Freiheit

Bernatschek jako Bernatschek. Hodinky jako holínky - obojí se natahuje. Nedávná přednáška Mgr. Petra Fuxy v Muzeu Podkrkonoší v Trutnově na ožehavé téma působení Werwolfu v roce 1945 na Trutnovsku a Broumovsku s podtitulem - Skutečnost, nebo mýtus? - vynesla znovu na světlo i rozporuplný příběh učitelky Olgy Bernatschekové z Velké Úpy. A s ním pochopitelně, alespoň pro mě, tradující se nejasnosti z jejího rodinného zázemí. Především fatální záměnu jejího otce a bratra se stejným jménem Heinrich Johann Bernatschek. Oba byli vystudovaní učitelé a oba si nechali říkat Hans. Bernatschek senior měl ve stolní společnosti „Ecke Freiheit" spolkovou přezdívku (volně přeloženo) Hans nemluva a zemřel už v roce 1912, junior zmizel na jaře 1945 jako pára nad hrncem a je od té doby údajně pohřešován. Písemné prameny, jako sčítací archy a adresáře jsou jen ze staršího období a ani v pozdějších německých pramenech, včetně přepečlivých internetových genealogických stránek Siegharta Rinda, který má na region Podkrkonoší úzkou osobní vazbu, není jednoznačně jasno. A pak si ty „Bernáčky" člověk nemá plést. Jenže pořádek být musí! Nebo by aspoň být měl. Nikdo jiný to asi neudělá, tak se o to teda pokusím:

...ale mohl by být, namítne věčný optimista. Neskrývaná nostalgie a trochu i závist dýchne na diváka z náhodně objeveného obrázku, ve kterém by jen hodně staří pamětníci ze Svobody nad Úpou poznali výřez z barvami hýřící scenerie systematicky budovaného parku u vily nejvýznamnějšího místního podnikatele Prospera Piette - Rivage. A jen velký znalec poměrů by si odvážil tipnout autora, kterým je s největší pravděpodobností snaživý a nesmírně plodný maršovský malíř Heinrich Bernatschek, podepisující svá díla jako Hans. Narodil se 4. 8. 1894 v Janských Lázních a od roku 1945 je pohřešován. Jeho práce jsou velmi často připisovány jeho stejnojmennému otci, Heinrichu Johannovi (*3. 11. 1869 v Bernarticích), který učil na Pietteho původně soukromé škole v Maršově I., kde v čp. 82 v roce 1912 zemřel. K určujícím indiciím patří nejen to, že měl autor díky rodinnému zázemí k papírenskému podnikateli blízko, ale i srovnání s jeho rozměrným obrazem Maršova I. se školou a kostelem sv. Josefa, který je v majetku potomků vzácného člověka, šlechtice a humanisty, osvíceného podnikatele a mecenáše, „otce Krkonoš" a budovatele uvedeného parku.

Mezi historickými knižními značkami svobodských čtenářů je stále co vybírat. Několik zajímavých exlibris již bylo v této rubrice během let publikováno. Většinou šlo o výtvory pilného maršovského učitele Hanse Bernatschka, který si tak nejspíš přivydělával k tradičně hubenému kantorskému platu. Vedle kumpánů ze stolní společnosti Ecke Freiheit, rodinných příslušníků a kolegů ze školy, vytvořil majetnickou značku do knih i pro řadu místních podnikatelů. Jednou z nich je uvedený exemplář. Jeho zajímavou předností není ani tak diskutabilní umělecká hodnota, ale vkomponovaná firemní značka prosperující strojírny, založené původně jako umělecké zámečnictví v roce 1893.

Meteorologické jaro začíná bez ohledu na počasí 1. března. Toho dne se slovanská bohyně mládí, života a lásky, věčně dospívající a skotačivá Vesna ujímá své tříměsíční vlády a pranic se neohlíží na námitky bradatých astronomů, kteří se ji snaží o celých dvacet dnů ošidit. Nastává čas rašení, symbolicky započatý břízou a mláďat většiny živáčků v přírodě. Ideální čas věnovat pozornost dětem. Od poťouchlého autora libujícího si v historii však v rubrice příznačně nazvané Střípky z dějin nic prvoplánového nečekejte. Dětičky, které dnes díky laskavosti jedné svobodské rodačky předkládám, si už dávno měsíc co měsíc chodí na poštu pro důchod. Dcera někdejšího poválečného nástupce vyhlášeného místního fotografa Josefa Jeschke z atelieru u kostela, pana Jindřicha Černého, známého pod dětskou přezdívkou Mojda, paní Hana Marková mi poslala několik zajímavých fotografií ze začátku 50. let minulého století.

„Únor 1948 se do našich dějin zapsal velmi důrazně. Únorové události vzplály na všech stranách. Jejich plamen zachvátil i obec Svobodu nad Úpou. Spálil, co bylo staré. Zazněly sirény, umlkly stroje. Jednohodinová stávka. Dělníci naší papírny se shromáždili, aby společně vyslechli projev. Pro ochranu našeho společného majetku byla ustavena lidová milice (LM). Zbraně, které odevzdal Svaz brannosti, byly odevzdány na okres. Naše místo je průmyslové, proto je převážně dělnické. Proto také únorové události proběhly u nás bez narušení - klidně. Vždyť 25. únor 1948 byl dílem poctivých dělníků - rukou a mozku".

Foto ze sbírky Muzea Podkrkonoší v Trutnově

Zhruba čtvrt století stačilo vtisknout název „ozdravovna", užívaný až do jeho nedávné přestavby, domu s bohatou historií, na početně asi nejrozšířenějších pohlednicích ze Svobody nad Úpou.

Ani s prvním vykročením do nového roku nelze opomenout jednu z nejvýznamnějších osobností svobodských dějin, Prospera Piette - Rivage, který koncem 19. a začátkem 20. století tak zásadně ovlivňoval společenské dění i prosperitu v širokém regionu východních Krkonoš. Jeho odkaz si dovoluji symbolicky připomenout kouzelnou intimní novoročenkou, na které zvědavě nakukuje do pootevřených dveří roku 2016 jeho pra-pra-pravnučka Tonička.