Freiheit

Poprvé představuji partii pěkných, poetických, povedených podepsaných péefek poslaných partičkou posledních přátel poštou po pohledné pošťačce, případně pouze přes počítač. Přesně pět plus pět půvabných přáníček... přímo patnáct, po přepočítání pitomcem pětadvacet. Pro puntičkářské pedanty podzemní poklad přídavkem. Promiňte podstrčení posledního pdf - punktum! Předpokládám potěšení početného publika pokukujícího po příspěvcích potrhlého pisálka pracujícího pořád pilně počínaje polednem po potemnělou půlnoc pro posměch pohodlných peciválů pročítajících po ránu pořádnou porci poťouchlých písemností. Pozdně příchozím připravím podobnou podívanou příště, pokud Pán povolí pozemskému panáčkovi prodloužený pobyt. Pouze protekční přítel Petr přestože přijde pozdě, publikuje, protože používá prchavý příslib pěnících půllitrů piva prezentovaný prací půvabné polovičky. Pohostinný partnerský pár, prima poněkud přerostlý psík, přes pozemské přízemí porostlé platany po početné posvátné poletuchy pokrývající průzračné pozadí pěknou pohlednici přímo povznášejí. Přeji plnou putnu příjemných pocitů, přívětivé počasí, pár přátel, poctivou práci placenou pravými papírovými penězi, prostě pohodovou příští právě počínající periodu. Pupkatý pantáta přežívající pod patronátem původem portugalského prostého pokorného pátera Paduánského.

Za mého mládí by znělo z rozhlasového vysílání o stavu vody na českých tocích obvyklé: Výška, tlak, teplota, rosný bod dnes v sedm hodin ráno. Teď máme úterý 13. prosince 2022. Sněhová pokrývka souvislá, na teploměru - 15°C (pocitově 25) v ruce lopata a pod kulichem hříšně velikášské myšlenky. Nebuď srab a vytáhni ten mobil z kapsy. Technika jak známo pokročila. I telefon dokáže ošálit oko téměř věrným zachycením skutečnosti. Zmáčknout čudlík fotoaparátu dokáže každé batole. Nemluvě o tom, že velcí duchové fotografie nemuseli ani zvednout tělo od okna v obýváku a dokázali vykouzlit zázraky. Vzpomeňme jen slavné okno ateliéru klasika Josefa Sudka, který to zmáknul s předpotopní dřevěnou kamerou dokonce s jednou rukou. Nebo obyčejné okno trutnovského bytu nedávno zesnulého zamlklého přítele Mistra Jiřího Havla s téměř každodenní dávkou snímků s úchvatnými pohledy na proměnlivé panorama Krkonoš.

Domovních znamení je ve Svobodě nad Úpou pomálu. Nechá-li se k nim vůbec počítat z budovy pošty importovaná štuková hlavička secesní krásky na domku, kde ani český génius Jára Cimrman pravděpodobně nikdy nebydlel na Sluneční stráni. Nebo oblíbená majetnická domovní značka se čtyřkou, kotvou a monogramem Ignáce Etricha na průčelí bývalé lékárny u Panny Marie Pomocné později přejmenované na U černého orla. Ani jeden název ovšem nesouvisí s původní „Hausmarke". Či s přimhouřením obou očí ryze ornamentální dodnes užívaný zdobný doplněk klasicistních a empírových fasád na vilce čp. 407 v Kostelní ulici. Fiktivní znamení dvojice lvích hlav by se na fasádách hledalo marně. I v potemnělé chodbě tiché chaloupky ve stráni nad městem, která by se klidně mohla jmenovat "U dvou štírů" ho oči sporadického návštěvníka sotva zaznamenají.

Pro velký úspěch prvního článku s touto tématikou, publikovaného pouze na www.freiheit.cz nabízím další snůšku vercajku ze staré dílny. Sice jsem před těmi třemi lety tak trochu „vystřílel prach", ale oba písemné ohlasy, z nichž jen jeden byl kritický, mi dodaly odvahu pokračovat. Vánoční čas ťuká na dveře a mnoho velkých kluků jistě najde pod stromečkem nějaké nové udělátko nejlépe od firmy Bosch v dárkovém balení od Mountfieldu, z Baumaxu, Obi a dalších novodobých chrámů splněných snů profesionálních fachmanů, řemeslníků z leknutí, hodinových manželů i nevymírající sorty domácích kutilů. A kdyby snad nebyl v rámci všeobecného šetření mezi dárečky ani ten nejobyčejnější šroubováček i po Silvestru doufejme, zbude dost času k ukojení touhy se něčemu zasmát. Srovnání současných odlehčených dizajnových skvostů s do nejmenších detailů vymazlenými ergonomickými parametry, dokonale funkčních a z těch nejkvalitnějších materiálů s nástroji a nářadím našich předků je nejen poučné, ale leckdy docela zábavné.

Každý správný chlap je založením lovec. Abych hned na úvod nebyl nařčen ze sexismu, uznávám, že to může postihnout i dámy. Říká se tomu atavismus a devět z deseti věhlasných akademiků z různých oborů se vzácně shoduje, že je to pudové. I s vynecháním lechtivých příběhů ze sexuální oblasti zbývá dostatek dokladů tohoto neblahého dědictví v genech údajného pána tvorstva z rodu Homo sapiens. Vždyť co jiného než lov stojí za většinou počínání mužů hodných toho jména od kolébky až do posledního vydechnutí? Ať už je to zdánlivě nesouvisející houbaření pupkatých tatíků nebo soupeření osvalených potetovaných chlapáků o všechny ty branky, body, sekundy, kteří na stará kolena s předstíranou skromností tvrdí, že mají poháry, medaile a diplomy na chatě ve sklepě v krabici od bot. „Tak určitě!" Či jen urputná snaha seriózních vašnostů posedlých sběratelskou vášní o získání toho nejmodřejšího Mauritia ve svém oboru. Nelze pominout ani pověstné lovy beze zbraní, ke kterým současný fotograf už ani nepotřebuje vláčet těžké a složité nádobíčko, když má v kapse mobil nebo na ruce miniaturní multifunkční chytré hodinky. Zcela zvláštní sorta jsou myslivci. Při jejich lovu musí opravdu vyhasnout životy a téct krev! Byť by se zelení mužíci tisíckrát utěšovali, že je to jen barva. Barbarsky zvráceně si vypreparované oběti vystavují na důkaz svého pašáctví a vybělené kosti uctívají při každoročních rituálech jako vyhynulí lovci lebek z Amazonie.