Freiheit

Na Černé pasece v lesním revíru č. 54 vyrostla v rámci budního hospodářství první letní bouda po roce 1785. O sto let později koupil opuštěnou hájenku od hajného Sagassera z Javořího dolu Robert Bönsch z hotelu U slunce ve Velké Úpě, jehož bratři v té době vlastnili Luční boudu. V roce 1988 zde otevřel sezónní výletní hostinec, pozdější Černou boudu. Již tehdy bylo místo s jednou z nejkrásnějších vyhlídek na Sněžku opatřeno vyhlídkovou věží, vybavenou po přestavbě v roce 1900 vypouklým zrcadlem a dalekohledem. Od r. 1908 byla bouda otevřena i v zimě v souvislosti se zprovozněním sáňkařských drah do Janských Lázní a Velké Úpy.Po roce 1900 vznikla zde samostatná poštovna, jejíž razítka lze najít ještě na zásilkách z roku 1937. Nová Černá bouda, výstavná třípodlažní budova s prosklenou verandou, nabízející i s původními objekty 100 lůžek, zachytila výrazné zvýšení turistického ruchu po výstavbě lanovky v roce 1928. Po roce 1945 zde nastoupil národní správce František Jakub a budova připadla svazu lyžařů, později sloužila jako odborářská zotavovna ROH. Od roku 1977 byla uzavřena a v roce 1984 jako nevyhovující zbořena. Současný objekt s typickými rysy projekční kanceláře Stavoprojektu Hradec Králové, slouží veřejnosti od počátku 90. let minulého století.

In: Naučná stezka Černá hora - informační panel

Mohutné terénní rýhy a valy, které jen vzácně najdete zaneseny v mapách, lze spatřit v lese nad i pod cestou mířící k startovnímu místu odvážných mužů na létajících strojích, závěsných padácích i kluzácích. Jsou dle mínění většiny odborníků nepochybně dílem lidských rukou. Název je však mírně zavádějící. „Švédské" bylo u krkonošských horalů vše, co si nedokázali dostatečně vysvětlit. Hypotéz o jejich vzniku je celá řada. Od mytologických staveb Keltů, přes primitivní lavinolamy údajné enklávy Lužických Srbů, či vojenská opevnění mongolských nájezdníků v době bitvy na Lehnickém poli 1241, Švédů ve třicetileté válce, nebo pruských vojsk Friedricha II. v „bramborové" válce o bavorské dědictví v roce 1778, až po těžební práce dávných horníků, či zemní smyky dřevařů při rozsáhlém kácení lesů pro potřeby kutnohorských dolů v 16. století. Původ čtyř, téměř souběžných rozsáhlých příkopů o celkové délce více než 1km, jen nepatrně křižujících vrstevnice, k jejichž vyhloubení bylo potřeba přemístit ohromné množství zeminy, zůstává i po řadě archeologických průzkumů, zahájených už v polovině 19. století hrabětem Bertholdem Aichelburgem, i přes zpochybňovaný nález malých koňských podkůvek a nádoby perel, dosud neobjasněným tajemstvím.

In: Naučná stezka Černá hora - informační panel

Zařízení Českých radiokomunikací a.s. Praha, jen několik metrů od vrcholové kóty Černé hory 1 299 m/nm, dominující zdáli její oblé siluetě, slouží k vysílání signálů Čt1, Čt2, stanice NOVA a FM vysílačů celoplošných rádií. Stavební práce prováděla v letech 1974 až 1977 polská firma Budimex, elektronické vybavení zajišťovala Unitra Warszawa. Po dokončení roku 1978 se sem přestěhovala obsluha, umístěná až do té doby na již nevyhovujícím pracovišti v suterénu Sokolské boudy. Spodní mnohostěnný jehlan je vysoký 35,7 m. Celková výška elegantní věže od země i s anténami činí 78,3 m. Dle tehdejších zvyklostí bylo určité promile z rozpočtu věnováno na umělecké dílo, mnohdy, jako i v tomto případě, nijak nesouvisející s prostředím. Realistickou sochu matky s dítětem, třesoucím se zimou v nehostinném prostředí, odlil Vladimír Sochor podle návrhu prorežimního výtvarníka Jana Hány. Prostory vysílače nejsou veřejnosti přístupné.

