Freiheit

Meteorologické jaro začíná bez ohledu na počasí 1. března. Toho dne se slovanská bohyně mládí, života a lásky, věčně dospívající a skotačivá Vesna ujímá své tříměsíční vlády a pranic se neohlíží na námitky bradatých astronomů, kteří se ji snaží o celých dvacet dnů ošidit. Nastává čas rašení, symbolicky započatý břízou a mláďat většiny živáčků v přírodě. Ideální čas věnovat pozornost dětem. Od poťouchlého autora libujícího si v historii však v rubrice příznačně nazvané Střípky z dějin nic prvoplánového nečekejte. Dětičky, které dnes díky laskavosti jedné svobodské rodačky předkládám, si už dávno měsíc co měsíc chodí na poštu pro důchod. Dcera někdejšího poválečného nástupce vyhlášeného místního fotografa Josefa Jeschke z atelieru u kostela, pana Jindřicha Černého, známého pod dětskou přezdívkou Mojda, paní Hana Marková mi poslala několik zajímavých fotografií ze začátku 50. let minulého století.

„Únor 1948 se do našich dějin zapsal velmi důrazně. Únorové události vzplály na všech stranách. Jejich plamen zachvátil i obec Svobodu nad Úpou. Spálil, co bylo staré. Zazněly sirény, umlkly stroje. Jednohodinová stávka. Dělníci naší papírny se shromáždili, aby společně vyslechli projev. Pro ochranu našeho společného majetku byla ustavena lidová milice (LM). Zbraně, které odevzdal Svaz brannosti, byly odevzdány na okres. Naše místo je průmyslové, proto je převážně dělnické. Proto také únorové události proběhly u nás bez narušení - klidně. Vždyť 25. únor 1948 byl dílem poctivých dělníků - rukou a mozku".

Foto ze sbírky Muzea Podkrkonoší v Trutnově

Zhruba čtvrt století stačilo vtisknout název „ozdravovna", užívaný až do jeho nedávné přestavby, domu s bohatou historií, na početně asi nejrozšířenějších pohlednicích ze Svobody nad Úpou.

Ani s prvním vykročením do nového roku nelze opomenout jednu z nejvýznamnějších osobností svobodských dějin, Prospera Piette - Rivage, který koncem 19. a začátkem 20. století tak zásadně ovlivňoval společenské dění i prosperitu v širokém regionu východních Krkonoš. Jeho odkaz si dovoluji symbolicky připomenout kouzelnou intimní novoročenkou, na které zvědavě nakukuje do pootevřených dveří roku 2016 jeho pra-pra-pravnučka Tonička.

První letošní sběratelská akvizice, nabízená doslova „za hubičku", získaná symbolicky hned na Nový rok 1. 1. 2016, jsou dvě barevné varianty téhož odznaku, vydaného vedením Krkonošských papíren k 100. výročí založení svobodského závodu bývalé firmy Piette. Výtvarně nevynalézavý a době poplatný odznáček na jehle, provedením však stále ještě kvalitní výrobek s poctivými barevnými smalty, vyrobený právě před 50. lety, připomíná hned několik výročí.

Když krátce po svém nástupu do svobodských papíren vyfotil mladý inženýr Jaroslav Morávek tak zvané staré bělidlo s číslem 79 na rozhraní Svobody nad Úpou a Maršova I. poblíž zaměstnanecké vily firmy Piette kousek za sokolovnou, byl to už značně vybydlený chátrající dům, který držela pohromadě pouze skutečnost, že squatteři byli tenkrát ještě neznámý pojem. Svým rozlehlým čtvercovým půdorysem a mansardovou střechou se už v době výstavby v roce 1778 výrazně lišil od chaloupek trochu níž na protější straně silnice. V polovině 19. století ho vlastnil barvíř a bělič plátna Johann Ettrich (*1812) příslušník světoznámého svobodského rodu, který vlastně vydupal ze země základ Piettovy papírny, když přestavěl starý vysloužilý hamr. Později obýval dům Piettův švagr a spolumajitel továrny, původně pražský hostinský Franz Holub, jehož dcera Paula se provdala za jednoho z prvních významných fotografů Krkonoš a zakladatele dodnes existujícího pražského fotoateliéru Langhans. Syn Franz von Holub to v Rakousko - Uherské monarchii dotáhl až na admirála a velitele válečného námořnictva v závěru Velké války. Tomu říkám dějiny!

Ateliérová kabinetka rakousko - uherského vojáčka v parádní uniformě s plnou polní dýchne nostalgií i na zapřisáhlého pacifistu, natož na sběratele „stařinek". Tak se přičiněním nějaké dobré duše mezi několika památkami na známé fotoateliéry z regionu ocitla před drahně lety i tato kartička z Jičína, kam většinou rukovali horáci z Krkonoš. Významný jičínský fotograf Josef Picek (1849 - 1915) rodák z Českého Dubu působil v Jičíně od roku 1873, kde zakrátko zakoupil na Husově třídě dům s hostincem, známým od té doby jako „U Picků". Víc informací se ze sice zajímavé, ale prakticky anonymní podobenky vyčíst nedalo. Pomineme - li ty ryze profesionální armádní detaily o výstroji a výzbroji zobrazeného fešného „blátošlapa", jak příslušníci jiných zbraní přehlíživě titulovali nešťastníky, kteří byli odvedeni k některému z početných pluků c. k. infanterie.