.

Tak jako nikdo z diváků amerického televizního seriálu „Columbo" s roztržitým inspektorem v podání Petera Falka, který Česká televize vysílala už v minulém století, nikdy neviděl policistovu manželku, i když podle všech indicií nepochybně existovala, nepodařilo se mi dosud objevit spolkový odznak svobodské stolní společnosti „Ecke Freiheit", přestože jej dochovaná kronika recesistické party z Kühnelova hostince u kostela výslovně zmiňuje. Stejně tak zůstával mým zrakům skryt tušený odznak populární předválečné lyžařské školy „Slalom" ze Špindlerova Mlýna. Nechtělo se mi však uvěřit, že by se celá řada krkonošských lyžařských es z řad instruktorů „Skischule Slalom" spokojila jen s pouhou rukávovou nášivkou s třemi propletenými iniciálami S v trojúhelníku. Zejména, když neméně známá škola lyžařského mistra Adolfa Bergera v Janských Lázních nabízela frekventantům elegantní honosné „smalťáky" v mnoha tvarových, obrazových i barevných variantách od několika výrobců. Škola působila ve Špindlu od roku 1933 a v řadách jejích instruktorů měla i Svoboda nad Úpou své želízko v ohni. Idol především paní a dívek, elegán a playboy Franz Wende předával své lyžařské finesy nejčastěji pokročilým lyžařům z klientely hotelu Buchberger ve Svatém Petru. Jejím zakladatelem byl dnes téměř zapomenutý všestranný lyžař Wilhelm „Willy" Möhwald, který už v žádosti o udělení licence nabídl obecnímu úřadu prozíravě pomoc zkušených členů lyžařské školy v případě jakéhokoliv nenadálého neštěstí v horách. Hned v únoru 1934 se podle oslavného článku „Záchrana před bílou smrtí" v deníku Prager Tagblatt číslo 49 právě členové lyžařské školy Slalom při hledačce v Labském dole v mrazivé noci zasloužili o nalezení ztraceného lyžaře Harryho Schönfeldera ze Žitavy. Oddíl učitelů lyžování byl jedním z šesti oddílů neoficiálního záchranného sboru sdružujícího hasiče, četníky, lékaře, a lyžařské sportovce, který se stal předvojem pro založení jednotné Horské služby v Krkonoších 12. května 1935.

Kalendářně má být v lednu lyžařská sezona v plném proudu. Co na tom, že osobně jsem býval vždycky jen velmi sváteční lyžař. Lyže jsem měl na nohách naposledy bez nadsázky snad v minulém století. Stejně jako Cimrmanův hostinský, co neměl rád lidi, si otevřel hospodu na mýtince, zakotvil jsem v horách, i když zimu zrovna nemusím. Pokaždé, když Krakonoš nadělí krajině pořádnou peřinu a milovníci Ladových obrázků jásají nad tou nádherou, vzpomenu si na oblíbené úsloví nejmenovaného domovníka z někdejší Tippeltovy boudy, která se v zimě 1958, kdy jsem tam několik týdnů makal na zvelebení interiérů, ovšem jmenovala zotavovna ROH Družba.

Nenažraný bernardýn Bohouš z mikrokomedie Petra Schulhoffa se od silvestra 1968 stal neodmyslitelným každoročním hrdinou silvestrovských programů mnoha televizních stanic, letošní rok nevyjímaje. Dobrácký hafan, herecká hvězda několika dalších filmů, svou přirozenou nenasytností skvěle doplňoval herecký koncert svérázných komiků Jiřího Sováka a Vladimíra Menšíka, kterým v liduprázdné horské chatě sekundovala neméně dobrá Zdena Hadrbolcová. V dobách, kdy hory patřily pracujícím, býval bernardýn na horských boudách téměř kultovním zvířetem. Na pohlednicích Jirky Bruníka tvořil dokonce důstojnou stafáž samotnému Krakonošovi v podání pana Klíčka z Krausových Bud, civilním povoláním zaměstnance zookoutku KRNAP v zámeckém parku ve Vrchlabí.

Dnes v 9.00 hod dopoledne byl v kanceláři starosty města Svoboda nad Úpou oficiálně otevřen malý tubus z makovice sanktusové věžičky zdejšího katolického kostela sv. Jana Nepomuckého. Makovice i s vrcholovým křížkem spadla při nezjištěné vichřici před několika lety a dodnes na věžičce chybí. Nalezené zaletované a silně zkorodované pouzdro svěřil dojíždějící pan farář místní kostelničce paní Miriam Nezvalové, která jej měla dlouho doma. Šťastnou shodou náhod oslovila právě mě a neporušené mi jej předala. V dnešní den D se u jeho otevření s napjatým očekáváním sešli: starosta Ing. Jiří Špetla, radní Ing. Jaroslav Chmelař, tajemnice městského úřadu Ing. Ivana Balcarová, stavební technik Jiří Rajsner, ředitel Státního okresního archivu v Trutnově Mgr. Roman Reil, fotograf Pavel Křivka a moje nepostradatelná maličkost Tonda Tichý s nadějnou informací, že věžička nad sakristií se podle doložených zápisů naposled předělávala v roce 1921. To alespoň trochu vylučovalo obavu z ukryté „špulky" dynamitu, kterou pouzdro na první pohled připomínalo. Pyrotechnika jsme odvážně nepozvali. Starosta šikovně kutilskou pilkou na železo odřízl víčko ...

Do volebního roku
od lahodného moku
broukám si s jiskrou v oku
dokola jednu sloku: