Freiheit

Těch, kteří nás opustili je stále víc. Dnes jsme se v důstojné chrámové atmosféře Augustiánského kostela naposled rozloučili s Mílou Bartošem. Odešel vzácný člověk, nenápadný, skromný pracant na poli historie a opravdový kamarád. Nevyčerpatelná studnice vědomostí z dějin milovaných Krkonoš, ochotný se o své znalosti podělit s každým, kdo projevil byť i nepatrný zájem. Tak jsme se v předvečer převratných událostí v létě 1989 vlastně seznámili. On, fundovaný vědecký pracovník Krkonošského muzea ve Vrchlabí s bohatými publikačními zkušenostmi a já, nýmand z Horní Dolní, nevzdělaný o to však zapálenější laický sběratel regionálních drobností z historie svého bydliště na úpatí Rýchor. Vlivem tohoročních událostí byla naše první debata převážně politická. Od té chvíle jsem věděl, že jsem našel přítele na zbytek života. Těch necelých třicet let uplynulo chvatem jako voda v Úpě při jarním tání. I tak osude, díky ti za ně.

Se stejným názvem pořadu moderovaným nestárnoucím Janem Rosákem vyrukovala nedávno k radosti početné obce sběratelů kuriozit televize Prima. Najdeme ho i na vývěsních štítech nejednoho Antiku čili prodejny starožitností nebo bazaru. Ukázkový exponát z této kategorie, kuřácký stolek s příběhem z ušlechtilé hořovické litiny se dostal dokonce i do regionálního tisku. Pamětník si při té příležitosti jen smutně posteskne - kde jsou časy populárních železných nedělí z dob reálného socialismu blahé paměti? Čas od času je většinou na jaře vyhlašovaly samosprávy měst a obcí, když se potřebovaly zbavit přebytečného kovového odpadu. Sběrny Kovošrotu pokrývaly hustou sítí celou republiku a železný šrot byl vedle papíru nejběžnější komoditou tak zvaných druhotných surovin. Téměř nebyli bezdomovci, dokonce i opálení spoluobčané museli mít v občanském průkazu razítko o zaměstnání. Výkupní ceny se pohybovaly v řádu haléřů, takže sběr byl po mnoho let záležitostí školáků nebo dobrovolně povinných brigád Národní fronty vyhlašovaných uličními výbory, případně horlivými organizacemi hasičů, milicionářů či důchodců. Teprve soukromé podnikání po sametu a vpád tržního hospodářství i do této dříve nikterak lukrativní oblasti přineslo hromadné mizení měděných okapů, kanálových mříží, dopravních značek, bezpečnostního zařízení výtahů i železničních přejezdů včetně odcizení kolejnic. A protože všechno je jen otázka peněz, musela tomu udělat přítrž nejvyšší místa zákonným opatřením.

Je to právě polovina století, co v barvách dávno zaniklé letecké společnosti Pan Am vzlétl 9. února 1969 vzhůru k oblakům kultovní stroj firmy Boeing řady 747 známý po celém světě jako Jumbo Jet. Obří osobní letadlo se čtyřmi proudovými motory, díky němuž se doslova zmenšil svět s obrovskou kapacitou a nevídaným doletem patří dosud k nejrychlejším dopravním letounům světa. Co do velikosti ho sice později trumfnul Airbus A380, přesto je usednutí do pilotní kabiny údajně nejkrásnějšího letounu vyráběného dodnes v mnoha vylepšených modelech a variacích nejvyšší metou a snem pilotů všech leteckých společností. Jedním ze zkušených pilotů německé Lufthansy, který této mety dosáhl, byl potomek vítěze bitvy u Trutnova v létě 1866 generála rakouské armády Ludwiga von Gablenze, šéfpilot a před pensionováním kapitán populárního Jumba, Franz - Heinrich Freiherr von Gablenz.

Zapečetěné kasičky celonárodní sbírky, kterou od roku 2000 organizuje Charita Česká republika na pomoc nemocným, handicapovaným, seniorům, osamělým matkám s dětmi a dalším sociálně postiženým byly dávno vyprázdněny a vybrané drobáčky pečlivě sečteny. Z mnoha míst se ozývají děkovné hlasy nad výslednou částkou. U nás ve Svobodě nad Úpou vybraly tříkrálové skupinky žáků základní školy celkem 9.062- Kč. Novodobá akce navazuje na tradiční koledování Tří králů o svátku Zjevení Páně 6. ledna. Přestože královská trojice nebyla nikdy oficiálně svatořečena, jsou Tři králové tradičně uctíváni jako patroni poutníků a hříšníků. Další drobnůstka, která je mi sympatická - jejich ostatky nalezla prý podle legendy svatá Helena, patronka mé nejmilejší manželky. A spousta dalších nejasností. Byli to vůbec králové? A byli tři? Evangelium podle Matouše zmiňuje mudrce z východu bez uvedení počtu. Podle pozdějších legend byli bibličtí mágové pohanští hvězdopravci či babylonští kněží. Ani tradovaná jména Kašpar, Melichar a Baltazar se v Novém zákoně nevyskytují. Písmena, která píší posvěcenou křídou nad dveře navštívených obydlí K + M + B a letopočet znamenají jen prozaické latinské Christus mansionem benedicat čili Kristus žehnej tomuto domu. Tříkrálová koleda: „My Tři králové jdeme k vám, štěstí zdraví přejeme vám. Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli z daleka atd, atd" má u nás staletou tradici a dětští koledníci v dlouhých bílých košilích s papírovými královskými korunami se už dávno stali součástí národního folkloru. V minulosti to bývala do přijatelného hávu zahalená žebrota. Zvyk koledníky obdarovat přetrval. K nám již poněkolikáté přišli zcela výjimeční „králíčci", kteří v duchu těch původních biblických obdarovávají. Není to sice zlato, kadidlo a myrha, kterými se prezentovali monarchové u Ježíškových jesliček v Betlémě, ale dětský rukodělný výrobek ekvivalentní hodnoty. Letos, protože znají mé vášně, to byl roztomilý Krakonoš ze zažehlovací korálkové mozaiky. Ještě jednou za královský dar děkuji.

