Freiheit

Stál jsem už v ušmudlané kabince výtahu. Na nevábné chodbě žižkovského činžáku má milovaná macecha, které jsem až do doby, kdy se stala babičkou mých dětí, říkal teto. Byla už vážně nemocná, drobounký uzlíček člověčiny s velkýma očima, ztracený v nepadnoucí zástěře. Bylo to vlastně naposled, co jsem ji viděl živou. Ještě se smála nějakému mému nejapnému vtipu a pak zcela zřetelně řekla: „Jdi už do prdele..." a zmáčkla tlačítko výtahu. Na obřadnosti jsme si nikdy nepotrpěli. Ale takhle?

In: Antipády/Poznámky k životopisu

Má nevinná dětská láska Vojtěška v jeteli plném bzučících čmeláků, odemyká má nesmělá ústa polibkům ostatních žen. Neznámý, sotva slyšitelný hukot v hlavě nabývá na síle s nebývalou intenzitou. Najednou uťat, přechází v chrámové ticho, rušené jen frkáním dvou statných hnědáků, moudřejších než neurvalý Hampl na kozlíku sekačky. Jejich vědoucí pohled a práskání Hamplova biče provázené česko-německými vulgarizmy - to je mé vyhnání z ráje, 20. století, léta padesátá.

In: Antipády/Poznámky k životopisu

Většina krátkých autobiografických textů vycházela příležitostně ve Výčepním listu a v měsíčníku Krkonoše - Jizerské hory. Péčí libereckého nakladatelství Bor paní Evy Koudelkové spatřila v roce 2004 světlo světa útlá knížka v sličné úpravě grafického studia Romana Karpaše.