Foto Petr Toman

In: Naučná stezka Černá hora - informační panel

Poznávací vycházková trasa Zlatá cesta vede ze severního cípu města Trutnova v Kalné Vodě podél Zlatého potoka do zaniklých obcí Bystřice a Sklenářovice. Prochází kolem bývalých zlatých dolů na úbočí Rýchor, ke kterým stoupá jedna z odboček. Hlavní směr určují směrovky ve tvaru ruky a vedou dál do osady Sejfy, přes Antonínovo údolí a kolem přírodní památky Sluneční stráň do Svobody nad Úpou. Trasa je propojená také s obcí Mladé Buky u železniční zastávky. Opačný směr určují šipky upevněné hned pod hlavní směrovkou ve tvaru ruky. Ostatní šipky doplňují základní orientaci a upozorňují na zajímavé cíle mimo hlavní trasu. Vycházkovou trasu na návrh Hradní společnosti Aichelburg zřídila Správa KRNAP s přispěním města Trutnova. Práce provedl tým informačního centra Veselý výlet. Texty pro 34 informačních panelů připravili Antonín Tichý a Pavel Klimeš s odbornou pomocí Radko Táslera a Luďka Jiráska.

Ilustrace Alena Táslerová

In: Zlatá cesta - informační panel

Podle tradice založili osadu na soutoku Úpy a Janského potoka snad již začátkem 16. století horníci z rýchorských zlatonosných dolů v místech starší rozptýlené zástavby. Pozemkoví majitelé Zilvárové z Pilníkova pro ni vymohli od císaře Ferdinanda I. práva horního městečka, stvrzená listinou z 30. 8. 1546, známou však jen z mladších konfirmací. Stejně tak se nedochovalo ani privilegium Rudolfa II. z roku 1580, povyšující Svobodu na město s dvěma výročními trhy. Z původního jména Bergfreiheit, odvozeného od horních svobod, vzniklo zkrácením Freiheit i pozdější česká zkomolenina Vrajt. Již od počátku bylo město nadáno erbem, doloženým nejstarší dochovanou městskou pečetí z roku 1634. Výmluvné heraldické figury - zkřížené hornické náčiní, mlátek a želízko i srnčí paroží, evokující německý název Rýchor - na polovině svisle rozpolceného štítu, vedle poloviny císařského orla, připomínají slavnou minulost rýchorského hornictví. Přes svůj název byla Svoboda městem poddanským, úzce spjatým s panstvím Vlčice až do správní reformy v roce 1848. Díky hornickým výsadám, potvrzeným následně i dalšími panovníky, žilo město až do nástupu průmyslové revoluce především ze vzkvétajícího obchodu a řemesel.

In: Zlatá cesta - informační panel

Vápencový lom skrytý v bukovém lese ukrývá silným poklopem uzavřený zbytek jeskyně, v které se podle zprávy z roku 1908 našly ostatky dávno vyhynulého jeskynního medvěda Ursus spelaeus. Nalezené kosti se údajně později ztratily při požáru muzea v Hradci Králové. Nemožnost nejméně deset tisíc let staré ostatky prozkoumat a nedostatečné publikování zastřelo unikátní nález mnoha nejasnostmi i pochybami. Jenže v létě 2002 jeskyňáři z České speleologické společnosti pod vedením geologa Radko Táslera usazovali kovový poklop na vchod do Medvědí jeskyně, aby zabránili ničení krápníkové výzdoby. Při tom nalezli vápenným sintrem zpevněné kosti, které pracovník Národního muzea v Praze Borek Ekrt určil jako pozůstatky mladého jeskynního medvěda. Je škoda, že větší část jeskyně i s případnými nálezy zničila těžba vápence. I tak speleologové místo dál zkoumají.

In: Zlatá cesta - informační panel

První ze skupiny tří stavení v horní části údolí Seifského potoka, dnes Kalné, postavil v roce 1866 Anton Frenzel. Narodil se 11. září 1830 v rodině sedláka z Mladých Buků čp. 125. Lokalita byla nejprve žertem a později i oficiálně nazvána jeho jménem. Svatému Antonínovi byla zasvěcena i svérázná kaplička postavená v roce 1933, zamýšlená údajně jako hrobka tehdejšího majitele. Rodina už před koncem 19. stol. provozovala v domě pohostinství, které rozšířil přístavbou prosklené verandy s tanečním sálem vyučený mladobucký truhlář Julius Peschke po sňatku s vyhlášenou kuchařkou Augustou Frenzelovou v roce 1900. Jejich zásluhou se hospoda stala oblíbeným výletním místem obyvatel i návštěvníků především ze Svobody nad Úpou a Janských Lázní po celou první polovinu 20. století. Z poválečných provozovatelů se do historie zapsal Ivan Marko, příslušník východní armády, svou rekordní tržbou za neplatné peníze ve dnech měnové reformy v roce 1953. Od poloviny šedesátých let sloužila budova k rekreaci železničářů z lokomotivního depa ČSD Zdice. Ti ji v letech 1988 - 89 celou zbourali a v roce 1992 byl na jejím místě postaven stylově podobný, moderně vybavený horský hotel Pod pralesem.

In: Zlatá cesta - Informační panel