Freiheit

Pro nastupující zimní měsíc zakončený bujarým Silvestrem nabízím několik úsměvných ukázek atypických výrobků s vazbou na Svobodu nad Úpou, které sice neudělaly nijak závratnou díru do světa, přesto jsou originální a stojí za připomenutí. A od koho jiného ve Svobodě začít, než od Etricha? Nejsme troškaři, tak hned od toho nejslavnějšího. Celosvětově uznávaný průkopník létání, textilní podnikatel a letecký konstruktér Igo Etrich měl u nás nejen rodové kořeny. V místní Bräunlichově strojírně, se kterou úzce spolupracoval, našel svého nejlepšího pilota Karla Illnera ze Žacléře, ale působil zde i významný Etrichův společník, rodák ze slovinského Mariboru, Franz Xaver Wels. Dnes už jen málokdo ví, kde zapomenutá zámečnická dílnička byla - navíc když stála na katastru obce Mladé Buky. Z pozdější autodílny je po přestavbě podniková prodejna stavebnin firmy KVK Parabit, a.s. Právě zde si Wels nechal postavit jako vedlejší produkt motorové saně, původně jen jednoduché rohačky s tlačnou vrtulí. Pohon obstarával motocyklový motor Laurin & Klement o síle 2,5 k. Na jejich konstrukci dále pracoval a sestrojil několik funkčních vylepšených variant. Podle žacléřské badatelky Evy Rennerové, které děkuji za poskytnutí fotografií, se na nich za příhodných sněhových podmínek v letech 1907 - 8 běžně proháněl na trase ze Svobody do Horního Starého Města k domovské vývojové dílně v Etrichově továrně.

Dříve než napadne ta bílá hrůza, na kterou se někteří spoluobčané dokonce masochisticky těší, ještě krátké ohlédnutí do zeleného. Město Svoboda nad Úpou je bujnou zelení stromů a keřů doslova obklopené ze všech stran. Mnohdy dokonce agresivní a nekultivovanou z nechtěných náletů. A nic na tom nemění, že ji rozmařilý podzim ještě před příchodem plískanic zacáká líbivou škálou ohnivých barev od zlaté po temně rudou. Nebylo tomu tak ale vždycky. Stačí se podívat na jen pár desetiletí staré fotografie. Všude po okolních stráních, často až k obzoru jen obhospodařovávaná políčka a louky se sporadickým stromovím podél cest a ostrůvky lesů. O to víc vynikly vysázené aleje a pěstěné parčíky, kterých bylo na území města taky dost. Parky zanikly, aleje zestárly a prořídly, nové vysázené partie vznikají. Tak už to na světě chodí. Některé stojí za to si připomenout.

Nejprestižnější stolní společnost ve Svobodě nad Úpou založená v roce 1904 je obestřena řadou dohadů a tajemství. Dokonce i v roce vzniku jsou rozpory. Což je celkem běžné u řady organizací v té době. Od první „zakládací" schůzky po oficiální potvrzení byrokratickými úřady uplynulo zpravidla drahně času. Tak tedy - byla předvojem k založení pobočky Schlaraffie nebo nebyla? Nebo jen Schlaraffií inspirovaným trucpodnikem, který zkomplikovalo založení pobočky Gigantea v Trutnově v roce 1910? A ukončila svou činnost po nástupu Hitlera v sousedním Německu, respektive v roce 1938 po připojení pohraničních oblastí ČSR včetně Svobody nad Úpou k Třetí říši, stejně jako Schlaraffia? Skrovných 0,35 bm spolkových archiválií v SOkA v Trutnově, dochovaných od roku 1904, končí rokem 1933, a pokud vím, nikdo se dějinami „Ecke Freiheit", vyjma několika drobností uvedených na tomto webu, podrobněji nezabýval. Cítím jako svůj velký dluh sepsat z dostupných materiálů aspoň neúplný jmenný seznam členů, včetně jejich civilního povolání a spolkové přezdívky. Pokud se mi ještě někdy podaří sehnat spolkový odznak, jehož existence je písemně doložena, budu s veselými kumpány z někdejší vyhlášené hospody populárního Kühnel Papa doufám vyrovnán.

