Freiheit

Srnčí shozy posbírají většinou ještě na podzim, přeje - li počasí, myslivci znalí terénu a obvyklých míst kde se srnčí shromažďuje nebo podél jejích vyšlapaných stezek. Ojedinělé parůžky, které přečkají pod sněhovou pokrývkou a nestačí je ohlodat nenažrané myši, může na jaře najít i náhodný lesní šmejdil, i když musím přiznat, že za úspěšného sekundování dvojice psích čmuchalek, Fanči a Týny. I tak se ale pravděpodobnost takového nálezu rovná s nadsázkou výhře prvního pořadí ve Sportce. S unikátním letošním „úlovkem" doslova za humny na svobodské Sluneční stráni se rád pochlubím i čtenářům. Znalci z něj dokážou vyčíst mnoho zajímavých údajů. Především, že jeho nositelem byl poměrně starý kus. Což poznám i já, podle rovného až vydutého odlomení od pučnice. Nejspíš to byl všem sousedům známý alfa samec, který si svůj zimní jídelníček každoročně zpestřoval pleněním zahrádek a nepohrdl ani zelení na posvěcené půdě místního hřbitova. Za podobnými anomáliemi nestojí žádná zlomyslnost Matky Přírody, ale docela banální faktory: vážná hormonální porucha, poranění ještě nevyzrálého paroží v lýčí, nebo také úraz některé z dlouhých kostí hrudní nebo pánevní končetiny, ale i hlavy. Ulomený (ustřelený?) konec výsady s tím nejspíš nesouvisí. Je tedy s podivem, že takto poznamenaný srnec unikl odstřelu, kterému často padnou za oběť ti mnohem mladší a chovní. Nemluvě o tom, že vypreparovaná palice s takovou trofejí by byla větší chloubou mysliveckého salonu než tuctový pravidelný šesterák. Inu jak říkám - starý kus, ten se vyzná. Myslivecká latina, že druhý shoz (který může být navíc zcela normálního vzrůstu) lze najít v okruhu několika desítek metrů, se tentokrát opět nepotvrdila.

In.: Krkonoše - Jizerské hory 2012/6

Název zaledněné vyhaslé sopky na Kavkazu v daleké Gruzii, jedné z hor, kde byl podle starověkých bájí přikován Titán Prométheus za svou vzpouru proti olympským bohům, si zvolila parta pražských lyžařů, jezdících pravidelně mimo jiné i na někdejší Lyžařskou boudu na Vysokém svahu v Peci pod Sněžkou. Dřevěný roubený dům z roku 1928 s popisným číslem 211 nechala poblíž dnešní Žižkovy boudy postavit skupina německého spolku zimních sportů Úpské údolí „Svoboda - Maršov". Po II. světové válce byl i tento nevelký objekt s pěti obytnými místnostmi zestátněn prezidentským dekretem číslo 108/1945 Sb. z 25. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku.

V době, kdy ve vzduchu visí ožehavá otázka, zda euro ano či ne a jestli vůbec, je probírka sbírkou notafilií z českého území, mezi nimiž jsou tak zvané „nouzovky", především ty regionální z let 1848 - 1850 obzvlášť ceněny, docela úsměvná. Jak již sám jejich název napovídá, byly nouzové peníze vydávány v různých obdobích při nedostatku oficiálního, hlavně drobného oběživa. Dočasně tak přejaly funkci státní měny jako důsledek špatné hospodářsko - politické situace. Vydávaly je nejen obecní nebo městské úřady či jednotlivé bankovní domy, ale i různé instituce i soukromníci. Za množstvím nominálů vydaných po I. světové válce už však stály i zájmy politické, propagační, spekulativní nebo jen ryze sběratelské. Kromě nouzovek ražených, zpravidla z méně hodnotného kovu, existuje nepřeberné množství platidel papírových, ale dokonce i z kůže, dřeva, porcelánu nebo tištěných na hedvábí. Některé byly psány na psacím stroji a v případech krajní nouze i ručně.

Drobné rukodělné předměty, většinou upomínkového charakteru, vytvářené vězni všech epoch jsou sice známé, ale poměrně vzácné. Nenápadná dřevěná kazetka s řezbářsky pojednaným víčkem s nápisem Johannisbad a vročením do předposledního roku II. světové války, vypovídá na rozdíl od většiny anonymních památek o době a místě svého vzniku docela přesně.

Ve sběratelských albech podobný číslovaný odznak lyžařského instruktora HDW příliš často nenajdete. A přitom ho na sportovních kombinézách nosila mezi světovými válkami i pěkná řádka lyžařů z Krkonoš. Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 navázala struktura Svazu lyžařů republiky Československé zcela plynule na dosavadní Svaz lyžařů v Království českém s gloriolou prvního organizovaného národního svazu na světě a s tradicí od roku 1903. Většina sportovců z pohraničních oblastí, patřících k tzv. českým Němcům, byla sdružena v Hlavním svazu německých spolků pro zimní sporty v ČSR (HDW), založeném 23. 12. 1919 v Praze. Devět žup mělo ústředí v Liberci a raketový vzestup počtu registrovaných členů dosáhl pouhých pět let od jeho vzniku 15 500. Oba svazy se obratným jednáním svých delegátů staly členy FIS, byť HDW bez hlasovacího práva.

Viceadmirál von Holub, stojící tak trochu ve stínu svých slavnějších předchůdců na ministerstvu válečného námořnictva Rakousko - uherské monarchie, admirálů Maxmiliána Njegovana a Miklóse Horthyho, snad proto, že to byl právě on, kdo „zhasínal světlo" za existencí císařské flotily po I. světové válce, je stále znám jen úzkému okruhu badatelů. Ačkoli si tento pražský rodák zažádal po skončení války o československé státní občanství (podle zlých jazyků jen pro údajně vyšší důchod než v tehdejším Rakousku) do armády následnického státu nevstoupil, na rozdíl od většiny vyšších důstojníků zaniklé monarchie, z nichž mnozí dosáhli v mírové službě vysokých vojenských hodností, a dožil ve Vídni, kde 24. října 1924 zemřel. Výběr  státu, v němž chtěli vojáci bývalé c. a k. armády působit, přenechal císař Karel I. svým výnosem č. 746 MK z 1/11/18 jim samým a mnozí z pozdějších generálů, budovatelů válečného i obchodního loďstva nebo diplomatů Maďarska, Polska či Jugoslávie, to zjevně využili.

Pár slov k „vykopávce" z červencového čísla Krkonoše - Jizerské hory (úvodník na s. 4): Jedná se skutečně o Krakonoše, kterého používala WHW - Winterhilfswerk čili Zimní pomoc. Vznikla v Německu na začátku 30. let 20. století v době hospodářské krize za účelem materiální pomoci chudým obyvatelům. Po nástupu nacistů k moci se WHW od 13. září 1933 stala veřejně prospěšnou nadací řízenou ministrem propagandy, zapojenou do NSV - Ná­rodně socialistického spolku pro sociál­ní péči - organizačně přímo napojeným na NSDAP. Její pracovní náplní bylo především pořádání sbírek všeho dru­hu, v nichž dárci, ne vždy zcela dobro­volní, dostávali za odměnu drobné propagandistické předměty (odznaky, pohlednice, přívěsky apod.). Dodnes se s nimi čile obchoduje na eBay. Porcelánový Krakonoš byl vyráběn ve velkém množství a jednotlivé exempláře se barevně liší.

In.: Krkonoše - Jizerské hory 2011/9