Freiheit

...ale mohl by být, namítne věčný optimista. Neskrývaná nostalgie a trochu i závist dýchne na diváka z náhodně objeveného obrázku, ve kterém by jen hodně staří pamětníci ze Svobody nad Úpou poznali výřez z barvami hýřící scenerie systematicky budovaného parku u vily nejvýznamnějšího místního podnikatele Prospera Piette - Rivage. A jen velký znalec poměrů by si odvážil tipnout autora, kterým je s největší pravděpodobností snaživý a nesmírně plodný maršovský malíř Heinrich Bernatschek, podepisující svá díla jako Hans. Narodil se 4. 8. 1894 v Janských Lázních a od roku 1945 je pohřešován. Jeho práce jsou velmi často připisovány jeho stejnojmennému otci, Heinrichu Johannovi (*3. 11. 1869 v Bernarticích), který učil na Pietteho původně soukromé škole v Maršově I., kde v čp. 82 v roce 1912 zemřel. K určujícím indiciím patří nejen to, že měl autor díky rodinnému zázemí k papírenskému podnikateli blízko, ale i srovnání s jeho rozměrným obrazem Maršova I. se školou a kostelem sv. Josefa, který je v majetku potomků vzácného člověka, šlechtice a humanisty, osvíceného podnikatele a mecenáše, „otce Krkonoš" a budovatele uvedeného parku.

Ačkoli jsem se nenarodil se stříbrnou lžičkou v puse, stála má kolébka na dobré adrese. V Americe! A i když je ta moje Amerika jen zapomenutá osada o několika domcích, rozhozených podél silničky z Náchoda k domovskému Dobrošovu, slovo samo o sobě má stejný zvuk jako vzdálený obdivovaný kontinent za po jménu spřízněným oceánem. Jeden můj nejmenovaný starší spolužák z trutnovské základky, Jirka Vrbata, mi dokonce ne zrovna dvakrát vynalézavě vymyslel přezdívku Tichý Američan. Bylo to mnohem dřív, než spisovatel Graham Greene pustil do světa svůj nejznámější stejnojmenný román. A to už ani nepřipomínám normalizační filmovou špionážní slátaninu Tichý Američan v Praze z roku 1977. Pak jsem se několikrát stěhoval, ale mému uchu lahodí nejvíc zvuk jména současného bydliště - Svoboda. Za komárů se o ní potajmu říkalo, že je jediná v republice. Trochu to sice snižuje zbytečný přílepek „nad Úpou", který však plně vynahradilo náměstí Svornosti. Odtud jsem sice po letech ponížil na Kraví vrch, jen pár metrů od hřbitova, i když prakticky měřeno nadmořskou výškou, je to vlastně povýšení. Nemluvě o tom, že s rostoucí výstavbou dostalo jihozápadní úbočí kopce, kde se kdysi pásávaly krávy přijatelnější vzletné jméno Sluneční stráň.

Mezi historickými knižními značkami svobodských čtenářů je stále co vybírat. Několik zajímavých exlibris již bylo v této rubrice během let publikováno. Většinou šlo o výtvory pilného maršovského učitele Hanse Bernatschka, který si tak nejspíš přivydělával k tradičně hubenému kantorskému platu. Vedle kumpánů ze stolní společnosti Ecke Freiheit, rodinných příslušníků a kolegů ze školy, vytvořil majetnickou značku do knih i pro řadu místních podnikatelů. Jednou z nich je uvedený exemplář. Jeho zajímavou předností není ani tak diskutabilní umělecká hodnota, ale vkomponovaná firemní značka prosperující strojírny, založené původně jako umělecké zámečnictví v roce 1893.

Meteorologické jaro začíná bez ohledu na počasí 1. března. Toho dne se slovanská bohyně mládí, života a lásky, věčně dospívající a skotačivá Vesna ujímá své tříměsíční vlády a pranic se neohlíží na námitky bradatých astronomů, kteří se ji snaží o celých dvacet dnů ošidit. Nastává čas rašení, symbolicky započatý břízou a mláďat většiny živáčků v přírodě. Ideální čas věnovat pozornost dětem. Od poťouchlého autora libujícího si v historii však v rubrice příznačně nazvané Střípky z dějin nic prvoplánového nečekejte. Dětičky, které dnes díky laskavosti jedné svobodské rodačky předkládám, si už dávno měsíc co měsíc chodí na poštu pro důchod. Dcera někdejšího poválečného nástupce vyhlášeného místního fotografa Josefa Jeschke z atelieru u kostela, pana Jindřicha Černého, známého pod dětskou přezdívkou Mojda, paní Hana Marková mi poslala několik zajímavých fotografií ze začátku 50. let minulého století.

„Únor 1948 se do našich dějin zapsal velmi důrazně. Únorové události vzplály na všech stranách. Jejich plamen zachvátil i obec Svobodu nad Úpou. Spálil, co bylo staré. Zazněly sirény, umlkly stroje. Jednohodinová stávka. Dělníci naší papírny se shromáždili, aby společně vyslechli projev. Pro ochranu našeho společného majetku byla ustavena lidová milice (LM). Zbraně, které odevzdal Svaz brannosti, byly odevzdány na okres. Naše místo je průmyslové, proto je převážně dělnické. Proto také únorové události proběhly u nás bez narušení - klidně. Vždyť 25. únor 1948 byl dílem poctivých dělníků - rukou a mozku".

Foto ze sbírky Muzea Podkrkonoší v Trutnově

Zhruba čtvrt století stačilo vtisknout název „ozdravovna", užívaný až do jeho nedávné přestavby, domu s bohatou historií, na početně asi nejrozšířenějších pohlednicích ze Svobody nad Úpou.

Helou, botičky do špičky,

helou, sako do flaštičky,

helou, figuru celou,

vysoce decentně pokroucenou...