Nepublikováno

Do Krkonoš přišla po letech opravdová zima. Tento týden zabloudili ve sněhové vánici při sestupu z poštovny na vrcholu Sněžky dokonce i ostřílení horáci. V závějích sněhu téměř zapadla i zpráva o náhlém uzavření další historické hřebenové boudy. Klepat na dveře školicího střediska Národního institutu pro další vzdělávání spravovaného ministerstvem školství na enklávě Richterových Bud s vidinou posilnění na první zastávce při cestě z Pece pod Sněžkou přes Výrovku na Sněžku je marné. Uprostřed sezony je to varovný signál. Přitom se nejedná o nějakou vybydlenou haluznu, na jejíž lukrativní místo má zálusk movitý developer, ale o před deseti lety z gruntu zrekonstruovaný objekt Richterovy boudy, která dala kdysi jméno celé enklávě. Jistý Richter je jako majitel jedné z letních bud uváděn již v Josefinském katastru z roku 1785. Tu nejníže položenou na strategickém místě u cesty postavili Bönschové v roce 1830. Ještě před koncem století tu další z rodu jedněch z nejvýznamnějších krkonošských boudařů otevřel letní turistické pohostinství. Bönschové později provozovali kromě Richtrovek celou řadu známých podniků na hřebenech např. Luční boudu, Rennerovku, Klínovou, Černou a Scharfovu boudu. Jistý čas i dnešní schronisko Samotnia u Malého Stavu, nepatrnou Zrcadlovku nebo hotely ve Velké Úpě. Po požáru Luční boudy v říjnu 1938 zapálil údajně Vinzenz Bönsch junior v rámci pojišťovacího podvodu hlavní Richterovu boudu. Znovu ji postavil až na začátku 50. let současný vlastník - tehdejší Ministerstvo školství a osvěty. Asi 300 metrů vzdálenou depandanci s 29 lůžky se současným jménem Červená bouda podle charakteristického nátěru postavil v roce 1934 říšský Němec Fritz Brassard. Jeho politická orientace je z předválečné pohlednice víc než patrná.

Pro nás kluky, kteří jsme to v dávnověku uměli i se dřevem, představovaly rohačky „majstrštyk" z kategorie těch snadnějších. Univerzální dopravní prostředek, který si prý sebou do Krkonoš přinesli spolu se sněžnicemi a krosnami dávní kolonisté z Alp, sloužil na kopcích v zimě v létě. Jeho jednoduchou konstrukci měli staří horáci zakódovanou v genech. Fortel pro jejich zhotovení se předával z generace na generaci, stejně jako cit pro vybrání vhodného dřeva na jednotlivé části - rohy, sanice, sloupky, trámky, opleny i pera. Můj příběh to ale není.

...uložím je, tam kam patří, za rok, za dva nebo za tři budu rád, že je mám.
Když v hlavě po bujarém silvestrovském veselí na okamžik přestanou neúnavní kováříčci bušit svými perlíky do lebeční kosti, naskakují odkojencům divadla Semafor jednotlivé verše z nezapomenutelných písní Suchého a Šlitra. Hymnou nás „chramostejlů", co nic nevyhodíme, protože by se to jednou mohlo hodit, je šlágr Koupil jsem si knot. Do pomyslné krabice, kam i já ukládám věci momentálně nepotřebné, jsem před lety založil snímek jednoho půdního nálezu. Poslal mi ho kdysi kdosi znalý mé úchylky. A vida, jeho čas nadešel. Díky, Mariane! Koupele v léčivém vřídle Janských Lázní jsou známé odpradávna a historicky prokazatelně doložené. Také pitná kúra sváděla k třicítce minerálních pramenů početné zástupy lázeňských hostů i domácích obyvatel. O tom, že se pramenitá voda nasycená kyselinou uhličitou stáčela také do lahví, se čas od času vedou bouřlivé spory. Tož pochybovači, stačí jedna zachovalá lahvinka z dob První republiky Československé jako důkaz? Nijak vynalézavá viněta s vyjmenovanými indikacemi řadí produkt spíš do lékárny než do pohostinských zařízení. Však se v Breuerově lékárně v lázeňském domě Fortuna také prodávala. Dvojjazyčný text, jak bylo v té době v kraji zvykem, doplňuje ústřední motiv lázeňské Kolonády a odborný název akratoterma. Je to jen vznešenější označení pro obyčejnou termální vodu v podstatě chudou na rozpuštěné plyny i anorganické látky, která má charakter minerální vody jen díky své zvýšené teplotě. Podle zaručených babských rad byla i pro naše předky janskolázeňská perlivá voda oživená oxidem ideální na opileckou kocovinu. Ale znáte to: co baba, to rada. Moje bábi tvrdila, že nejlepší medicína je práce. A když už je jeden lempl na tu fyzickou, tak aspoň sedne ke kompjútru. Stačí nadatlovat pár řádků a ťukám na dřevo - zlatá sodovka.

Nepublikováno