Někdejší sláva svobodského rudního dolování je dávno silně omšelá, skoro jako starý zrezivělý hunt před veřejnosti přístupným dolem Kovárna v Obřím dole pod Sněžkou na snímku trutnovského montánního badatele Václava Jiráska. Na pozapomenutá místa rýchorské těžby zlata upozorňuje jen několik textových tabulí, lemujících turistickou naučnou stezku „Zlatá cesta" a zapomenutý hornický „vercajk" v historickém znaku města Svoboda nad Úpou. Při přípravě ilustrací pro chystanou publikaci, jejíž veřejný účet 4115223309/0800 na nějaký tučnější sponzorský příspěvek stále čeká, autoři zjišťují, jak relativně málo obrázků je právě k tomuto důležitému období historie, která se odehrávala na kousku území z přiložené současné ilustrativní mapky. Jedním z nejstarších je schematická veduta v rohu Schindlerovy mapy rýchorského zlatonosného revíru z roku 1764.

Jedna z nejstarších drobných sakrálních památek v intravilánu města Svoboda nad Úpou, zaznamenaná na mapě stabilního katastru z roku 1841 (podle některých badatelů už i na I. vojenském mapování v roce 1764), je jednoduchá výklenková kaplička Panny Marie na tak zvané „mateční louce" (v originále Mutterwiesse) ve stráni nad kostelem sv. Jana Nepomuckého. Stávala pod mohutnou lípou u bývalého Holubova statku, doplněná odpočinkovou lavičkou s vyhlídkou na úpské údolí, ještě ve druhé polovině minulého století. V posledních letech se na neudržovaném místě v kopřivách povalovaly už jen zubem času a hlavně vandaly poničené trosky. Podle dobových fotografií z nich několik nadšenců, kteří mají raději činy než plané řeči, zrekonstruovalo její současnou podobu. Původní svatý obrázek se nedochoval. Nahradila ho soška Panny Marie od známého trutnovského mecenáše a sběratele Václava Petiry. Dřevěný šindel na stříšku věnovala firma Klimeš z Horního Maršova. Rámeček na sklo zhotovil truhlář Petr Ambrožy. Veškeré klempířské práce včetně ozdobné mřížky provedl mistr Jaroslav Vít. Pomáhalo i několik dalších kamarádů. Největší podíl na zkulturnění místa, stavební obnově kapličky a zhotovení lavičky pro spočinutí kolemjdoucích má však iniciátor celé akce, organizátor a neúnavný pracant, který uhradil i většinu finančních nákladů, majitel sousedního pozemku Josef Čermák. Při příznivém počasí by měla být kaplička slavnostně dokončena do svátku sv. Václava. Obdiv okolo jdoucích turistů i drobotiny z mateřské školy sklízí již teď.

Foto ze slavnostního dokončení kapličky zde a zde a ještě tady

In.: Svoboda fórum XXVIII. ročník, číslo 811, říjen 2017

Pročpak asi / tihle Češi / všecko / co člověka těší / zadupou?
A proč / pro pět ran do čepice / jediná Svoboda v republice / je nad Úpou?

Dávným srpnovým povzdechem (ne)známého autora se vracím k nechvalně proslulému datu 21. srpna, abychom nezapomněli! Také tenkrát v tom roce 1968 k nám přivandrovali nezvaní hosté a po několika měsících jsme své ideály dokázali pošlapat sami. Ta slova platí stále.

Pro druhou polovinu léta nabízím věrným čtenářům novin Svoboda fórum veselý vědomostní kvíz z publikovaných i připravovaných článků o historii i současnosti našeho města Svoboda nad Úpou. Porovnejte své znalosti s výsledky na konci článku. Přeji hezký zbytek léta.