Freiheit

Už z názvu uvedené součásti zdobených koňských postrojů je zřejmé, že není tou nejdůležitější, když jen tak „darmo visí" na venkovní straně pohřbetníku koní v zápřahu. U podsedního koně vlevo, u náručního vpravo. Často ještě doplněn zpravidla čtyřmi šlahouny v podobě ocvočkovaných řemínků s mosaznými poklicemi a sponami nebo umně splétanými šňůrami s barevnými bambulemi a střapci. Nebo kombinací obojího podle fantazie majitele. A to nejen u lehké kočárové stroje šlechtických čtyřspřeží. Kůň býval váženým pomocníkem v zemědělství i v dopravě, a tak i pár tažných valachů míval postroj patřičně vyšperkován blyštivými kovovými doplňky. Nezáleželo ani zdaleka na finanční situaci majitele. I docela chudí vesničtí furianti dokázali do vzhledu svých miláčků, ale i živitelů, někdy investovat majlant. Výzdoba se neomezovala jen na kování chomoutu nebo ohlávky s uzdičkou. Naleštěné řemení zdobily mosazné nebo alpakové spojovací články, cvočky, pokličky, zvonky, rolničky. Současní pankáči by jen valili bulvy.

I v dřívějších dobách, kdy měl každý rok v podhůří Krkonoš čtyři charakteristická období a ne jen chladno a zimu, byla Svoboda nad Úpou svou zeměpisnou polohou předurčena spíš k provozování zimních sportů. Z nich především lyžování, které za posledních sto let zaznamenalo neuvěřitelný rozvoj, je v místě stále populární. Vývoj lyžařského vybavení, technického zázemí a služeb je hlavní příčinou, že ze všech disciplin se dnes většina rekreačních i vrcholových lyžařů věnuje převážně těm sjezdovým.

Módní srovnávací dvojice fotografií, konfrontující historické záběry městské zástavby, panoramatické snímky krajiny nebo jednotlivé krajinné či urbanistické prvky se současným stavem, pokud možno z téhož místa pozorovatele, by se při dostatku dobového materiálu daly i ze Svobody nad Úpou publikovat v nekonečném seriálu. Když odhodíme staromilský sentiment, nemusí dnešní stav odejít z porovnání vždy jako poražený. Pro tentokrát zůstaneme jen u budov, které se dochovaly, ať již v původní nebo pozměněné podobě. Pokud je brutálním způsobem nepoznamenaly různé přestavby, především „modernizace" dveřních a okenních otvorů nebo odstranění zdobných architektonických prvků, jedná se v posledních několika desetiletích většinou o kosmetické úpravy fasád.

Některá města jsou na významné události bohatá, jiná méně. Počet slavných rodáků na kilometr čtverečný je jiný na venkově, jiný v metropoli. Také kulturní vyspělost jednotlivých lokalit se z neznámých důvodů navzájem liší. To všecko má nesporný vliv na počet dochovaných památek na daném území. Svobodu nad Úpou zasáhla v tomto směru nejen ničivá turbulence protihabsburských nařízení po rozpadu monarchie v roce 1918, ale možná v ještě větší míře poválečné vysídlení původního německého obyvatelstva koncem první poloviny minulého století, spojené s pomníkoborectvím ideovým i jenom nevědomým nebo vandalským. Zaměříme - li se pouze na pamětní desky, těch historicky doložených nebylo v obci nikdy přespříliš. Asi mediálně nejznámější je bohužel ztracená mramorová deska připomínající zdejší pobyt císaře Josefa II. při inspekci bojišť z prusko - rakouské války o bavorské dědictví v roce 1778 - 1779.

Nastávající čas adventní je i pro bezvěrce výzvou k pozastavení v životním kalupu, srovnání myšlenek a snad i vzpomenutí na plejádu postav, které jsme během let mohli potkávat ve svobodských ulicích. Vánoce jsou sice svátkem především těch nejmenších a dnešní zveřejněná fotografie by se stejně dobře hodila již před měsícem k připomenutí památky zesnulých. Já ji však věnuji „pod stromeček" těm nemnoha dosud žijícím příslušníkům první generace osídlenců, kteří si po letech válečných útrap zvolili Svobodu nad Úpou za svůj nový domov.

Vtíravá melodie refrénu známé písně mi mnohokrát naskočí v mysli, když si s téměř každodenní pravidelností vykračuji ráno kolem deváté nejhlavnější svobodskou ulicí, honosící se kdysi dokonce názvem třída. Bohužel Stalinova, kterýžto název dlouho nevydržel a vsadím poslední pětku, že mnozí spoluobčané ani netuší, že se již řadu desetiletí jmenuje ulice 5. května. Obvykle se tam sejdeme všichni čtyři, ale jsou chvíle, že jsem mezi štrůdlem zaparkovaných automobilů jediný pěšák.

Centrální část Svobody nad Úpou, zahrnující náměstí Svornosti a do něj ústící hlavní komunikaci, dnešní ulici 5. května, byla už v „dřevních" dobách zastavěna roubenými měšťanskými domy s vysokou, ve většině případů svisle bedněnou, gotizující lomenicí, nesenou tesařsky zdobenými sloupy podsíní, situovanými osou střešního hřebene kolmo na veřejný prostor. Jednotlivé domy stály těsně vedle sebe, řidčeji odděleny jen úzkou uličkou, takže jejich nestejně hluboká podloubí tvořila souvislý chráněný koridor. Tradiční uspořádání přízemí s chlévy, nebo později řemeslnými dílnami a obchůdky směrem do ulice a obytnou částí do dvora či zahrady, bylo po staletí téměř neměnné. Stejný typ, jaký tvořil jádro městečka v době jeho založení v polovině 16. století, se vzhledem k jistému konzervatismu původního německého obyvatelstva stavěl znovu i při obnovách domů po početných požárech až do začátku 19. století.